Bon anne Paris 2000
Paříž
Utopený pežotek
30. 12. 1999 - Přípravy
Celý druhý den jsme bloumali po Paříži. Většinu jsme už viděli při předešlých návštěvách, takže tentokrát se obejdeme bez útrob památek, ale jen užíváme atmosféru. Nejlepší je sednout do kavárničky v nějaké zapadlejší uličce a jen tak čučet. V zimě tohle teda moc nejde, ale naštěstí bylo docela teplo a dalo se chodit jen v tričku a nasávat (tu atmosféru). I v noci teplota klesla jenom k deseti stupňům.
Zatímco já jsem nasával, Miras obrátil svou pozornost na škody, které způsobila stoletá vichřice, která postihla Paříž a severní Francii těsně před naším příjezdem. K tomu se ještě přidaly povodně. Pro Mirase další důvod, proč vyrazit. Divím se, že nejel do Iráku.
Paříž
Hrbáčův Notre Dame
Během pařížské procházky jsme vybrali místo k silvestrovskému kalení. No, kde to asi bylo? Jasně, že na Champs Elyseé. Miras si potom udělal pár katastrofických fotek (auto na stromě, auto pod vodou, loď na suchu). Navečer jsme zašli na Montmartre, kde je ta atmosféra nejatmosférovatější. Pak jsme dali ještě další proslavenou ulici se slavným Moulin Rouge. Zajímavé, že toto místo ani u jednoho z nás nepatřilo k těm, které jsme se školními výpravami navštívili. Pomalu každý krok mi někdo nabízel heroin nebo sebe. Zato Mirase nechávali nějak stranou. Buď vypadá jak strašný slušňák nebo já vypadám jak strašný feťák. Takže asi možnost bé.
Paříž
24 hodin před dnem D (jako stativ má své výhody)
Víceméně náhodou jsme se došourali těsně před půlnocí k Eiffelovce. Na věži bylo umístěné počítadlo, odtikávající, kolik dní zbývá do roku 2000. Kolem bylo neskutečně lidí, kteří tu pravidelně každou půlnoc odpočítávali poslední dny milénia. O půlnoci začalo počítadlo problikávat až naskočil J minus 1, tedy posledních 24 hodin. V ten okamžik propukla celá Paříž v nepopsatelný jásot, křik, troubení a extázi nadšení. Jakpak to asi bude vypadat zítra? Ještě jsme něco ušli a pak jsme šli spát.
31. 12. 1999 - Bon anne
Tak tady si toho zas tak moc nepamatuji:-) Z domova jsme byli věru dobře vybaveni. Nějaký ten gin, whisky a šampáňo během večera určitě padly. No, ale to bych předbíhal.
Celý den jsme nehnuli ani prstem. Zato navečer jsme vyrazili obtěžkáni několika lahvemi lahodného sektu a speciálně namíchaných drinků. Poprvé za celou dobu jsme jeli metrem. Bylo zadarmo. Metro se však po chvilce neukázalo jako vhodná volba. Kvůli neuvěřitelným lidským zácpám jsme v průchodech metra strávili hodinu. Pak se přiřítilo vozítko na pneumatikách, oni tam nemaj ani koleje! Nu což...