RAFTING V ALPÁCH
Teichl, Steyer, Enns (2.)
2. den - Poslední okamžiky
Ráno jsem vstal jako první a šel jsem okouknout kemp a nabrat duševní síly. Rakušáky zrovna nemusím, ale kempy mají dokonalý. Než jsem se stačil vrátit, tak už skoro všichni byli vzhůru a pátrali po tom, kdo je ráno vzbudil. Tuhle skutečnost se mi nějak nepodařilo utajit. Po vydatné snídani jsme vyfasovali nějaký ty neopreny, bundy, helmy, botky a vesty. Mimochodem až se jednou budete v týhle výstroji fotit, tak si nenasazujte helmu, jináč dopadnete jako Miras (viz foto na předchozí stránce). Profíci šli ráno okouknout, kolik je v Teichlu vody. Já myslel, že jí tam bude dost, jelikož celou noc pršelo. I když podle šéfů jenom krápalo. K Mirasovu a hlavně k mému zděšení se rozhodlo, že se jede na Steyer.
Naskákali jsme do Tranďáku a vyrazili na cestu. Tam bylo vody evidentně dost. Když jsem cestou ten Steyer pozoroval, tak mě napadaly myšlenky na ledascos. Říz tomu dodal ještě Marek. Autentický přepis rozhovoru: Marek: "Jardo, teď zpomal, bude vidět Autobus." Zbytek posádky udiveně: "Co to je?" Marek: "Nejnebezpečnější místo, když uděláte chybu, tak jste mrtvý." Miras poté co spatřil autobus: "Se po..." Já poté co jsem ho taky spatřil: "Asi jo." No a v tomhle štýlu to šlo až do tý doby než jsme dorazili ke startovnímu bodu. Tam jsme nafoukli rafty. Tady u toho bodu si musim postěžovat, protože ten jeden raft jsem skoro celý nafouknul sám, a pak jsem z toho byl ještě dvě hodiny úplně vyflusanej.
Rafting v Alpách
Nafukování raftů a jedinečný úkaz - Michal při práci!
Rafting v Alpách
Posádka Titanicu 3. Pozn: název Titanic 2 zabral Špidla pro svoji reformu
Po úspěšném nafouknutí raftů jsme se rozdělili na dvě posádky. Tohohle okamžiku jsem se oprávněně obával. Měl jsem strach z toho, abych nejel háčka, protože mě k tomu předurčuje moje postava. No a co čert nechtěl! Vybrali mě za háčka. Zbytek posádky dodal naší lodi punc kamikadze. Skládala se z následujících osob: Já (háček, který v životě neseděl na raftu), Honza (háček a jediný opravdový profík = naše spása), Miras (no comment), dvě holky (Markéta a ?) a Petr (kormidelník, jeden ze šéfů - ten méně zkušený raftař). Prostě bomba.
Před startem jsme šli omrknout ještě kus Steyeru. Nejvíc mě zaujalo, když jedno z míst okomentoval Marek následujícími slovy: "Tak tady na tom místě se nedávno utopilo pět členů italský reprezentace." Rozhodně věta, která vás před startem správně nažhaví. Teď už k tomu startu. Nutno dodat, že naší posádku poněkud rozhodilo, když Miras těsně před vyplutím naštvaně prohlásil: "Tak už mi kurňa někdo řekne, jak se to blbý veslo(!) drží." Nakonec jsme přeci jenom čapli raft a vynesli ho na vodu. Malá poznámka k nasedání do raftu, aneb proč je lepší nebýt na háčku. Při nasedání musí jeden z háčků zůstat do poslední chvíle ve vodě a odrazit raft. Hádejte, kdo to tentokrát byl? Byl jsem z toho dost v šoku. Stál jsem po krk ve vodě, která měla 2°C a navíc mě ještě strhával dost silný proud.
Rafting v Alpách
Steyer z břehu
Rafting v Alpách
Pohodička brzy skončí