Takže Skotsko, odjezd byl už dopředu jasný, a to za 3 dny v osm večer z Glasgow. Do toho se chtělo vrznout toto nádherné město, další den vyrazit trošku do přírody na Loch Lomond přes Stirling, tam to někde zalomit na zelených kopcích a další den sjet do Glasgow. Kvůli úspoře času se chtělo hned po rozednění prolejzat Edin a začít štylově na exsopce Arthurs Seat. A protože rozednění je tu před čtvrtou a teď je po půlnoci, tak se to zalomí na chvilku na letišti a pak sjede pod kopec, který začíná hned na konci historické části města. Možná by to i šlo, sedačky na leháro byly solidní, ale nesměli by tu každou půlminutu zkoušet požární alarmy a různé směsky šílených zvuků.
A další věc, která trošku přelomila plány, bylo počasí. Nečekalo se mnoho, ale lijáky, vichr a klemra nahlodaly nápad na tu dvoudenní štreku přes Lomond a nakonec se cesta do Glasgow nahradila jednohodinovou jízdou vlakem.
Po vychutnání všech alarmů se kupodivu na pár hodin uslo a vyrazilo se do propršeného Edinu airlinkem (né, že by tam teda nejezdila i normální městská za třetinu). Centrum Edinu je v zásadě dokonalé, kamenné a šedé a vše pohromadě od památek přes dopravu po skoro všechny hotýlky.
Volná postel byla v Princes Street Backpackers za 12 liber v osmilůžkových čistých, velkých a moderních dormech. I když těch 90 schodů nahoru... fuj. Což mi připomíná, že původně se vlastně chtělo do Skotska namáčknout i výstup na Ben Nevis. Tak příště, stejně to tu chci projet autem. Než byl volný plac, okoukl jsem okolí, doplnil zásobu oleje ranními curry-curry chipsy a cukru ze supermarketu. A místo objevování města se zalezlo do postele a dal se šlofík do dvou.
Nad městem se tyčí edinburghský hrad na bývalé sopce, která se postupně rozplizla východním směrem a středem toho plizu vede hlavní třída Royal Mile od hradu až dolů k paláci Hollyroodhouse, Královnině galerii a modernímu skotskému parlamentu. Lezení dovnitř paláce jsem si odpustil (stejně v tomhle jsou nakonec vždycky jen obrazy a židle), ale vzal jsem zavděk aspoň zajímavou stavbou Parlamentu, i když palačinky po osmi korunách tam teda nemají. Maj se kucí skotský od nás co učit. Parlamentní sál je docela moderně vzdušný a připomíná tělocvičnu s lavicemi a žbrdlinami.
Za palácem už jsou rozlehlé parky a hlavně ten Hollyroodský s pár trasami. Stromů minimálně, ale aspoň vynikne podstata krajiny. Postupně se vylozí na stometrový útes nad městem, odkud jsou fajn panoramata. No a ještě lepší jsou pak na 251metrovém vršku, odkud se dá okouknout pořádný flák Lowlands. Za útesem jsou už klasická severská údolí s pár jezírky a ruinou bývalého kostelíka, které rychle dají zapomenout na to, že je člověk ve středu Edinu. Vichr by se tu samozřejmě našel, ale našlo se kupodivu i trošku slunce, tak se zalezlo za šutrisko a dalo se do hodování pytle triplechocomuffinů.
Zpátky na průlez Royal Mile. Na buzerplacu před hradem jsou postaveny tribuny na přehlídku vojenských dudáckých kapel (minulé tři dny tu měly nějakou soutěž). Teď skouknu aspoň poslední hodinovou maškarádu za zvuků dudáků a všeho skotského. Večer si ukuchtím v hostelové kuchyňce první cestovatelskou hamu - talíř čaje (nebyly hrnky). Trochu se tam pokrafá s kanadskou Francouzskou Jamie a dostane se nářez v ping pongu.
Noc: Princes Street Backpackers (dorm 12 L)
Doprava: bus letiště-centrum Edinu 3.50 L
Žvanec: currychipsy 2; kuřecí toast 1.3; nákup-čokomuffiny 1, džus 0.5...
Ostatní: kýč-edinburghský hrad 2 / Celkem 23 L
Ráno pršelo akorát do doby, než jsem se rozhodl zaplatit další noc, čímž se vyplnilo poslední bílé místo programu. Na doporučení jsem si dal Freetour, což je tříhodinová procházka po městě s výkladem. Začíná se nějak kolem 8/11/15 od Starbucksu, za průvodce jsme vyfásli Jasona s plným žokem džouků a i jako lekce angliny a poznání i trochu jiných zákoutí starého města to bylo výborný. Jen se to trochu protáhlo a než jsem se dostal k hradu s jeho zavíračkou v pět, nezbylo by mi na něj skoro nic. O důvod víc na příští cestu, kdy vzhledem k cenám památek od 5 po 13 liber se stejně vyplatí koupit vícedenní pasy na památky, jejichž cenu vrátí i jen nejdražší hrady Edinburgh se Stirlingem (web, 14denní je za 30 liber, roční za 39).
Hrad se aspoň obkroužil zahradami pod ním, k obědu se nápaditě zdlábly hranole a dala se půlhodina v Královském muzeu, kde poměr cena/výkon už tolik nebolí (muzea jsou tu zadarmo). Zatím se docela vyjasnilo, prolejzám i špetku Nového Města z 18. století a končím na kopečku Calton Hill s několika památníky v antickém stylu a nádherným výhledem. Ten největší měl okopčit aténský Parthenón, ale došly prachy a výsledek je ještě tristnější než dvouapůltisíciletý zub času v Aténách. Ale kdyby to nepřiznali, tak to vypadá dobře i kdyby to takhle mělo být schválně. Doplníme zásobu plecháčů (půllitrový pivko po libře) a zpátky do města.
Na Grassmarketu je něco ve stylu kinematografu bratru Čadíků, i když trošičku větší pod názvem Movies under Stars (jen škoda, že to končí dřív než první hvězda vyjde). Nebyly tu zrovna nejnovější fláky, ale i závěrečná hodinka Indiana Jonesa s přiožralým náměstím jásacím po každém úspěchu Indiho a závěrečná melodie se sborovým hulákotem stála za to. Pár nočních fotek, našlo se i srdce Midlothianu před katedrálou (na které se fluše, buď z pověry nebo z fandovství FC Hibernianu, což je jeden ze dvou edinburghských fotbalových klubů, tímto se plive po tom druhém, který se zove právě Heart of Midlothian). Hostel, pitivo, Jamie a kutě.
Noc: Princes Street Backpackers (osmidorm 11 L)
Žvanec: zase currychipsy 3, džus 0.8... Celkem 17 L
Ráno je obloha vymalovaná, tak se znovu vyškrábu na Carlton Hill za hostelem udělat lepší fotky a očíhnout další hřbitov. Do Glasgowa se dá dostat busem za 6 liber (či přes net od libry a i pár hodin předem za polovic), případně vybranými vlaky za 6.80. Beru vlak, aby se člověk taky pokochal krajinkou. Ale nebylo moc čím, jede se po jižní straně nížinou a stejně jsem to za chvíli zalomil.
Tak Glasgow. Dlouho jsem nezažil, aby na nějaké město tak všichni nadávali. Prej hnus, nic tam není atd. On když je člověk namlsán malebnými uličkami z Edinu či zelení z Vysočiny, tak je to dost něco jiného. Ale i kdyby nic, tak zdejší glasgowská katedrála je zajímavá, ač zvenku moc nevypadá, vevnitř je dost impozantní s mnoha podzemními kaplemi a stovkami sloupů a křížových kleneb. V zásadě se tady namrskalo několik kostelů do sebe, respektive nad sebe.
Nábřeží s mnoha mosty přes řeku Clyde má svoje nejlepší dávno za sebou (pokud to teda někdy měla) a tady ten rozdíl proti revitalizovaným dokům jinde v Británii je dost markantní. Ale centrum s vysokými baráky, velkým náměstí Jiřího Nečíslovaného má svůj trošku uhoněný a pohodový kosmopolitní ráz. Ale už jsme po těch minulých dnech trošku uondáni, tak pro změnu koupím chipsy s fishem a zalezu do nádražní čekárny. V osm je odjezd pendolinem společnosti Virgin Train do Warringtonu ve střední Anglii (lístky koupeny a vytisknuty na webu asi 14 dní předem za 10.50). Ideální je první vozejk s quiet zónou bez dětí a řečí. První část cesty opuštěným Lowlandem a Borders s ovcemi mezi kopečky byla super. Pak přišla tma a spánek.
Po třech hodinách vystupuju na nádražíčku Warrington Bank Quay, kde na mě čekal Standa, ústecký exspolužák a také spolucestující z mé první eurosoccesty, ke kterému jsem se nakvartýroval na poslední tři noci. Už tady kroutí nějaký ten rok, i když asi už poslední. Zavezl mě na příjemné předměstí jinak prý nepříliš pěkného města. Při pivku jsme dlouho krafali a ikslůžkové dormy a letiště jsem vyměnil za vlastní pokojíček.
Noc: barák ve Warringtonu
Doprava: vlak Edinburgh-Glasgow 6.90, rychlík Glasgow-Warrington 10.50 (Virgin)
Žvanec: fishandchips 4.50 / Celkem 22 L
EDINBURGH
Hlavní město Skotska má půl miliónu obyvatel.
Dominantou je zdejší hrad, Arturovo sedlo a Scott Monument.
Edinburghu byl přidělen titul královské město ve 12. století,
kdy byl ještě součástí hrabství Střední Lothian.
V roce 1995 bylo zapsáno na Seznam UNESCO.
Historie:
o Edinburghu se poprvé vědělo v římském období, kdy zde byl založen opevněný vojenský tábor.
Dnešní název města Edinburgh i jeho původní název keltský (Dunedin) se odvozuje od Edina či Edwina.
Král Edwin z Northumberlandu zde na obranu před útoky ze severu postavil na prostředním ze tří pahorků hrad.
Anglosaský král Alfréd Veliký porazil u Edinburghu r. 878 dánské vojsko.
Do skotských rukou se zdejší území dostalo na přelomu 10. a 11. století.
Skutečnou pevností se Edinburgh stal za vlády krále Malcolma III. (1057 - 1093),
který si Edinburgh vybral za své sídlo a se stal zakladatelem skotského královského rodu.
Jeho manželka Markéta (později svatořečená), nechala na nejvyšším místě hradu v r. 1099 postavit kapli.
Pod hradem postupně rostlo Staré město, pro nedostatek prostoru se v něm stavěly až dvanáctipodlažní domy.
Roku 1215 zde poprvé zasedal skotský parlament.
Holyroodhouse se stal sídlem skotských králů včetně královny Marie,
která byla popravena v Anglii roku 1587. Holyrood je v současné době britským korunním majetkem.
Od roku 1603 město přišlo o titul sídelní město krále a od roku 1707 až do roku 1997 se ve městě nescházel ani skotský parlament.
Páteří starého města je „královská míle“, což je cesta vedoucí od edinburghského hradu kolem tří kostelů,
z nichž nejkrásnější je katedrála sv. Jiljí ze 14. až 15. století, až ke královskému opatství v Holyroodu.
Památky: samozřejmě majestátní hrad nad městem.
Je postaven na skále vysoké 135 metrů. Na hradě lze spatřit kromě
skotských korunovačních klenotů a Kamene osudu (Stone of Destiny), také nejstarší budovu hradu
- kostel sv. Markéty (St Margarets Chapel), Muzeum válek (National Museum of Scotland) a další zajímavosti.
Pod vchodem do hradu je Rozhledna, jejíž součástí je Camera Obscura, která umožňuje tak trochu jiný pohled na svět,
díky své šikovně seskládané sbírce zrcadel a čoček
Královská míle (Royal Mile) je cesta spojující edinburský hrad s Holyroodhouse.
Pod hradem se kromě prostranství, kde se každoročně koná Military Tattoos - vojenská historicko-kulturní přehlídka,
nachází i Cannonball House, dům, kde zůstala koule z děla z povstání Jakobitů v roce 1745.
Edinburský mezinárodní festival začíná pravidelně každý rok posledním týdnem v červenci a trvá do konce srpna.
Od roku 1947 lze během tohoto festivalu spatřit mnoho umělců a výtvorů z různých odvětví kulturního života,
počínaje baletem a konče pouliční serenádou. Např. v roce 2006 bylo uvedeno na 1867 představení na 261 různých místech.
GLASGOW
Je největší skotské město a třetí největší ve Velké Británii.
Leží mezi zálivy Clyde a Forth. Žije v něm 620 000 obyvatel.
Městem protéká řeka Clyde a menší řeka Kelvin.
Městem se stalo v roce 1175, jako součást království Strathclyde.
Historie:
Prvopočátky rybářské osady na řece Clyde vedou do 4. století.
Z doby do 6. století jsou jen kusé nálezy. Lze z nich vyčíst, že lidé dnešního Glasgow uměli již tehdy jezdit na koni a pít alkoholické nápoje.
Založení města nastalo příchodem svatého Kentigerna (Munga) v 6. století.
Ten zde měl vystavět kostel u míst, kde dnes stojí gotická katedrála.
Ta zde stojí od 13. století a je v ní tématicky originální skotská výzdoba.
Dalším významným mezníkem v historii Glasgow je rok 1451, kdy byla založena místní univerzita.
Z této doby je také nejstarší dům v Glasgow, jenž stojí naproti katedrále, a který se
podařilo zachránit na začátku 20. století před demolicí.
Glasgow se znovu dostává do pozornosti až koncem 17. století jako centrum pro obchod s cukrem a tabákem se Severní Amerikou a Západní Indií.
Obchodu se zámořím se město přizpůsobilo výstavbou velkého přístavu. V 18. století se staví podél řeky mnoho obchodnických domů v klasickém viktoriánském stylu.
V 19. století ovládá Glasgow zejména těžký průmysl - těžba uhlí, železa, stavba lodí, lokomotiv a cukrovarnických zařízení.
Glasgow se stává nejvíce rozvíjejícím se viktoriánským městem. Přichází mnoho imigračních skupin, zejména z chudé Itálie,
ale přicházejí také početné skupiny Židovských rodin z východu Evropy.
Spolu s rozmachem města přichází rozmach kriminality, nemocí a sociálních problémů.
Pro chudé dělníky se staví narychlo vybudované domy a celé městské části, bez kulturního a sociálního zázemí.
V této éře dosahuje populace až miliónu (1 088 000 v roce 1931).
Muzea: do všech muzeí je vstup zdarma.
The Burell Collection (Muzeum Sira Williama Burella),
Fossil Grove (Muzeum fosílií),
Gallery of Modern Art,
Kelvingrove Art Gallery and Museum,
Martyr's School (Muzeum raných děl Ch. R. MacKintoshe),
St. Mungo Museum of Religious Life and Art (Muzeum náboženství a umění sv. Munga),
Pollok House (Venkovské muzeum),
Provand's Lordship (nejstarší dochovaný dům ve městě),
Museum of Transport (Muzeum dopravy),
Mc Lellan Galleries,
Scotland Streets Schol Museum (Muzeum vyučování a škol).