• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

CESTOVÁNÍ

Střední Amerika 2005
3. Belize - Caye Caulker, Belize City, Belmopan

5.2.2005 pokr.: Belize City - Caye Caulker

Belize je hezká zemička, spousta zeleně, úřední jazyk angličtina a není tu moc lidí. Na celou zem o rozloze Moravy připadá jen čtvrt miliónu obyvatel. Hodně z nich jsou Američani, co se sem uchýlili za teplem a svým jazykem. Na placení tu stačí americký dolar, případně belizský dolar, který je v pevném kurzu 2:1 (tj. 11 Kč).

Porůznu jsme klimbali, bus se zalidňoval a zase vylidňoval a brzo začala být převaha černochů nad Mexičany. Projeli jsme Orange Walkem, což je jediné městečko na severu. Dá se odsud plout po řece k zajímavému mayskému městu od el.

Do Belize City jsme dorazili po dvanácté. Je na první pohled pěkně omšelé, špinavé a docela rozdíl oproti Mexiku. Konečně aspoň nějaká exotika. Vydali jsme se k přístavu, odkud jezdí lodě na ostrov Caye Caulker, kde jsme si chtěli dát pár dní relax. Vybrali jsme si poslední odplutí v 16:30 (jezdí to asi 5x denně, 35 BLD zpáteční lístek) s tím, že si trochu prohlédneme město a námořní muzeum. To nestojí ani za vstupný (jedna místnost), takže hurá do ulic. Hlavní atrakcí je most Swing Bridge postavený v roce 1923. Dvakrát denně ho obsluha ručně otáčí, aby mohly lodě proplout do přístavu a aby mohla automobilová doprava v celém městě totálně zkolabovat.

Významnější budovy byly v sobotu zavřené, včetně muzea Belize přestavěného z místního vězení. Odpočinek v Battlefield Park jsme zavrhli, protože tu zabírali povaleči víc místa než zeleň. Podél nábřeží jsme courali k majáku a čučeli na místní architekturu. Vesměs jsou to jen dřevěné, ale docela udržované, chýše. V centru jsou ty dřevěné domky o patro vyšší a opatřené nápisy jako Ministerstvo průmyslu. Bankomaty tady jsou super, protože když k nim přijdete, už je tam zastrčená nějaká kreditka se zadaným pinem a jen to chce po vás zadat částku. Páreček z Kanady měl sakra štěstí, že jsem je viděl a doběhl.

Vybrakovali jsme sámošku pro zásoby a dorazili do přístavu, kde jsme se po zmatku s báglama usadili ve velkém motorovém člunu a doufali, že tam jsou i naše zavazadla. Plavba Karibikem mezi ostrůvky trvala asi hodinu, což bylo dost na to, jak šíleně fučel vítr. Ostrov Caye Caulker leží u belizského korálového útesu, který je Velkém bariérovém druhý největší na světě. Ostrov je dlouhý asi 6 kilometrů a široký maximálně půlkilometr. Je tu šílená pohoda, život se tu odehrává v karibském rytmu, nejezdí tu auta a jedinými pohybovadly jsou golfové vozíky. Je ale určen hlavně pro ty, co se chtěji v okolí potápět, protože zrovna neoplývá plážemi. Ty jsou spíš na jihu Belize kolem Placencie a Dangrigy.

V přístavu na ostrově nás odchytl strejda a začal básnit, že má pro nás levné (35 BLD), ale snové ubytko (Tropical Guest Hostel). Zvenku to vypadalo dobře (terasa, přímo na pláži), ale uvnitř nám nabídl takovou špeluňku, jejíž nástrahy jsme odhalovali celou noc. Slaná voda ze sprchy a asi měsíc nepřevlečená postel nebylo pro někoho zrovna klíčem k ráji. K usnutí nám drkotalo čerpadlo a tekoucí voda.

Zaplácli jsme to příjemnou restauračku s chicken buritos (omeleta se zeleninou a kuřetem potřené hnusnou fazolovou pastou) a klasikou ve formě smaženého kuřete s bramborem. Zapili jsem to pomerančovým a papájovým džusíkem a přihodili cuba libre a pina coladu. A pak ještě jednu a ještě..., takže v noci kvalita kopky nebyl už problém.

Výdaje 81 P + 60 BD (820 Kč)
ubytování: 35 BD/pok (Tropical Guest House - double, vlastní koupelna, ošklivá a hlučná cimra)
doprava: bus Chetumal-Belize City 75p; loď Belize City-Caye Caulker 17.5 BD
jídlo: véča, pití, koktejly 16 BD; nákup v Belize *18 BD; sůši *5p; voda *8p

6.2.2005: Caye Caulker

Pospali jsme do 9:30, ale někdo z recepce se nám dobejval do pokoje. Pak si i odemkli dveře a se skřípěním zas zavřeli. A to samý ještě jednou a další ráno zas. Dementi. S velkou nechutí, která zvítězila nad přesouvací leností, jsme zaplatili další noc a vydali se na prohlídku ostrova. Z jeho délky hodně odštípl hurikán Hattie, který rozpůlil před 30 lety původní ostrov a jeho severní část se stala nedostupná. Mezi nimi je Trhlina, kde měla být i pláž, ale placka s pískem obsahovala hlavně bordel a polorozbořené betonové molo.

V ulicích vesničky bylo docela živo, ozývá se tu reagge a postávají tu rastafaraňáci. Na druhém konci ostrova bylo pobřeží bohužel dost zarostlé mangrovy a stromky rostou až do metrové hloubky v moři. Míjíme zdejší hasičskou stanici s jedním polonákladáčkem a jedním hasičem. V Caye Caulker Mini Reserve je naučná stezka s exponáty zdejší fauny a flory velikosti větší zahrádky. Jdeme opuštěnou cestou a občas mineme nějaké sídlo. Společnost nám dělají válející se snad až metroví leguáni. Z jihu jsme museli zpět zas stejnou cestou, tak jsme aspoň hledali a žrali spadané kokosy.

Na teráse hotelu jsem dali oběd a leháro - slunce, palmy, moře, šplouchání vlnek a příjemné reagge. A pak posunout válecí polohu z terasy na molo a kupčo. Bylo tam příjemně, rozpálení od slunce udělalo z vody docela šok. Moře zrovna nezahřálo a než člověk udělal tempo, ocitl se na druhé straně mola. Zkoušeli jsme doplavat zpátky, plácali jsme tempa, ale ne se dostat zpátky. Proud tu byl brutálně silný a už jsme se viděli, jak nás to odnese přes Trhlinu někam doprostřed Karibiku. Lúca nakonec proud pokořila a vyškrábala se nahoru na molo. Já se nechal unést k Trhlině, kde jsem našel dobrou cestičku ven z druhé strany. To už se zalíbilo a ještě jsme si to párkrát zopakovali. Kolem bylo i dost rybiček na šnorchl, ale viditelnost nic moc.

Okolo páté začal foukat vítr a ochladilo se. Západ slunce jsme nějak prošvihli, tak jsme vyrazili na véču na včerejší místo a changli si jídla. Nic moc, chvíli jsem brblal a plánoval cestu za drinky. Zrovna byly narozky Boba Marleyho, které se tu slavili klasicky po karibisku. Bylo tu spoustu dredařů a dobrý reagge. Kaufli jsme pivka a přidali se k místním, jejichž krédo zní "dneska se musíme opít, protože zítra je zas pracovní den."

Výdaje 33 BD (360 Kč)
ubytování: 35 BD/pok (Tropical Guest House - double s koupelnou)
jídlo: véča-buritos 4.5; piva 2.5-3; voda 1.5; cola 1.5

7.2.2005: Caye Caulker

Vyrazili jsme zařídit si půldenní šnorchlování na útesy, které jsou národním mořským parkem. Vybrali jsme cestovku Tsunami Adventures a zaplatili 52 BD na osobu kartou. Tou se tu dá platit úplně všude, včetně venkovních stánků. Trošku přes budget, ale tohle si ujít nenecháme. I když vloni na Phi Phi jsem měl to samý hned u pláže a zadarmo. Teda až na to mazlení se žraloky a rejnoky. V 10:15 si pro nás přijel průvodce Salvador, nalodili jsme se k ostatním a hurá za rybkama. Posádka byla v poho - tři taliáni z včerejší pařby, 2 Američanky a 2 skoroprofíci.

První zastávka byla na korálových útesech. Salvador se snažil ukázat všechno kolem. Lůca se napoprvé trošku bála korálů a rybek a taky se trochu divila, že jí nedrží potapěčský brýle. Ale v zásadě postačí nezapomenout sundat si ty dioptrické. Druhá zastávka byla u žraloků a rejnoků. Salvador je nakrmil rozkuchanými rybkami, aby se drželi v naší blízkosti. Prý to byl předkrm a my budeme obídek. Tak jsme mezi ně naskákali, pohladili a nakrmili rejnoky a zatahali žraloka za ocas. Zatímco žraloci všechno sežrali a nám zbylo na lodi jen ovoce. Poslední zastávka byla za útesy na volném moři, kde jsme si plavali už sami mezi pestrobarevnými rybkami. Byla jich tu hejna a některé pořádně velké.

Po návratu jsem se plácli na terasu a zas k molu na poslední koupání. Pár únosů proudem a občas prorazit proudy do volného moře, kam se daleko táhla metrová mělčina. Občas jsem se dostal do ohromného hejna průsvitných rybek, až z toho šel strach. Cestou dom jsme nabrali banánový chléb, něco jako jablkový koláč se skořicí. Znovu se snažím vyhnat Lůcu na západ slunce, jenže ve spěchu jsem zapomněl klíče od zámku na posteli, což zjišťujeme až po zacvaknutí zámku. Západ slunce jsme stejně nestihli celý a romantickou chvilku kazí přemýšlení nad tím, jak se dostaneme do pokoje. Na pobřeží jsem sebral nějaká páčidla a zkoušel, co povolí dřív. Dveře, petlice, zámek nebo stěna? Šance vypadaly vyrovnaně. Naštěstí rupnul jako první zámek. Dneska k věče dáváme jen banánový chleba s kakaovým mlékem a sušenky, což jsme spořádali na molu za svitu měsíce a za přítomnosti velkého rejnoka. Poslední procházka po pláži mezi palmami, chvíli posez na terásce, dobalit a chrnět.

Výdaje 77 BD (850 Kč)
ubytování: 35 BD/pok (Tropical Guest House - double, vlastní koupelna, ošklivá a hlučná cimra)
jídlo: 7.5 BD (nákup v sámošce *15 - např. banánový chleba 2, voda 1.75, sůši 1-2, litr kakaa 2)
ostatní: 52 BD (výlet za šnorchlováním na bariéru - vstup do NP, ploutve+šnorchl, jídlo a pití)

8.2.2005: Caye Caulker - Guanacaste - Belmopan - San Ignazio

Poslední vstávání ve špelunce. Sbohem Karibiku. V Belize City kupujeme vodu, magnet pro Zuč a měníme na místní hezké jednocentíky. Busy Novels na guatemalské hranice jezdí z autobusáku u stoky uprostřed města. Bustrasy jsou vlastně jen tři - do mexického Chetumalu, na Guatemalu přes Belmopan a Bangue Viejo a na jih Belmopan-Dangriga).

Vystoupili jsme kousek od Belmopanu v národním parku Guanacaste. Vstupné je docela drahé (5 BD), procházka parkem nevalná a hlavně krátká. Dojem džungle navíc kazí silnice vedoucí kolem. Snad jen ty rozbořené mostky a obrovský tisíciletý strom Guanacaste připomíná divočinu. V druhém okruhu přicházíme k řece, kde se dá aspoň vykoupat mezi kaskádkami.

Před parkem zkoušíme stopnout bus do Bangue Viecho u guatemalských hranic. Potkáváme tu Amíka, který směřuje do San Ignazia. Bus projede sice dvakrát, ale nezastavuje, protože je beznadějně narvaný. Po hoďce přijíždí vydřidušský taxikář a vysvětluje, že nám tu žádný bus nezastaví, protože jezdí přeplněné už z Belmopanu, a že nás hodí na terminál a blabla. Nic moc nám nezbývá, tak nasedáme za búra na hlavu. Aspoň uvidíme Belmopan, kterému jsme se chtěli původně vyhnout. Stal se hlavním městem země poté, co před 30 lety zničil hurikán Hattie tehdejší hlavní město Belize City. Belmopan vyrostl na zelené louce v geografickém středu země, je tu jen pár úřadů a 5000 lidí.

U kasy kupujeme lístek na expres do Bangue. Autobusy vyjíždějí narvané a všechny zas nepoberou. Ani u expresu to není o moc lepší a je jasné, že pár bezlokťáků bude stát. Házíme batohy dolů a cpeme se do busu. Chytáme poslední volná místa a trneme, jestli řidič zabouchne zavazadlový prostor. Po půlkilometru jízdy se toho i dočkáme. Okolo páté přijíždíme do San Ignacia, kde radši vystupujeme, protože už je moc pozdě a na hranicích bysme toho už moc nevymysleli, což byl výjimečně dobrý nápad.

Obrážíme ještě s Amíkem místní hotely. První je Tropicool hotel - podle lonelyho prý dobrá volba (chybka). Zvenku docela přepych, jenže mají volný pokoj jen pro nás, a tak má Amík smůlu/štěstí. Za 27 BD dostáváme útulný pokojík s koupelnou nedaleko. Kupujem sůši, vodu a banánové chipsy. Jsou dobrý a chutnají skoro jako český brambůrky. San Ignacio je příjemné městečko v tropickém údolí řeky Macal. Na protějším břehu je město Santa Elena. Obě města jsou klidná, bez velkých zajímavostí. Obhlížíme dva jednosměrné mosty, které jsou symbolem Belize. Jeden, který se jmenuje Starý, postravili ještě Britové. Je železný, velký, vysoký a s chodníkem. Druhý, který se jmenuje Nový, postavili nedávno Belizani. Je dřevěný, úzký, malý a v období dešťů je pravidelně zaplavován a musí se jezdit po Starém.

K večeři jsme vyhlédli restauračku srílanských emigrantů (rice and beans, chicken, deville potatos and salat - dobrý a za 6,50). Na pokojíku se po zdech proháněl roztomilý gekonek. O jeho užitečnosti se mi ale nepodařilo přesvědčit Lůcu, kterou zrovna nenavnadila představa, že by v noci běhal po ní. Tak jsem chudáka ocránce musel vykvartýrovat ze dveří.

Výdaje 63.9 BD (700 Kč)
ubytování: 27 BD/pok (Hotel Tropicool - jedna postel, koupelna na chodbě, ranní hukot, majitel pošuk)
doprava: 32.50 BD (loď Caye Caulker-Belize City 17.5; bus Belize City-Guanacaste 4; taxi Guanacaste-Belmopan 5; "express" Belmopan-Bengue 6)
jídlo: 12.88 BD (véča-rice&beens 6.5,pivo 2.5; ban.chipsy *1; cola *2.5, voda 1.5; sůši *1.25)
vstupy: 5 BD (NP Guanacaste)