Ráno jsme bezvýsledně hledali směnárnu nebo banku v nějaké plešivé díře jménem Plešivec. Spíš to tu ale vypadalo, že místo získání slovenských korun bychom ztratili české auto. O kousek dál bylo zase veselo, když se to v serpentinách trošku rozjelo a protijedoucí auto jsme minuli ve smyku o milimetry. Dojeli jsme k jeskyni Domica. Tam nebyla ani duše, natož směnárna. Manýry v podobě zavíracích pondělků tu zůstaly a dnes samozřejmě zrovna pondělí bylo. Podobně na tom byla i Gombasecká jeskyně. Tady je i kemp, ale podle zpráv z internetu by se mu měli stanaři spíše vyhýbat. Vrátili jsme se do civilizace, jež se zde zove Rožňava. Dalším nejbližším městem v okolí byly až Košice.
Rožňava nabízí vše, co hrdla, oči i peněženky ráčí. Je to docela historické město, má asi i slušný náboženský význam, když se tu stavoval loni i papež (sídlí tu rožňavská dieséze/biskupství). V centru mají pěknou věžičku s pořádnou vyhlídkou (polovina 17. století, výška 38 metrů). Koupili jsme slovenské koruny, zašli na internet (20 SK/hod) a jedli a pili.
Podle informací z internetu jsme zavrhli kemp u Gombasecké jeskyně. Naopak tam doporučovali kemp v Krasnohorském Podhradí. Také tady vyšla cena za stan i za chatku skoro nastejno. Takže asi za 240 SK jsme měli sami pro sebe osmilůžkovou chatku. Naopak cesta ke kempu byla trnitá, protože nám cestu zatarasily krávy, kteréžto si to kráčely přímo proti nám a pořádně pročistily boky auta. Odměnou jim bylo levé zrcátko. Nám bylo odměnou jen panorama a okolí zdejšího hradu.
Ráno jsme se vrátili zpátky k jeskyni Domica. Tentokrát už byla přístupná, ale kvůli suchu se nekonaly plavby v podzemí ani se nešel velký okruh. Ale i tak to bylo super. Nemá cenu tu popisovat krásy jeskyní. Snad jen, že vstup je kolem 60-100 SK, dole je pěkná zima, a že asi nejhustší zážitek najdete na maďarské straně. Tam se tahle jeskyně jmenuje Baradla a pořádají i několikakilometrové štreky, které trvají kolem 10 hodin (výpravy se ale pořádají jen některé dny v měsíci).
Další zastávkou byla Gombasecká jeskyně. Ta byla naštěstí dost jiná než Domica. Dali jsme si ještě pěší túrku zdejší krasovou oblastí k Silické lednici, což je volně přístupná a liduprázdná propast, jejíž dno je i v červenci vyplněno ledem a ledovými krápníky.
Následoval přesun do severní části Slovenska. Přes území Slovenského ráje jsme dojeli za setmění do Popradu. Odsud jsme si toho odnesli hodně, protože jsme navštívili zdejší Tesco. Pokračovali jsme dál do Tater, kde jsme zaparkovali ke spaní na obrovském a úplně prázdném parkovišti před Starým Smokovcem.