MALTA 2005
(4. NSTS, Hagar Qim, Mnajdra, Blue Grotto)
17.10. Gzira, Sliema, St. Julians
První školní den. Škola NSTS language institut je asi deset minut chůze od hotelu ve městě Gzira. Zvenku to nějak velce nevypadá, je tam asi 15 učeben, volný internet a klábosárna na zahradě. Rychle se ukázala hlavní nevýhoda takovéto školy v říjnu. Mladých z evropských koutů tu zrovna přehršel nebyl, a vybahradili to důchodci. Školních radovánek si tu moc neužijeme, tak se budeme holt taky učit.
Po zaregistrování následoval rozřazovací test nováčků. Po prvních pěti otázkách jsem si říkal, že bych měl udělat nějaké chyby, abych se neocitl mezi nějakými machry. Další otázky to vyřešily, na anglinu jsem se rok nepodíval a podle toho to asi dopadlo.
Malta
Západní část Malty
Malta
Hlavní plac s kostelem města Siggiewi
Malta
Budova školy NSTS v Gziře
Malta
Kostel ve Sliemě pod hostelem
Předpokládám, že jsem skončil mezi největšími tupci. Podobně štylově skončila ještě asi osmiletá holka a třicetiletá Švýcarka Karen. Připojujeme se do třídy úči Marthese. Skvadra v učebně napovídala ledacos – hodně starý Španělák, tři užvaněné staré Němky a Japonka. Výuka je dopolední mezi devátou až třináctou hodinu. Každý den škola zadarmo organizuje nebo spíš zprostředkovává za prachy odpolední akce.
Ve dvě má být grandiózní nováčkovská úvodní akce. Protáhnou nás okolím školy do NSTS beachklubu. Z toho se vyklubala bouda na skále za staveništěm. V létě se to má asi využít k slunění a koupání, i když samozřejmě né, aby vás napadlo spojovat výraz beachclub s jakýmkoli náznakem pláže. Těch ostatně není mnoho ani na celé Maltě. V tuhletu dobu sem stejně jen tak někdo nepáchne.
Nuda, co? Škola a baráky. A furt, takže lepší to nebude. Zbytek dne slídím v okolních ulicích a na pobřeží je i slušný supermarket. Ceny v krámě ujdou, takže večer mohu spustit kulinářské hody a k vánočce přihodit i čínskou polívku, čaj a červené víno.
18. 10. Qrendi, Hagar Qim, Mnajdra, Blue Grotto, Wied, Zurrieq
Snídám tradiční menu v přízemí - přismahlý tousty a chleba, salámy a sýry, müsli, jogurt a asi 5 druhů džusů. Do školy razím s Karen, která bydlí ve stejném hotelu. Bohužel je tu se svou sestřenicí, kterou neviděla tři roky, což je poněkud nekalá konkurence. Další 4 hodiny učení, první dvě jsou na gramatiku, kde se dělají klasické cvičeni a další dvě hodiny se tak nějak týmově klábosí. Navíc dostáváme ještě domácí úkoly.
Vyměním 150 euro při kurzu 0,43 a jedu do Vallety. Busů jezdí sice dost, ale důsledně aplikují půlhodinové intervaly. Takže ve 14:00 jich jede pět, půlhodiny nic a ve 14:30 další čtyři. Na vallettském terminálu přestupuju na bus do Qrendi (nr.35), odkud by mělo být nejblíž k megalitickým chrámům na západním pobřeží. Do tohohle odlehlejšího kouta jede už pořádně stará herka. Z Qrendi silničkou obezděnou obrovskými kamennými zdmi dorážím pěšo k Hagar Qim s maltskou průvodkyní a pár sestavěnými šutry.
Malta
Přesně sestavené kvádry chrámu Hagar Qim
Malta
Starší soused na útesu - Mnajdra
Hagar Qim je chrámový komplex z mladší doby kamenné postavený mezi poli a mořem. Je stár přes 5000 let a má všechny rysy maltských chrámů. Nejvyšší pilíř má přes 6 metrů a největší stavební kámen má rozměry 4 krát 7 metrů při šířce pouhých 60 centimetrů (tenhle drobek pak váží 20 tun). Průčelí je výborně zachovalé, po vchodu dovnitř je velká oválná místnost s oltáři, za ní následuje další podobná menší místnost s hlavním oltářem. Mezitím ještě mohou být menší komnaty. Další chrámy se pak stavěly spojeně vedle tohoto chrámy do tvaru rozkvetlé kytky. Kameny pak byly ještě dekorativně ozdobené a řada toho (zejména vytesané tečky) vydržela až do současných let. K čemu to bylo se moc neví, prostě klasické hypotézy od astronomického kalendáře po předpovídání osudu.
Že i návštěvu civilizovaných míst není radno odkládat, zrovna tohle pěkně ukazuje. Za mě ještě krásně pochozí veškeré zákruty, žádný kus moderních úprav, prostě konec světa, kde dýchala pět tisíc let stará historie. Dnes vše skončilo pod obrovskou železostanovou konstrukcí. Jen o pár set metrů dále u moře je komplex Mnajdra. Je ještě o 500 let starší (to je dost znát, i díky tomu, že zde větry bičují pořádnou silou). S tím má ale co dělat i 30letý beton, takže předci byli zřejmě slušnej oddíl. Otevíračka je jako skoro všude na Maltě do 17 hodin (v létě o hodinu déle), vstupné po dvou librách, studenti polovic. (V roce 2017 jsou oba chrámy za 10 euro, studenti -25%.)
Malta
Azurová jeskyně
Je vidět i nejvzdálenější maltský ostrov Fifla. Kdysi byl dokonce obydlen, byl tam kostel a pramen vody. Ale Angláni holt nenašli lepší cíl pro svoji dělostřeleckou přípravu, tak dnes je to již jen rezervace pro ptáky.
Pobřežní silnicí dorážím k jeskyni Blue Grotto, která rozpíná své kamenné oblouky vysoko nad mořskou hladinou. Mělo by se dát sejít až k ní, ale evidentně jdu blbě a můžu očumovat jen strážní věž v minipřístavním městečku Wied iz Zurrieq. Za dne se odsud dělají lodní výlety do okolních jeskyní. Ale to by nesmělo být skoro šest večer a tma na krku. Vzhledem k tomu, že poslední autobus z těhle končin odjíždí max v sedm, vždy byl docela nejistý pocit takhle za šera pospíchat do nejbližšího města. Naštěstí jsem bus vždy stihnul. Z Valletty pak už není problém chytit noční busy až do St.Julianu.
Kolem hluboce zařízlého údolí dorážím do Zurriequ, což je trošku rozsáhlejší město. Na ulicích jsou dokonce i chodníky s chodci. V úzkých uličkách ale nejde zahlídnout kostel a tudíž ani autobus před ním. Přes Vallettu zas do doupěte na koupel a vyrážím na noční výlet do Pacevillu, což je ústředí nočního maltského života. Žije to tu pekelně, kluby, dízy a hospody. Jen si tady pro změnu jako důchodce můžu připadat já.
Výdaje 5 L (za oba dny)
jídlo: půl pizzy 0.7, pivčo 0.65,
dvoulitrovka vody 0.22, litr vína 0.45...
doprava: busy 4x 0.20 Sliema-Valletta-Qrendi, Zurrieq-Valletta-Sliema
vstupy: vstupné do Hagar Qim 1 L (studentských -50%) a Mnajdry 1 L (-50%)