Vstáváme nechutně v 6:30 a v osm už sedíme ve vlaku na sever. Že by to byl nějaký luxus, to zrovna ne. Navíc jsme chytili místenku ve family-vagóně a za hlavou byl z půlky vagónu udělán dětský kout s prolézačkami a všemi těmi hejbajícími nesmysly. Cesta trvala přes 5 hodin a kýčovitá krajina mezitím pomalu lesnatěla. Vlak pak pokračoval dál na Trondheim, kam jezdí asi 4x denně.
Östersund v podstatě není nic extra, ale když se to všechno sečte, tak to hodí slušný dojem. Ještě je to relativně velké město s 60 tisíci lidmi. Nachází se ale na břehu jezera Strosjön v jehož vodách se skrývají nevídané příšery. Na jejich pozorování jsou podél jezera i rozmístěny Monster-viewpointy. Město je spojeno s ostrovem Frösen se silně dovolenkářskou atmosférou (hlavně teda v zimě). Pak je tu ještě Östersundský festival, kdy se na týden otevřou podél jezera restaurace a pije se a žije se až do víkendového finále. Najdete tu pár muzeí - Jamtli (regionální muzeum a skanzen - 80 Seků), Överhogdal (gobelíny z dob Vikindů) a Městské muzeum.
Horský venkov byl však už cítit ve vzduchu. Slunce se konečně uráčilo zářit celý den a v podstatě do konce cesty už nepřestalo. Teplotka byla kolem 20 až 25, takže naprostá pohoda. Až na radnici, muzeum a kostel to tu vypadalo, jak když tu řádili architekti od Prioru, což je tu vcelku normální. Na břehu jezera se juchalo a dokonce jeden odvážlivec zalezl do jezera. Nápad zalézt se stanem na konec města jsme zabalili a stan rozbalili na břehu jezera kousek od mostu v jakémsi parku bez stromů. Tím se počet stanů v srdci města zdvojnásobil.
Jezero bylo tři metry od stanu, tak jsme se rozvalili na plážičce a nakonec jsme vlezli i do strašlivých vod tajemného jezera. Že by to bylo vyhřátý, to teda ne, ale hygiena je holt hygiena. Nakonec si člověk zvykne na všechno, takže i těch temp přibylo. Navečer jsme bloumali po městě, okukovali fiestu a dali si výbornou pizzu od řeckého kuchtíka, co uměl celé jedno slovo česky (vole). Další pohodová noc a vyspání do růžova a do dalšího slunečného dne (až na ty přelety vrtulníku na nedaleký heliport).
Výdaje: 169,5 Sek (520 Kč)
Ubytování: - (stan u jezera Storsjön - 500 metrů severně od mostů)
Jídlo: 22,5 Sek (pizza *45)
Doprava: 147 (vlak Gävle - Östersund 147)
Konečně první autostopový den. Nejdřív jsme se ale vrátili do centra a nakoupili v supermarketu CIA nějaký žvanec, protože vánočka i řízky už byly tytam. Jinak cenově to v krámech tak dramatický není a vždycky se najde něco, co odpovídá naším relacím. K obědu jsem si zopákl pizzu (jeden blok od náměstí na severozápad). Tentokrát každý snědl celou, k tomu saláty, colu a vodu, a nakonec se z toho vyklubalo jediný pořádný restaurační jídlo za cestu. Což mně teda nevadí, ale asi zase uslyším, jak někoho někde trápím hlady.
Podél jezera se zastávkou na koupání jsme došli na novou hlavní silnici, která město obkroužila v uctivé vzdálenosti. Bohužel tyto nové úseky mají značnou nevýhodu - jezdí se tam 120 a nesmí tam chodci. I když jsou to jenom klasické dvouproudovky. Načmáral jsem na papír Are a po hodince stopu na nájezdu nás vzal jeden kluk asi 10 kilometrů za nejhorší úsek. A pak už to jelo. Téměř hned nám zastavila starší ženská, která nás vzala asi 80 kilásků a ještě nás pozvala na večeři. Tu ale Lucía nějak zazdila, takže večer bude chleba. Po čtvrthodince nás vzali Švéďáci, co jeli do Are jezdit na horských kolech. V autě jsme se nakonec rozhodli, že místo Storlienu zůstaneme již tady a zítra si vystoupáme na zdejší horu Areskutan (1420 metrů). Jde to tedy i lanovkou (100 Seků), ale to fuj.
Are je už typické horské městečko. Oficiálně má asi 10 tisíc obyvatel. Je tu zajímavý kostel ze 13. století se zvonicí. Dnes je to tu ale ve znamení Mistrovství světa v lyžování 2007, tak se všude lijou tuny betony, staví hnusné krabice, no hnus velebnosti. Celkem je tu padesátka vleků. Přes léto tu sjezdovky nahradí mountainbike park, na lanovky se přidělají držáky na kola a sezóna frčí dál.
Procházíme městem, dojdeme k jezeru, kde si dáváme minikoupel v ledové vodě. Jdeme kousek po pláži na východ a na jednom písečném zastrčeném plácku po vyklizení plechovek od piva kotvíme stan asi deset kroků od vlnek jezera.
Výdaje: 84 Sek (300 Kč)
Ubytování: - (stan u jezera v Are)
Jídlo: 84 Sek (pizza 50, cola 10, nákup-jogurt 8, chleba 6, sůši čokocookies 10)
Doprava: - (autostop Östersund - Cosi - Järpen - Are )