Zakarpatská Ukrajina 2005 (5 - Rachiv a Jasiňa)
Visel jsem na tyči na konci busu. Projížděli jsme údolím řeky Tisy. Všude zarostlé hvozdy, na druhé straně Rumunsko a zničená železnice. Z ikarusové plechovky se nakonec vyklubalo cosi jako plynová komora, kdy část výfukových plynů šla přímo do busu. Vydržím dost, ale takhle blbě z dopravního prostředku mi ještě nebylo. Na pokraji omdlení jsem se vysoukal v Rachivu z busu. Tady jsme měli naštěstí půlhodinovou přestávku.
Rachiv, neboli Rachov, má 17 tisíc obyvatel. Poprvé se v historických spisech objevuje roku 1447. Pro turistický ruch je jak dělaný, protože leží mezi třemi nejvyššími pohořími Ukrajiny. Navíc by to mohlo být také významné lázeňské město, protože v okolí jsou stovky minerálních pramenů. Sídlí tu Muzeum ekologie a Karpatská biosférická rezervace UNESCO. Centrum je kolem jediného většího mostu přes Tisu. Z památek stojí za zmínku jen dva kostely a starý židovský hřbitov.
Rachiv
Pohledy na kopečky nad Rachivem
Rachiv
Kostel v centru Rachivu.
Autobusová zastávka je hned u vlakové. Na železnici dokonce probíhají opravy a začal už jezdit i vlak mezi Jasiňou a Rachivem. Hned nad ní se tyčí Karpaty a na nich jsou roztroušeny baráčky. Rozdíl v nadmořské výšce jednotlivých ulic je až 500 metrů (chudák listonoš). Já jsem se bezmyšlenkovitě plahočil kolem autobusu a spolykal dvoulitrovou Bonaqau.
Kamil vyrazil na rychloobhlídku města, proběhl kostely, rynek, mostky, pomníky atd. Je to tu docela fajn, z města čiší turistický ruch a dokonce tu je i guesthouse. Busů odsud taky jezdí dost. Jízdní řád jsem pro sichr vyfotil na digiťák. Asi docela dobré výchozí místo na turistiku. Jen prý trochu dražší. To nevíme, protože jsme nasedli do busu a pokračovali dál do Jasině. Opět si to klikatíme mezi zákrutami Tisy, která se zařezává už do nitra Ukrajiny.
Jasiňa nás vítá obrovskou kachlíkárnou. Naštěstí dál je to už klasická velká vesnice s rodinnými domky táhnoucími se podél řeky. Jakési centrum se nedá přehlédnout, protože tu vyrostla obludná stavba hotelu, který je jak vystřižen z nejhoršího kýčařského architektova snu. Tož jsme vystoupili na chodník (žádná budova kolem nět) nejvýchodnějšího vesnicoměsta tehdejšího Československa v duchu předválečné odrhovačky "Od Jasině do Aše, republika je naše". Ale my jsme šikulové a za pár desítek let jsme mezi to stačili nasekat dvě hraniční čáry.
Jasiňa leží na soutoku Čorné Tisy a Lažeščiny a na hlavní dopravní tepně na Ivanofrankovsk. Je centrem huculského osídlení. Je tu i Huculské muzeum s pofidérní otvíračkou. V létě by tu měly být folklórní národopisné festivaly. Nejprofláklejší věcí tohoto místa je huculský typ dřevěného kostela Strukivska cerkev z 18. století. Typickou huculskou usedlost z těchto končin najdete vyčórnutou v Užhorodském skanzenu.
Jasiňa
Turbáza Edelvajs je nejstarší turistickou stavbou oblasti
Jasiňa
Jasiňský kostel u hlavní silnice
Ubytování by mělo být v turbáze Edelvajs ležící na soutoku obou říček. Je to nejstarší turbáza na Zakarpatí, celá dřevěná, zvenku krásná, velká, udržovaná, s teplou(!) vodou a levná (20 hřiven za osobu). Vzali jsme si dvoulůžák se společnou sociálkou na chodbě (zcela nově zrekonstruované, a to se tu jen tak nevidí). Poptali jsme se v recepci, jak zítra na Hoverlou. Prý by zajistili dopravu až na poslední point pod Hoverlu (pak asi 3-4 hodiny na vrh). Ale chtěli za to kolem 50-70 hřiven na osobu, a to by se těch 15 kilometrů docela prodražilo. Nakonec se domlouváme se Slováky, kteří tu jsou mazdou a chtějí se dostat tamtéž. Tak pojedeme autem, kam to půjde, a nashle v devět ráno.
Vyrazili jsme do města a koupili pár propriet. Mě zajímají samozřejmě sušenky, a ty tu prodávají na hektogramy v krabicích. A jsou výborné, zejména cosi jako hořické trubičky s rumem. Jasiňa je v podstatě jedna silnice a z ní odbočuje pár polních cest k barákům vedle. Přes vodu se auta a koně musí brodit, pro pěší jsou vybudovány nedůvěryhodné mostky. Cesta je v dostatečných intervalech obsazena stánky s jídlem, pitím a nanuky. Míjíme hezký pravoslavný kostel a po 5 kilometrech se dostáváme až na dohled dřevěného kostelíku.
Jasiňa
Domky nad Černou Tisou
Jasiňa
Jeden z nejstabilnějších mostků vedl k cerkevi
Jasiňa
Strukivská cerkev je nejprofláknutější huculskou stavbou
Jasiňa
Jako jediný rusínský motiv byl i na našich známkách
Strukivska cerkev leží na kopečku hned nad Tisou. Když k ní dorážíme, tak začíná pršet. Bohužel tady nikdo není a je to zavřené. U kostelíku je dřevěná zvonice a kříže z nerezových trubek. Ale je to tu nádherné, jdeme hřbitovem nahoru, kde se ožírají čtyři hrobníci nad čerstvě vykopávaným hrobem. Domluva s nimi, že by nám jako ukázali vnitřek kostela, není vzhledem k jejich stavu příliš dobrá. Prý za 10 minut přijdou ke dveřím. Nepřišel, a to mohl dostat i skívku chleba či hřivny. Po dopršení jsme dorazili zpět na náves, kde jsme zapadli na zahrádku jedné putiky. Co dál? Půlka kuřete, dostatek piva, roztomile se ksichtící mladé Ukrajinky, studený počas a šlus.
Výdaje: 58.30 H (290 Kč)
Ubytování: 20 H/os (turbáza Edelvajs, ul. Oleksa Barkaňuk 9; tel. +380-3132-42272;
dvojlůžák, nové sociálky na chodbě, teplá voda)
Doprava 10 H (bus Solotvina-Jasiňa)
Jídlo: 28.30 H (véča 20-kuře,hranole,pivo,čaj; nanuk 1.4; sůši 2.8; Bonaqua 3.5; pečivo 0.6)