Trondheim je třetí největší norské město se 150 tisíci obyvatel. Má tisíciletou historii s datem založení 997 vikingským králem Olavem Truggvasonem. Svého času bylo i hlavním norským městem. V 17. století však padlo popelem a bylo přebudováno v renesančním stylu do širokých bulvárů. Historické centrum je na skoroostrově, jehož břehy jsou obklopeny klasickými norskými baráky. Hlavním barákem města je ale katedrále Nideros ozdobená nejjemnější gotikou z 12. století.
Po desáté nám zastavil norský děda, který vyrazil do Švédska na ryby a hlavně pro šňupací tabák, který tam je o dvě třetiny levnější. Jel přímo do Trondheimu, takže pro dnešek to byl i poslední přesun. Minuli jsme městečko Stierdall, kde byla teoretická šance vystoupit a jet na sever na polární kruh. Bohužel za 4 dny letělo letadlo z Osla, takže někdy příště. Projeli jsme Peklem (Hell) a v Trondheimu nás děda zavezl až na vlakobusové nádraží.
Hlavním cílem byla katedrála Nideros. Míjíme další stavby, náměstí s Torvetem (velký plac se sochou a priorem) a královskou rezidencí Stifsgarden (docela malé a dřevěné). Nideros je velkolepá, ani se nevejde do záběrů. Vedle je Arcibiskupský palác a vojenské muzeum. Bohužel čas není dnes náš největší přítel a vše je už zavřené. A již druhý den vyjde budget do plusu, páč jsem ohnul záda pro válející se norskou korunu.
Dále tu máme staré mosty a výhledy na staré skladištní budovy alá Bergen. Šplháme do kopce k pevnosti Kristianseten (17. stol). Mimochodem je tu nainstalován cyklistický výtah. Výborná věc, zmáčknete čudlík, z rýhy v silnici vyjede zarážka, o kterou se opřete a už se vezete. Relax na pevnosti a parkem razíme zpět, páč nocleh máme vyhlédnutý na opačném konci města. Ten konec byl docela daleko, navíc jedna trasa byla jalová, pak Lůca vyrazila na hledání bez batohu a nějak zabloudila. Po půlnoci stále šplháme do setmělého lesa, kde se po chvílích beznaděje vylupuje pěkný plochý vršek pod modřínem.
Výdaje: + 1 Nok
Ubytování: - (stan na kopci západně od centra Trondheimu)
Jídlo: - (chleba, jahody, borůvky)
Doprava: - (autostop Storlien - Trondheim)
Ostatní: + 1 Nok (válející se koruna)
Další slunečný den. Vracíme se do centra Trondheimu kvůli poště a nákupu v Rema1000 (nejlevnější diskont) a načepování vody. Nejtradičnější nákup Čechů je chleba Kneipbrod, což je kilový chleba za 4 norské koruny a nenašel se důvod, proč je to tak podezřele levné. Čiliže s nutelou je to dobrý. Na nádraží nasedáme na městskou linku do nedalekého Spongdallu, se kterou objedeme celý poloostrov, dostaneme se hodně za město a budeme u mořského fjordu i začátku staré silnice na Oslo, odkud by se už mohlo něco stopnout. V případě krize by se dalo dostat autobusem do Osla za 350 Noků.
Okružní cesta trondheimským venkovem byla s fajn výhledy na Trondheimsfjorden, začalo se tu i zemědělčit, jen stav silnic byl občas neuvěřitelně mizerný (resp. se jelo po polních cestách). Ze Spongdallu jsme šli k fjordu. Jenže místo pěkného plácku na břehu moře nám odliv přichystal velké smrdící kopky řas a bahna táhnoucí se pěkně daleko. Ani plácek na stan se nekonal a vše bylo beznadějně zarostlé. Když už jsme se usalašili u jedné pusté chajdy, tak samozřejmě zrovna tady si majitelé museli vzpomenout udělat grilpárty. Odsunuli jsme se do kopce a utábořili se na kusu zválcované trávy napůl v polní cestě a ještě dlouho jsme sbírali seno na podestýlku. Poprvé jsme chytli mizerné místo, ale výhled na fjord to vylepšoval.
Výdaje: 60 Nok (215 Kč)
Ubytování: - (stan kdes za Spongdallem)
Jídlo: 38 Nok (hamburger 15, nákup-rybičky 9, kneipbrod 4, pofidérní nutella 10)
Doprava: 22 Nok (MHD Central - Spongdall 22)
Na hlavní silnici se to ukázala pořádná štreka. Jednak tou naší včerejší zacházkou a jednak by to byl kus i normálně. Aspoň byl příliv, takže se najednou moře i přitékající řeka tvářily normálně. Vzali jsme to přes kopečky a osady, kde jsme vyžebrali vodu. A protože bylo krásně, skočili jsme i na pořádnou koupel v Norském moři. Vycházkovým tempem jsme konečně dorazili na hlavní silnici. To akorát začínalo pršet, tak jsme zatím něco nakoupili na cestu, protože čert ví, kam nás stop zavede. Vedle klasické trasy přes Donbas a Ottu byla ve hře ještě trasa přes městečko Roros, kam chtěla Lůca. Déšť jsme pak trávili na benzínce pokecem s dánským polobláznem, který na kole vyjel z Kodaně do Trondheimu a ještě chce projet přes Stockholm nahoru do Finska a z Helsinek domů. Teď je tak ve čtvrtině cesty, a to jede třetí měsíc.
Nakonec pršení povolilo a my se vydali za kruhák na silnici E6 s cedulkou Oslo. Po čtvrthodině nám zastavily dvě vysmátý ženský, jejichž ségra byla zrovna v Praze. Svezly nás asi 60 kilometrů za město Storen, kde nás vysadily na ještě schůdném plácku. Jen ta rychlost kolemjedoucích aut mohla být menší.
Ale štěstí se šlo kousek naproti a zastavila nám slovenská fabia s Michalem a Radem, kteří už nějaký ten rok žijí ve Storenu. Údajně se jeli vykoupat kus na jih, v Trondheimu nakoupili ploutve a neoprén(!), hodně piv a ták. Následující hodiny by pasovaly do nějaké kýčovité roadmovie, a protože by to tu náhodou mohl někdo i číst, nebudu to tu radši moc popisovat. Navíc jedinečná krajina - vodopády, pláně, hory, norská klasika, paráda. Cestou jsme najeli do jednoho kempu, kde se kluci k úžasu táborníků navlékli do neoprénů a vyzkoušeli karibskou modř zdejších říčních vod. Kam původně chtěli opravdu jet nevím, ale kolem třetí ráno jsme stáli u hlavního nádraží v Oslu.
Výdaje: 10 Nok (35 Kč)
Nocování: - (se v podstatě nekonalo)
Jídlo: 10 Nok (sůši 6, kneippbrod 4)
Doprava: - (autostop Klett u Trondheimu - Storen - Oslo)