• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Kyjev - 2. díl

27. 10. Budapešť – Kyjev

Na noc zalezeme do tranzitu, kde v horním patře u restaurací nasbíráme pár minut spánku na gauči v obstojném klidu. Bohužel ranní odlety v šest ho moc dlouho nedopřejí. Po sedmé letíme my. Zítra čeká Wizzair velká změna. Ruší konečně své omezení na kabinová zavazadla v těch obskurních pidivelikostech a zarovnává je na standardní úrovně. Ale to až zítra. Dnes ještě zase brejlatý tlustínek krouží kolem fronty jako sup a bonzuje supervizorovi u odbavení adepty na padesátieurový příplatek za zavazadlo s přečuhujícími kolečky.

Přilétáme na kyjevské malé městské letiště Zhuljany. Je výborné v tom, že je téměř v centru a na rozdíl od vzdáleného hlavního Borispolu se dá od něj dostat trolejbusem do centra. To je výhoda, pokud zrovna nezaplatíte nováčkovskou daň. Babka konduktorka nám v prázdném autobuse prodá jízdenku, ale než aby nás upozornila ještě na podivný stroječek nad svojí hlavou na cvaknutí, nažhavila telefon a o pár zastávek nastoupí kámoška revizorka přímo k nám a už rozdává pokuty za necvaknutí. Černý pasažér, zločinec a vyvrhel, tak ke 4 hřivnám přidávám i pokutu za 80. Tak to je ještě levná sranda. Ale prostě pravé Welcome in Ukraina. Sem se vracím po 12 letech, i když tehdy to bylo jen na Podkarpatskou Rus. To stála hřivna 5 korun, dnes je za 80 haléřů.

Z vysoko hodnoceného hostelu hned vedle Hiltonu se ukázal zas jen neoznačený byt v zašlém činžáku, kam se nedalo lehce dostat. Ale pokoj je vyvoněný, majitelka ukecaná a celý byt je v pohodě a za pětistovku hřiven. Hlavní misí byl Černobyl, ale zprávy nejsou moc příznivé. Prý je třeba objednávat předem navzdory zprávám z netu, že se dá vybrat i na místě cca za 70 dolarů celodenní zájezd. Zase to zpřísnili, teď je ještě víkend a nejdřívější termín by byl v úterý. Ještě najdeme odpoledne kancelář největší cestovky, kde nám tohle jen potvrdí. Sakra. (Dnes se 1denní varianta prodává pod 100 dolarů a dvoudenní s přespáním v Pripjati za 250 dolarů.)

Tak nám zbývají zdejší staré baráky a chrámy, kterých Kyjev nabízí dost. Prolejzáme ulice kolem nově opravených barevných chrámů, historických ulic, serpentinovou ulicí se suvenýrovými stánky dolů a obstarožní lanovkou nahoru. A kdyby byl čas, hned za městem je dača bývalého proruského prezidenta Janukoviče s pozlacenými kohoutky a soukromou zoo, což je dnes volně přístupné na celodenní procházky.

Na Majdanu alias Náměstí Republiky s elegantními paláci už se jen schováme do jeho útrob před deštěm. Pod povrchem je velkoobchoďák a jídlo, což je hlavní a jediný cíl Máry pro dnešek. Venku to moc na náměstí nevypadá, spousta krámů, kopulí a podivných samostatných lešeních ovázaných ukrajinskou bikolórou. Bufetové večeře na Ukrajině jsou o ligu slabší proti Kazachům, ale sámošky jsou dnes už všude. A hlavní bonus těch východoevropských jsou samoobslužné pulty s desítkami krabic nejrůznějších sušenek.

28. 10. Kyjev

Na dnešek už nemají volný pokoj, tak se přesouváme kousek do hotelu Ekspress hned vedle Hiltonu, aby na něj mohl Mára smutně koukat. I když teď má aspoň pořádný pokoj s koupelnou ve dvacátém poschodí a může se kochat šedými předměstími Kyjeva (900 hřiven). Tentokrát vymeteme chrámy podrobněji i zevnitř se všemi těmi pomalovanými stěnami, ikonami ve zlatém obložení, zlatými lustry a tisíci svíčkami. Začínáme u sv. Volodymyra, ale několik hodin se stráví v tom největším areálu tisícileté katedrály svaté Sofie, kolem jejichž staveb jsou drobná muzea a věže na výstup (180 hřiven).

Pod Majdan na jídlo a drobné nákupy, kde v sortimentech nechybí ani toaletní papír s Putinem. U lešení s fotkami padlých nedávné revoluce pořádají nálet týpci s holubicemi, které se snaží usadit na hlavy lidí. Fuj, poserové, na hlavě mám už jednu, řítí se další a zdrhám i před jejich pány. Pro kámoše Švejkologa jdu ulovit fotky sochy dobrého vojáka na nedaleké Divadelní náměstí. V ulicích kolem jsou mnohé památníky na obléhání Majdanu, někde zůstaly barikády a improvizované hroby zůstávají uprostřed cest, kde padli, když na ně pálili ze záloh ostřelovači. Celkem padlo přes sto lidí. Na sunset se náhodou dostaneme na vyhlídku s Duhovým obloukem, místní betonovou obdobou Saintluiského Gateway Archu, nad řekou Dněpr s rozsáhlými lesnatými ostrovy a nekonečnými sídlišti za ní. A už jen nočními ulice přes osvícené liduprazdné chrámy do panelákového hotelu.

29. 10. Kyjev

Věc k navštívení je i podzemní galerie jménem metro, které tu jezdí na třech linkách. Popojedeme na Pecherski kopec s rozsáhlým náboženským komplexem, řadou chrámů se zlatými kupolemi, včetně jeskynních podzemních chodeb. Na kopci jsou další vyhlídky a památníky. Zemi plundrovaly podobně jako obě světové války i Stalinovy hladomory, na což zde mají malé symbolické muzeum. Cenu útěchy za jaderku mělo naplnit aspoň Muzeum Černobylu na Kontraktovy Plošči. Je to zatím jediné muzeum, které není uzavřeno v pondělí, ale v neděli. A tu máme dnes, tak zbývá maximálně před padající zimou moderní pizzerie.

I dneska bude postelové stěhování, protože odlet máme zítra brzy ráno, busy nejezdí, tak jsem vzal obskurní hotel Kongres hned u letiště za skromných 22 euro. Na první pohled dokonce čtyřhvězda, interiér jak z barokního zámku, ale návrat do reality rychle uzemní nejprotivnější recepční na světě. To ještě trumfnou o patra výše. Postel i nábytek stále zámecké, ale ze středověku je i sprcha a voda v ní.

30. 10. Kyjev – Budapešť – Praha

V pět ráno budíček, v šest jsme na letišti a v sedm se vznášíme v mrazivém slunci do Budapešti, kde máme ještě pár hodin na průlez. Doufal jsem konečně, že se dostanu do parlamentu, ale ten pro dnešek zavírají, tak prolezeme ještě jeden prosluněný kopec vedle Pešťského hradu se sochou matky a citadelou obklopenou parkem. Přes Dunaj projdeme pěší zóny až k nejstarší tržnici na vyhlášené langoše. Tady natřískáno a nekonečné fronty, tak prostě na téhle cestě se nepovede snad nic.

Domů do Prahy začal od včerejška létat Ryanair a letenka byla o třetinu levnější než autobus. A to jsem ještě na sedačce našel dvě librové mince a sundal tím cenu o 25 %. Vracíme se na letiště, které má pro lowcosty asi nejhorší odletovou halu v Evropě v bývalém hangáru. Tak zas domů na měsíc a půl.