MALTA 2005
(8. Vittoriosa, Golden Bay)
26.10. Valletta, Tři Města - Vittoriosa, Senglea
Ve škole se s námi rozloučila úča Marthese. Nakonec bylo v poho. Výjimečně stíhám poslat i pohled. Jedu opět do Valletty očíhnout její nejpůsobivější chrám Spolukatedrálu sv. Jana. Název spolukatedrála vznikl při povýšení mezi biskupské kostely, mezi něž v té době patřila jen katedrála v Mdině. Tak aby se kluci nehádali. Byla postavena v roce 1573, zvenku relativně strohá, ale zevnitř je vyšperkována v barokním stylu Mattia Pretiho. Nejneobvyklejší a nejbarevnější je podlaha kostela, která se skládá z 375 náhrobních mramorových desek. Každá deska je vybarvena erby, kostrami, nápisy, duchy a vším možným s umrlčími motivy. Oltářní obraz stětí Jana Křtitele je od Michelangela da Caravaggia. Ke katedrále přísluší i malé muzeum. Vstup dohromady 1,50 libry.
Dalším busem na druhou stranu jižní zátoky do města Vittoriosa (Birgu), která se sousedními městy Senglea a Bormua tvoří jeden masivně hradebně ohraničený celek na dvou špičatých poloostrůvcích do zátoky Grand Harbour. Ve Vittoriose bydleli rytíři ještě před založením Malty. Dnes tu bydlí 3000 lidí, vesměs přístavních dělníků. Turistů sem moc nezamíří, ale najdou se hezká zákoutí hradeb, pevností, kostelů a úzkých uliček. Jen jsem prošvihl otevíračku jediného muzea (Inkvizice). V Senglea u moře sedám do pizzerii, kde jsem sice sám, ale pizza byla snad nejlepší jakou jsem kdy měl. Takový marast a megaporce nejrůznějších sýrů bych si v quatro formagi nechával líbit.
Malta
Ulice Tří Měst
Malta
Senglea
Výdaje: 6,35 L
doprava: bus Sliema-V-Vittoriosa 2x 0.2, bus Senglea-V-Sliema 2x 0.2
jídlo: véča-pizza 3.0 + pití 2x 0.4; čokocookies 0.35, pečivo 0.17
ostatní: vstup do spolukatedrály sv.Jana 0.75 (-50%), známky 0.48
27.10. Golden Bay
Ve škole strašil nějaký nový týpek vzezření Mirka Donutila, který nás měl učit. Byl i podobně vtipný, jen mu nikdo moc nerozuměl. Tak jsem pokecal se vším okolo. Nicméně na mé spanilé jízdy po Maltě jsem nikoho neukecal (na pivo i pláže jo). Ale dnes nebyl nikdo ani na tu pláž. A to jsem měl v úmyslu vyrazit na tu nejkrásnější a nejdelší. Bylo krásně a ve tři jsem nasedl do busu 652 přímo k pláži Golden Bay.
Pláž byla trošku plnější. Za celé dva týdny jsem zalehl do moře jen dvakrát. Ona tedy voda nebyla z nejvařícitějších, ale krásně bylo furt a dalo by se. A já místo toho lezu po šutrech a kostelech.
Dávám se do řeči s Frantíkama, čímž získávám hlídání věci a můžu dosavadní absenci moři vynahradit. Po plážích vyrážím přes kopce na další zátoky. Končím na zarostlém kamenitém poloostrově, protože už se zase stmívá a navíc mě už nějakou dobu sleduje podivné individum, které na mé změny cesty reaguje s urputnou přesností.
Zpět busem k mercatu, na pokoji dobufetit zbytek pizzy ze včerejška. Kecám s Bulharem, který mě zavede na ústřední místo našeho hostelu, o kterém jsem neměl ani tucha. V nejvyšším patře je totiž terasa a cosi jako klubovna, kde se srážejí šťastní obyvatelé tohoto domu. A že by se zde dali trávit lepší večery než s knihou od Orwella o mé tři patra níže. Bulhar tu má kámoše, už sehnali joba a pak nás tu jeden Libyjec učí arabsky. Zajímavější jsou osoby ženského pohlaví. Holky tráví život tím, že vyrážejí po Evropě, někde čtvrtrok pracují a pak frčí dál. Zajímavý, a navíc jsou takový přítulný:-) Na výuku angliny sem z terasáků nepřijel nikdo. Ti asi píšou úkoly a nadávají, kdo zas nahoře dělá povyk při flaškách vína. (5,35 L)
Malta
Pláž u Golden Bay
Malta
Maltské koráby
Malta
Golden Bay
Malta
A pláže dál
28.10. Valletta - Vittoriosa
Dneškem jsem definitivně po 25 letech ukončil svoji cestu za vzděláním. Ve škole byla rozlučka, dostali jsme certifikáty. Já třeba s označením kurzu Advance s ohodnocením jakože B. No, zajímavé tvrzení. Cestou kupuju cetky (hitem jsou modely historických autobusů 1.75, hrnky 1.5 a známky).
Malta
Maltské Venuše taky hlady netrpěly
Malta
Mučící křesílko v Muzeu inkvizice
Ve Vallettě jdu do Muzea archeologie a opět do Vittoriosy na to Muzeum inkvizice v bývalém paláci (3 libry) s důmyslnými strojky na mučení. Je tu asi vše, na co si člověk vzpomene a i České země přispěly do sbírky. Velmi důmyslný český exponát s přiloženou kresbou fungoval asi tak, že se mučený přivázal za cokoli hlavou dolů s roztáhlýma nohama, vzala se velká rezavá pila a v rozkroku byl dotyčný podélně rozříznut. Inu, zlaté české ručičky.
Na hotelu zabalím věci, jdu se rozloučit s Karen a pak na terasu. O půlnoci můžu upustil slzičku do Středozemního moře a vzhůru taxíkem na letiště. Maník s mercedesem mě vyzvedává po půnoci, nabíráme ještě jednoho Němčoura, který celé dva týdny strávil jen v Pacevillu a byl rozjařený ještě teď a pak i jednoho z Pardubáků. Bydlel u rodiny a zrovna si to nechválil. (7L)
29.10. A dom
Na letišti to docela žije, i když v noci odsud létají jen do dvou míst - v 3:20 do Mnichova a v 3:30 do Prahy. Utrácím poslední zbytky fifníků, a ze spánku byla naprostá nula. Naštěstí se našla dobrá duše a odvezla mě v sobotu v šest ráno z letiště přímo do postele. (2L)
Finito
Malta překvapila v tom, co na tak malém kousku pevniny lze vidět. Škoda té limitace odpoledních hodin. Navíc ta pohoda mít zajištěn každou noc pokoj a vyrážet na lehko má svoje plusy. Naštěstí jsem ale nezparchantěl a další cesty jsem zas klasicky baťůžkařil. Trošku se čekal lepší noční a studentský život, ale věkový průměr školy byl proti. Škoda pozdního objevu té terasy:-) Na anglinu to bylo snad dobrý, po dlouhé době jsem měl pocit, že ten jazyk ze mě leze nějak normálně. Extra draho tu zrovna není a třeba postel v našem hotelu vychází na 150 korun za noc. Tak možná zase někdy... Ale to říkám pokaždé.