Střední Amerika 2005
4. Guatemala - mayský Tikal, Flores
9.2.2005: San Ignacio - Bengue - Flores
Pokojík byl pěkný, leč rušný. Byla docela zima a v šest nám opět někdo klepal na dveře. Majitel hotelu byl trochu pošuk, všude nejrůznější cedulky co dělat a co ne. Vše dovršil tím, že nám nechtěl nechat dopoledne batohy v hotelu. Ve městě jsme chtěli juknout na mayské vykopávky Cohal Pech. Koupili jsme si na cestu vodu a pečivo, které tu věčně připomíná vánočku. Trmáceli jsme se po silnici z města s plnou polní. Slunce pálilo, ploužili jsme se prašnou cestu a trochu bloudili. Nakonec jsme se vydrápali k návštěvnímu centru Cohal Pech, kde za vstup pro cizáky chtěli 5 USD, což za těch pár staveb je dost. Zpátky už to byla pohodovější procházka bez bloudění a z kopce.
Koupili jsme lístek do Bengue, kde jsme odehnali taxikáře a vyrazili pěšo na hranice v domnění a s informací od řidiče, že je to kousek. Nebylo. Vstříc osudu a s vírou, že třeba za dalším kopečkem už budem v Guatemale, jsme se táhli skoro hodinku. Poslední zatáčku před přechodem nám zastavil bus, že nás hodí do Flores. Nakonec nás docela napálil na to, jak neuvěřitelně levná autobusová dopravy v Guatemale je.
Belizané chtěli dalších 37,50 BD i za to, že opouštíme jejich zemi. Navíc to podle cedulí vypadalo, že začali vybírat za vstupní vízum 100 USD. Za vstup do Guatemaly chtěli taky peníze, ale jen 2 dolary. Vybírání poplatků na hranicích je ve střední Americe vůbec podivnou módou, i když belizskou drzost už nikdo, co se částky týče, nepřekonal. Hned za hranicemi zmizel zbytek asfaltu a čekalo nás hopsání po prašné cestě, všechno rychle seschlo a zelená barva se z přírody vytratila.
Časem se ale silnice trochu zlepšila a u cíle už byla asfaltka dokonalých kvalit. Flores je roztomilé město na (polo)ostrově v rozlehlém jezeře Lago de Petén Itza a je spojeno hrází s větším a hnusnějším městem Santa Elena. Má pitoreskní uličky a hlavní náměstí na kopečku. Díky Tikalu je to hlavní zastávka cizinců, kteří se přichomýtnou ke Guatemale. Při výstupu zas obtěžují naháněči. Spaní obcházíme sami, i když kvalita většinou za moc nestojí. Skončíme kousek od hráze v hostelu Playa Sur za 50 Q a necháváme se ukecat na dopravu do Tikalu ráno v sedm.
V Guatemale se platí Quetzalem ("kecaly"), který je za 3 koruny, respektive za 1 americký dolar dostanete necelých 8 quetzalů. Bankomaty jsou až v Santa Eleně, tak se prokorzujem přes hráz. Před bankou je rušno, právě přivezli peníze, tak snad něco dostaneme. Pak jdem nakoupit jídlo a lístky do Guatemala City (80 Q, 2. třída). Koupit lístek na zítra večer je na delší lokte. Než si srovnáme "maňana" (zítra) a "maňana" (ráno), tak se za námi vytvořila dlouhá fronta a začal nás obletovat nějaký blázen. Do prádelny dáváme vyprat hadry a Lucčinu peněženku. Na dobrou noc ještě dostala Lucka poučení, že pokud bude chtít v noci rozsvítít, musí zavřít oči a počítat do deseti, aby všechna havěť, která s námi tráví noc, stačila někam zalézt. Nevím proč, ale tuhle radu moc neocenila.
Výdaje 42 BD + 60 Q + 7 USD (800 Kč)
ubytování: 50 Q/pok (Hostel Playa Sur - jedna postel, koupelna na chodbě, hukot z ulice, za tu cenu OK)
doprava: bus San Ignacio-Bengue 1.5 BD; bus Belize-Flores 5 USD
jídlo: véča-hawain tacos 10 Q, 2x pivo 7 Q; nákup-3x voda+pečivo *6 BD; sůši *5 Q; pečivo *3 Q; voda 7 Q
výstupní polatek z Belize 30 BD; jakýsi další poplatek při výstupu z Belize 7.5 BD; vstupní poplatek do Guatemaly 2 USD
10.2.2005: Tikal - Flores
To zas byla noc - večer vedro, ráno zima, celou noc živé politické a fotbalové diskuse pod oknem. Ti Guatemalci snad nespí. V 6:15 zařinčel budík, spáchali jsme trochu hygieny a baťohy nechali na recepci. Se zpožděním se přikodrcal speciální bus, který hodinovou cestu znásobil dvěma. U závory do parku platíme vstupné 50 Q.
Guatemala
Jeden ze chrámů Tikalu tyčící se nad džunglí
Guatemala
Tikalská pyramida
Guatemala
Na jednom z chrámů
Guatemala
Tikal
Po dalších kilometrech vylejzáme u návštěvnického centra a míříme do džungle k ruinám. Jsme mezi prvními návštěvníky, tak vidíme opice poletující ve větvích a pár ptáků. Ruiny pyramid a chrámů jsou ukryty v džungly, jsou mnohem vyšší a impozantnější, ale ne tak přístupné. Je to tu klidnější a územně rozlehlé, tak tu má příroda větší prostor pro své skřeky.
Vyškrábali jsme se na 64 metrů vysoký Chrám IV. Je odtud legendární rozhled nad džunglí s dalšími stavbami. Moc bezpečný to tu není, místy občas závratě na strmých schodech. To si zopakovali ještě na pyramidě. Dál jsme se už jen plahočili po tom, co nám přišlo do cesty. I když jsme tu byli přes 8 hodin, zdaleka jsme nestihli projít ani to nejprofláklejší. Některé stavby byly kompletně očištěny a opraveny, jiné zanechány na pospas přírodě a přes kořený stoletých stromů jsme se šplhali do korun stromu, and nimiž se tyčily nezničené chrámy.
Cesta zpátky už byla v pohodě a za hoďku jsme byli ve Flores. V prádelně jsme si vyzvedli čistoskvoucí prádlo. Peněženka v kraťasech nebyla a paní ji vytáhla ze své podprsenky až po zeptání. Bylo v ní vše a k tomu Lúca ještě dostala úlomek čehosi, co připomínalo mušli. Večeře v restauraci Canoe dodali fajn špagety se salsou a tacos. A zas s batohy vyrazit hledat nový autobusový terminál netušíc, že je na konci Santa Eleny. A tak se ptáme a ptáme. Po štrece nočním né úplně bezpečným městem jsme našli až překvapivě příjemný, uklizený a organizovaný a ve 22:30 vypadli na jih.
Výdaje 198 Q + 5 USD (700 Kč)
ubytování: - (v busu do Guatemala City)
doprava: bus Flores-Guatemala City 80 Q; minibus Flores-Tikal a zpět 5 USD
jídlo: 42 Q (véča-špagety,džusy 30; chleba *6, nanuk *4; voda 7 Q)
ostatní: 76 Q (vstup Tikal 50; prádelna *25; hodina internetu 12)
Guatemala
Tikal
Guatemala
Další chrám
Guatemala
Nějaký nešutr
11.2.2005: Guatemala City...
No, to byla jízda. Řidič svištěl jako by nás ukradl, a kdybychom se přece jen chtěli proklimbnout na rovnějším úseku, tak nastoupily místní odrhovačky z roku raz-dva. Silnice byla úplně nová a cesta zabrala jen 8 hodin (dříve 12-15), takže už v půl sedmé jsme vypadli nevyspalí v pulsujícím Guatemala City. Aspoň že terminál pro busy do Antiguy je blízko. Vyrážíme správným směrem a a po zaváhání pomohli i místní ušmudlanci. Stejně jsme v téhle megapoli nehodlali trávit víc než hodinu na přestupu.
Nasedáme do busu, který snad vozil školáky z první třídy. Nejde se prodrat pidiuličkou a na lavičkách sedíme po třech. Cesta do Antiguy je zajímavá, dálnice se klikatí přes hory. To pak při rychlosti přes 100 km/h dělá zajimavé kusy. Ale stejně polomrtví usínáme.