SEMINÁRKY

Makroekonomie 9 - Inflace a protiinflační politika

---

Inflace a její měření

Míra inflace
je definována jako míra změny cenové hladiny. K inflaci dochází, roste-li celková cenová hladina.

Cenová hladina
představuje průměrnou úroveň cen určitého souboru statků v běžném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období.

Vývoj cenové hladiny
používá se tempo jejich růstu. Jde o tempo růstu cenové hladiny = míru inflace

Míra inflace (rok t) = ( ( cenová hladina (rok t) - cenová hladina (rok t-1) ) / ( cenová hladina (rok t-1) ) * 100

Nejčastěji se k vyjádření všeobecné cenové hladiny používá:
1) index spotřebitelských cen CPI
Cenová hladina vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb, spotřebovaných průměrnou domácností. Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu, určenou podílem výdajů na daný statek. Jsou zde problémy, že časem se faktické výdaje domácností odchylují od vah použitých v indexu - může dojít ke skryté inflaci.

2) Index cen výrobců (PPI)
PPI bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen průmyslových výrobců. Koše obsahují příslušné výrobky a služby (suroviny, polotovary). Pracuje stejně jako CPI s fixními vahami a to dle struktury tržeb. Všeobecně se uznává, že vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.

3) Deflátor HDP (HNP)
Košem jsou v tomto případě všechny statky, obsažené v daném ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu. 

deflátor HDP = ( HDP v běžných cenách ) / ( HDP v cenách základního období ) * 100

Rozdíl mezi CPI a deflátorem HDP
a) v deflátoru HDP je zahrnuta mnohem širší skupina statků
b) koš statků v deflátoru HDP se každý rok mění, CPI je stejný
c) CPI zahrnuje i ceny importovaných statků, kdežto deflátor jen ceny statků vyráběných v dané ekonomice

Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny, jde o deflaci. Deflace je vzácným jevem. Častější je pokles (decelerace) míry inflace, klesající procentní přírůstky cenové hladiny = dezinflace.
Nevyrovnaná inflace - ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem (dochází ke změně cenových relací) x vyrovnaná inflace kdy rostou stejně.

Stupně inflace dle závažnosti

1) Mírná inflace (plíživá)
rostou ceny pomalu. Ceny jsou relativně stabilní, lidé důvěřují penězům. Míra inflace je řádově jednociferná.
2) Pádivá inflace (cválající)
Ceny rostou dvou či trojcifernými tempy (20,100,200 %).Jestliže se pádivá inflace plně rozvine, vznikají vážné hospodářské poruchy. Finanční trhy odumírají. Lidé hromadí statky.
3) Hyperinflace
Extrémní případ. Tempo růstu cen je obrovské (Německo 1920-1923). Neustále se tisknou peníze.

Další členění:
Zjevná inflace
pokud je ekonomická nerovnováha spojena s růstem cenové hladiny
Potlačená (blokovaná) inflace
státní orgány se snaží brzdit inflaci. Nejsou schopny odstranit příčiny.
Skrytá inflace
když cenové indexy nevykazují skutečný růst cenové hladiny, nebo když má velký podíl stínová ekonomika.

Důsledky a náklady inflace

Vliv inflace na reálné důchody a bohatství 

a) Za předpokladu, že cenová hladina a příslušný nominální důchod rostou rozdílným tempem. Bude-li inflace nevyrovnaná, reálné mzdy a jejich podíl na reálném HDP poklesnou. Inflace pak povede k přerozdělení reálných mezd ve prospěch jiných důchodů.
b) taxflace, neboli jev fiskální brzdy - efekt spojení inflace a zdanění. S růstem nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny se příjemci mezd dostávají do vyšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění (progresivní daně). Rostou-li reálné mzdy pomalu, klesá reálný disponibilní důchod domácností. Proti tomuto účinku se zavádí odečitatelné položky od základu daně.

Zvláštní pozornost je věnována transferovým platbám - každoroční indexace. Inflace dále také postihuje důchody vlastnické jako úroky z úspor.

Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady

a) náklady spojené s řízením struktury aktiv - snaží se minimalizovat držbu peněz a vhodně investovat
b) náklady spojené se změnou ceníků, seřizování prodejních automatů, apod.

Vliv inflace na ekonomickou aktivitu

a) Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu. Pracovníci i podnikatelé tím mohou být destimulováni od své aktivity a také od tvorby úspor. Inflace tak může vést k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíše o dopady vysoké míry inflace, při nízké míře naopak se úspory mohou zvyšovat).
b) Inflace vnáší nejistotu do investičních plánů, podněcuje spekulace a překupnictví oproti dlouhodobým investičním plánům.

Vyrovnaná a anticipovaná inflace

1) Vyrovnaná inflace - růst cenové hladiny postihuje všechny ceny stejně
2) Anticipovaná inflace - průběh inflace je rovnoměrný (nejsou náhlé výkyvy, lze předpokládat)

Vyrovnaná i plně anticipovaná inflace slouží jako teoretický model, kdy veškeré ceny rostou každý rok stejně. Nikdo není cenovými změnami překvapen. Potraviny, mzdy, renty - všechno roste každý rok o stejné procento, úrokové sazby jsou takové, jako by byly ceny stabilní.

Inflace tažená poptávkou, inflace tlačená náklady

Inflace tažená poptávkou (poptávková inflace)

Je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje potencionální reálný produkt, nebo neklesají ceny vstupů.

K poptávkové inflaci (demand - pull inflation) může dojít, pokud se skutečný produkt blíží svou velikostí produktu potencionálnímu. Možnost poptávkové inflace se promění ve skutečnost, když dále pokračuje růst agregátní poptávky a odpovídajícím způsobem neroste potencionální produkt.

Některé příčiny:
1) Nadměrné investiční výdaje mohou vyvolat růst agregátní poptávky
2) Pokud růst nominálních mezd převýší růst produktivity - při skutečném produktu, který odpovídá potencionálnímu
3) Stát prosadí levný úvěr. Zvýší tak spotřební a investiční výdaje
4) Snížení daní zvyšuje poptávku a vytváří možnost projevit poptávkovou inflaci
5) Zvýšení státních výdajů může být větší než růst nabídky

Inflace tlačená náklady (nákladová inflace - cost push inflation, nabídková inflace)

Je nejběžnější případ inflace způsobené negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. Dojde, když skutečný produkt je nižší než potencionální. Důvodem je zvýšení nákladů, které se projeví jako posun křivky agregátní nabídky nahoru.

Některé příčiny:
1) Nedokonalá konkurence
firmy mají vliv na tržní ceny (monopol, oligopol)
2) Mzdy
odbory prosazují zvyšování mezd, to se odráží v celkových nákladech
3) Politické události
mohou vyvolat zdražení některých dovážených surovin
4) Zvýšení nákladů tím, že je nutno přejít na méně kvalitní zdroje surovin nebo energií.

Phillipsova křivka

Phillipsova křivka je substituční teorie inflace. Vztah inflace (cenové hladiny) a nezaměstnanosti.

Koncem padesátých a začátkem šedesátých let se radiálně změnil způsob, jakým ekonomové analyzovali inflaci. Phillipsova křivka vzešla z průkopnické studie ekonoma A. W. Phililipse z Nového Zélandu. Studoval údaje o nezaměstnanosti a nominálních mzdách ve Spojeném království za více než sto let.

Krátkodobá Phillipsova křivka

Předpokládá, že se nemění setrvačná míra inflace. Pokud zůstává setrvačná inflace stabilní, vyjadřuje Philipsova křivka zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností.

Posun krátkodobé Phillipsovy křivky
Zvýší-li se setrvačná míra inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka vzhůru. Při poklesu setrvané inflace se křivka posune dolů.

1) v bodě A je míra nezaměstnanosti na přirozené úrovni. Skutečná i setrvačná míra inflace jsou stabilní.
2) expanzivní politikou snížíme míru nezaměstnanosti pod její přirozenou míru za cenu zvýšení míry skutečné inflace. Posune se tedy po krátkodobé křivce z A do B.
3) Zvýšení skutečné míry inflace vyvolá růst setrvačné inflace. Dojde k posunu křivky vzhůru.
4) Pokud by stát udržoval nezaměstnanosti pod přirozenou mírou, křivka by se neustále posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala.
5) Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své přirozené míře, avšak při vyšší inflaci z C do D

Závěry Phillipsovy křivky:
a) snaha vlády udržovat nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci
b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezam. vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace.
c) snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru

Nejlepší stabilizační politikou vlády je udržování míry nezaměstnanosti na její přirozené míře při nízké úrovni setrvačné inflace.

Vláda může snížit míru setrvané inflace za cenu:
1) Dočasného zvýšení nezaměstnanosti nad její přirozenou míru - skutečný produkt je nižší než potencionální. Ztráta produktu představuje náklady snížení míry inflace - náklady disinflace.
2) Stát může snížit míru setrvačné inflace důchodovou politikou. Působí na firmy a odbory, aby dobrovolně nebo na základě donucení omezily tempo růstu cen a mezd. Dopad je že pružnost cen a mezd je narušena, trh neposkytuje zcela správné informace, kam je nejvhodnější alokovat výrobní faktory, efektivnost ekonomiky se snižuje.

Setrvačná inflace (očekávaná)
Znamená, že inflace má tendenci setrvávat na původní úrovni, dokud není vystavena ekonomickým otřesům.
Míra inflace je setrvaná, promítá se do smluv a neformálních dohod.

Možnosti protiinflační politiky

Lze rozdělit do základních třech přístupů:

1. Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku

Vhodné volit takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst agregátní poptávky při plné zaměstnanosti, případně na restriktivní charakter těchto politik který by působil proti růstu agregátní poptávky (zabránit posuvu křivky agregátní poptávky doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti)
Působit na snižování inflačních očekávání. To je možné uskutečnit omezením měnové akomodace. Důsledkem však bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu (aktuálního a potencionálního)

2. Důchodová politika

Další metodou je omezit růst nominálních mzdových sazeb (je-li tento vyšší než růst produktivity).
Používá různé formy:
a) zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády
b) limity růstu mezd (někdy se paradoxně tyto limity stávají nástrojem růstu mezd)
c) dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení.
d) dále je možná regulace cen statků (obvykle jen na některých dílčích trzích)

Výhody:
snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.
Nevýhodami:
regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky a omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů, spočívají-li příčiny inflace v nadměrné poptávce, je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).

3. Monetární politika

Zabezpečením stabilní cenové hladiny v podobě monetaristického měnového pravidla

---