Teorie veřejné volby (Public Choice Theory)
Seminární práce zaměřená na Teorii veřejné volby.
Obsah:
Vznik školy veřejné volby
Teorie byrokracie
Politický cyklus
Model středního voliče
Parciální zájmy
Teorie veřejné volby je první školou, která začala propojovat dvě oddělené oblasti společenských věd - ekonomii a politologii. Ekonomie tvrdí, že ekonomický člověk sleduje zejména svůj vlastní zájem, kdežto politologie předpokládá, že člověk sleduje veřejný zájem.
Škola pojmenovává hlavní ideály státu - veřejný zájem, veřejné blaho. Vychází z individualismu - jen jednotlivci volí a jednají, kolektivní entity nevolí a ani nejednají. Stát, národ či veřejné blaho jsou pouze prázdné skořápky vyplněné konkrétními jednotlivci. Národ se nerozhoduje a nejedná - jedině občané jsou těmi, kteří rozhodují a jednají. Proto je nutno analyzovat jednání, preference a zájmy jednotlivců.
Škola veřejné volby si nemyslí, že politici jednají pouze se snahou o maximalizaci vlastního prospěchu. Jsou ochotni přinést na oltář veřejného blaha určitou obět. Snaží se prosazovat prospěšné věci, které považují za správné pro veřejný zájem. Nejedná se však o jejich primární cíl a tato činnost není v rozporu se snahou o maximalizaci vlastního prospěchu. Škola nahlíží na voliče jako na "zákazníka" a na politika jako na "výrobce", z nichž každý sleduje vlastní zájem.
VZNIK ŠKOLY VEŘEJNÉ VOLBY
Vznik se datuje do poloviny 20. století. Za její spolutvůrce jsou považováni Kenneth Arrow, Duncan Black, Anthony Downs a Gordon Tullock. Prvotně byly zkoumány problémy politického rozhodování rozšířené o nástroje ekonomické teorie. Dnes škola zkoumá zejména politické chování a rozhodování za použití ekonomických metod. Rozhodování považuje za podřízené stejným ekonomickým zákonům, jako tomu je u chování jednotlivců obchodujících na trhu a snažících se maximalizovat vlastní prospěch. Obecně je škola veřejné volby považována za ekonomickou analýzu politiky. Egoismus je považován za základní princip chování racionálně se rozhodujícího člověka. V moderním ekonomickém myšlení zaujala tato škola rychle významné místo.
TEORIE BYROKRACIE
Tradičně se předpokládalo, že byrokraté reagují podle přání svých politických vůdců. To považuje škola veřejné volby za nereálné. Byrokracie není tvořena státními úředníky sledujícími veřejné blaho, nýbrž úředníky sledujícími zvýšení svého vlivu a postavení.
Předpokládá se podnikavost vyšších úředníků odpovědných za rozpočet svého úřadu. Mezi hlavní cíle úředníku řadí plat, možnost vedlejšího příjmů, vliv a moc, společenské postavení a snadnost řízení úřadu, respektive minimum vlastní práce. To je odvislé od rozpočtu úřadu, proto se úředník snaží o maximalizaci rozpočtu a zároveň i zvětšení svého úřadu. V tom využívají nekalých praktik spočívajících v jejich informační výhodě a monopolu na poskytované služby.
Veřejný sektor se tak rozrůstá a mění se v neuvěřitelnou spleť líných, neochotných a přeplácených úředníků. Postupně přerůstají přes hlavu i zvoleným zástupcům, stávají se neovladatelnými a jejich odvolání je složitější než odvolání politika.
Růst veřejných výdajů je v zájmu byrokracie, rozšiřuje se veřejný sektor a roste počet zaměstnanců. Tím roste vliv a moc byrokracie. Proto úřadníky podporují pouze takové politiky, kteří prosazují všeobecný růst veřejného sektoru. Není tedy ani překvapující vysoké vítězství sociální demokracie mezi úředníky při posledních parlamentních volbách..
Za jediné řešení zastavení nárůstu byrokracie je považováno vytvoření konkurenčního prostředí. V současnosti jsou úřady monopoly ve své oblasti činnosti. Hlavním cílem reformy by mělo být zrušeno takových monopolů a privatizace činností, které jsou schopny vykonávat soukromé firmy.
POLITICKÝ CYKLUS
Teorie politického cyklu vychází z předpokladů Anthonyho Downse, že se vlády chovají tak, aby maximalizovali počet hlasů pro sebe v nadcházejících volbách. Hospodářský cyklus je značně ovlivněn i politickým cyklem. V období před volbami vlády praktikují politiku poptávkové expanze. Ta přináší pozitivní efekty v růstu HDP a zaměstnanosti. K tomu dochází poměrně brzy, kdežto náklady v podobě vyšší inflace se dostaví až později. Po volbách naopak dochází k protiinflační politice poptávkové restrikce.
Levice získává hlasy u lidí s nižším sociálním postavením. Ty slyší zejména na problémy nezaměstnanosti. Pravici podporují lidé, kterým se nelibí znehodnocování jejich majetku a příjmů inflací. Přesto se politický cyklus projevuje často bez ohledu na politickou škálu. Před volbami dochází k fiskální expanzi. Rozdíl většinou bývá po volbách. Pravice se chová zodpovědněji a snaží se o odčinění předchozích hříchů. Levice často pokračuje dále v bezbřehém rozhazování, které většinou zastaví až porážka od pravice, která pak musí zachraňovat nezodpovědnost levice.
MODEL STŘEDNÍHO VOLIČE
Model předpokládá, že politikové budou co nejpřesněji reprezentovat názory voliče stojících uprostřed politického spektra. Předpokládá se, že levicový politik začne lovit voliče směrem napravo, ale tak, aby ještě neztratil své levicové voliče. Totéž platí v opačném gardu pro pravicového politika. Lze očekávat, že se politikové začnou přibližovat ke "střednímu voliči" - voliči se stejným počtem voličů nalevo i napravo.
Tento model je východiskem pro Directorův zákon říkající, že vláda rozděluje důchod ve prospěch skupin se středním příjmem na úkor relativně bohatých a chudých. Tím by si zajistila jejich přízeň v příštích volbách.
PARCIÁLNÍ ZÁJMY
Za parciální zájem se považuje opatření s velkým prospěchem pro členy zájmové skupiny, tedy omezené skupiny voličů. Toto opatření však dopadá na všechny. Zatímco omezený počet má velký výnos, rozptýlením každému dojde k nepatrnému zvýšení nákladů.
Mnoho lidí je zaměstnáno na prosazování těchto zájmů. Lidská činnost je tak vynakládána na neproduktivní aktivitu, přičemž jediným cílem je přerozdělování. Tím dochází ke snižování efektivnosti alokace.
Těmto zájmům je věnována pozornost politiků. Zájmová skupina přináší finanční či jinou pomoc politikovi akceptujícího její názor. Činnost zájmových skupin na zvyšování prospěchu svých členů je zákonná, nicméně jde na úkor spotřebitelů a daňových poplatníků. Jejich neorganizovanost jim neumožňuje vyjednávat s vládou a prosazovat své zájmy. Společenské náklady vznikají v procesu přerozdělování důchodu od neorganizovaných skupin k organizovaným.
Aktivita zájmových skupin vede i ke zvětšení státní regulace, neboť směřuje k tomu, aby politici více kontrolovali různé hospodářské činnosti. Tím se zvyšuje úloha vlády v hospodářství a ve společnosti. Teorie veřejné volby dokazuje neuspokojivé fungování většinového volebního systému, protože zájmové skupiny mají prospěch na úkor neorganizovaných rozptýlených zájmů.
SHRNUTÍ
Teorie veřejné volby zkoumá rozhodování a chování jednotlivce součástí širšího modelu ekonomického chování jednotlivce. Integrovala pod jednu střechu politickou a ekonomickou analýzu. Tím přispěla k novému pohledu na úlohu státu a hospodářské politiky. Škola se snaží vysvětlit individuální motivace a zájmy politiků a státních úředníků a zkoumá jejich vliv na realitu.
Odhaluje závažné vnitřní problémy demokratického politického procesu a naznačuje jakým směrem lze tyto problémy řešit změnou politických pravidel v rámci demokracie.
Literatura:
Holman R., Dějiny ekonomických teorií, BECK, 1999
Pomahač R., Průvodce veřejnou správou, ISV Praha, 1999
Sojka M., Dějiny ekonomických teorií, VŠE Praha, 1998