Švédsko & Norsko
(4. Äre - Storlien)
24.7. Are - Areskutan - Storlien
Ráno mě nenapadlo nic lepšího, než vylézt ze spacáku a vběhnout do jezera. Za tento výkon jsem byl jezerem odměněn malým présentem v podobě golfového míčku, který připlul na břeh. Pravda, tento nález byl poněkud devalvován připlutím dalších desítek míčků v následující půlhodince. Po sbalení jsme dali v příjemném a pustém nádraží batohy do skříněk a vyrazili na kopec.
Švédsko
Pohled na Are
Švédsko
A někde za těma kopcema má být cílový kopec
Na vršek hory nás čeká převýšení 800 metrů a vzdálenost 10 kilometrů. Vedle padesátky vleků a asi dvaceti kolových tras se v Are nachází dvě(!) turistické trasy. Jednou se dá jít nahoru a druhou dolů. Na chození tu Švédi asi moc nejsou a směrovky se tu samozřejmě taky příliš nevedou. V tomhle ohledu jsou na tom Norové o něco lépe. My následovali červené klacky a z jehličnatých lesů jsme se přesouvali do kleče a na louky. Postupně se vyjevovaly nádherné výhledy.
No a pak se pochodovalo už jen po šutriskách, přes bystřiny a tu a tam přes sněhová políčka (i když po tom, co jsem se skouloval sněhem i 14 dní předtím v Adršpachu, tak nic extra). Slunce fajrovalo i při závěrečné prudší skále nahoru. Tam byla jedna zavřená hospoda, jakýsi heliport a vlajka. 10 metrů přede mnou se najednou objevil i los, z čehož jsem zrovna dobrý pocit neměl. Ale v klídku si to odkráčel dolů.
Švédsko
Rovný nefunící úsek na focení krapet mimo
Švédsko
Prej to chce fotky lidi, nejlépe nás. Tak kompromis, jsme tu, ale nepůjde to zvětšít
Švédsko
Pohled dolů
Švédsko
A na špičku kopce Areskutan
Zpátky jsme šli hlavním kopcem mezi sjezdovkami. Dole jsme byli tak za 2 hodiny. U jezera jsem si dal ještě jeden rozběh po molu do vody. Ten řev vůkol by se možná mohl svést na tu příšeru. Jdeme ještě stopovat na benzínku. Asi po hodince nám nakonec zastavují dva Němci, co objíždějí Skandinávii půjčeným autem po podobné trase. Pět minut pro nás vyklízeli zadní sedačky. Sice bychom mohli být s nimi v Trondheimu už dnes, ale plán neměníme a necháváme se vysadit ve Strolienu na norských hranicích. Na první pohled to vypadalo dost opuštěně a Němcův údiv "here is nothing" to docela vystihl. Tady už byla správná severská krajinka. Lesy pryč, spíše skromné a malé stromečky, všude voda a tmavá zeleň, baráky mají zatravněné střechy plus pořádné sychravo.
Zalezli jsme do vytopeného a prázdného nádraží. Informace žádné, jen příjemná domácí atmosféra s křesílkem a koupelnou. Nakonec jsem se ale vydali kamsi k jezeru za město hledat stanplac. Tentokrát to byla docela fuška, protože rovného místečka se nedostávalo. Ale nakonec se jedno uválelo půlmetr od jezera s jedinečnou atmosféru vůkol.
Švédsko
Dnešní koupelna v jezeře Aresjön
Švédsko
A dnešní ložnice s předsíní u Storlienu
Výdaje: + 4 Sek (vratné za plechovky)
Ubytování: - (stan u jezera u Storlienu)
Jídlo: - (tatranky)
Doprava: - (autostop Are - Storlien)
25.7. Storlien
Ráno kolem nás prošlo několik zbloudilců a pár kapek deště. Turistických tras tu už pár mají, ale ani zde nejsou moc značeny a ani náznak nějaké mapy. Nicméně tu je například Flower trail, který je starý více než 100 let. Nakonec jsme narazili na trasu k vodopádu. Pěknou cestou mokřinami, skálami a dřevěnými schody jsme přetnuli švédsko-norskou hranici, za níž padal nějaký potok do skalnatého kaňonu. Cestou jsme se pořádně nadebužírovali i borůvkami a jahodami. K silnici jsme to vzali vzdušnou čarou, což nebyl nejlepší nápad. Po zdolání několika vršků se ukázalo, že silnice nečekaně uhnula a my bychom k ní museli přes devatero hor. Ale vracet se přeci nebudeme, tak jsme divočinou nabrali jiný směr a narazili na silnici tam, kde jsme jí před pár hodinami opustili. Ale cesta klasickou skandinávskou divočinkou byla epesní.
Švédsko
Letně chcíplá vesnička Storlien
Švédsko
Fotky nic moc, ale svedeme to na déšť