Základní skupiny které je třeba rozlišovat:
1) Zaměstnaní
obyvatelstvo, které má placené zaměstnání, nebo sebezaměstnání (včetně osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání)
2) Nezaměstnaní
nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit. Jde o osoby schopné a ochotné pracovat.
= ekonomicky aktivní obyvatelstvo - pracovní síla dané země
3) ostatní
studenti, penzisté, invalidé, ženy v domácnosti - pokud nesplňují podmínky předchozích skupin.
= ekonomicky neaktivní obyvatelstvo
Pro účely měření se využívá:
a) absolutní vyjádření počtu nezaměstnaných (0,5 mil.)
b) míry nezaměstnanosti jako procentního podílu nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu
míra nezaměstnanosti (u) = nezaměstnaní (U) / ekonomicky aktivní (zaměstnaní + nezaměstnaní - L+U )
Některé teorie namítají, že toto měření nevystihuje určité skupiny (minimálně tyto):
a) pracovníci s nuceným zkráceným pracovním úvazkem
b) osoby, vyloučené z pracovní síly, jako odrazené pracovníky. Přestali práci hledat,
nevěří, že ji ještě najdou. Dále bychom zde mohli uvést pracovníky,
kteří se rekvalifikují, případně osoby, které práci našli, ale nastoupí až později
(vůle zaměstnavatele).
V některých vyspělých zemích se počítají různé odvozené míry od míry nezaměstnanosti. Např. v USA míry U1-U7, které se pokouší vystihnout vždy určitý problém nezaměstnanosti (dlouhodobost, zkrácené úvazky, atd.)
Základní typy nezaměstnanosti:
Nezaměstnanost se uvádí jako jeden z ústředních sociálních problémů soudobého kapitalismu. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází k mrhání zdroji a důchody lidí jsou nízké, během takových období rovněž ekonomické obtíže ovlivňují emoce lidí a rodinný život. Uvádí se dvě základní kategorie dopadu: ekonomický a sociální.
1) Ekonomický dopad
vysoká nezaměstnanost je projevem plýtvání zdroji, protože během depresí, kdy je nezaměstnanost vysoká, nevytváří ekonomika tolik, kolik je schopna. Ztráty, ke kterým dochází v obdobích vysoké nezaměstnanosti, jsou největším doloženým mrháním zdroji v soudobé ekonomice. Většinou jde hlavně o dopad cyklické nezaměstnanosti. To kvantifikuje Okunův zákon
Okunův zákon říká, že na každá 2 %, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1 %.
2) Sociální dopad
Je to hlavě dlouhodobá (delší než 1/2 roku) nedobrovolná nezaměstnanost, která přináší lidské sociální a psychologické škody. Je dokázáno, že nezaměstnanost vede ke zhoršování fyzického i psychického zdraví, vede k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu a sebevražd.
Dobrovolná nezaměstnanost
takto se někdy označuje frikční nezaměstnanost. Jde tedy jen o pohyb obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Nezaměstnanost způsobená dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a způsobená prodlevou nástupu do jiného. Nezaměstnanost při modelu pružných mezd.
Nedobrovolná nezaměstnanost
se označuje cyklická nezaměstnanost, která je podmíněna nepružností směrem dolů (růst nezaměstnanosti), vůči této nezaměstnanosti neexistují volná pracovní místa. Vzniká důsledkem nepružných mezd.
tendence k jejímu zvyšování a politika jejího snižování
Přirozená míra nezaměstnanosti
v každém období určité procento zaměstnaných ztrácí zaměstnání a určité procento nezaměstnaných nalézá práci (čistá změna v potu zaměstnaných a změna v počtu nezaměstnaných)
u n = s : ( s + mí )
s - míra ztráty pracovních příležitostí
mí - míra nových pracovních příležitostí
Z toho vyplývá:
a) vyšší míra ztráty pracovních příležitostí zvyšuje přirozenou míru nezaměstnanosti
b) vyšší míra nových pracovních příležitostí naopak snižuje přirozenou míru nezaměstnanosti
Přirozená míra nezaměstnanosti má tendenci při plné zaměstnanosti ekonomicky aktivního obyvatelstva má tendenci k neustálému růstu (trend posledních let).
Existují tři příčiny
1) Demografické změny
souvisí s demografickou strukturou ekonomicky aktivního obyvatelstva a s rostoucí
ekonomickou aktivitou dospívající mládeže, příslušníků menšin a žen (tyto skupiny mají větší tendenci k nezaměstnanosti)
2) Vládní politika
vyšší nezaměstnanost vlivem větších sociálních jistot vytvořených vládou - menší snaha, nižší zájem o hůře placenou práci.
3) Strukturální změny
dochází k vzestupné tendenci strukturální nezaměstnanosti. Ekonomika se rychle mění, zatímco pracovníci reagují na tyto změny mnohem pomaleji.
Jsou používány vládní zásahy dvojího typu - aktivní a pasivní
Pasivní - zmírňuje se dopad nezaměstnanosti vyplácením dávek v nezaměstnanosti
Aktivní - je snaha snížit nezaměstnanost udržením vysoké zaměstnanosti.
1) Snižování nezaměstnanosti probíhá v rámci proticyklické politiky - stimuluje růst zaměstnanosti a produktu. Jde tedy i o snižování cyklické nezaměstnanosti. Opatřeními zde jsou expanzivní (výdajové) poptávkové kroky fiskální politiky přispívající k tvorbě nových pracovních míst. (spol. účelná pracovní místa, veřejně prospěšné práce)
2. Dále jde o udržování vysoké zaměstnanosti cestou snižování přirozené míry nezaměstnanosti. Jde např. o zlepšování informací o volných pracovních místech, financovaná rekvalifikace, či migrace za prací
Phillipsova křivka je substituční teorie inflace. Vyjadřuje vztah inflace (cenové hladiny) a nezaměstnanosti.
Koncem padesátých a začátkem šedesátých let se radiálně změnil způsob, jakým ekonomové analyzovali inflaci. Phillipsova křivka vzešla z průkopnické studie ekonoma A. W. Phillipse z Nového Zélandu. Studoval údaje o nezaměstnanosti a nominálních mzdách ve Spojeném království za více než sto let.
Předpokládá, že se nemění setrvačná míra inflace. Pokud zůstává setrvačná inflace stabilní, vyjadřuje Phillipsova křivka zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností.
Posun krátkodobé Phillipsovy křivky
Zvýší-li se setrvačná míra inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka vzhůru.
Při poklesu setrvané inflace se křivka posune dolů.
1) v bodě A je míra nezaměstnanosti na přirozené úrovni. Skutečná i setrvačná míra inflace jsou stabilní.
2) expanzivní politikou snížíme míru nezaměstnanosti pod její přirozenou míru za cenu zvýšení míry skutečné inflace. Posune se tedy po krátkodobé křivce z A do B.
3) Zvýšení skutečné míry inflace vyvolá růst setrvačné inflace. Dojde k posunu křivky vzhůru.
4) Pokud by stát udržoval nezaměstnanosti pod přirozenou mírou, křivka by se neustále posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala.
5) Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své přirozené míře, avšak při vyšší inflaci z C do D
Závěry Phillipsovy křivky:
a) snaha vlády udržovat nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci
b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezam. vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace.
c) snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru
Nejlepší stabilizační politikou vlády je udržování míry nezaměstnanosti na její přirozené míře při nízké úrovni setrvačné inflace.
Vláda může snížit míru setrvané inflace za cenu:
1) Dočasného zvýšení nezaměstnanosti nad její přirozenou míru - skutečný produkt je nižší než potencionální. Ztráta produktu představuje náklady snížení míry inflace - náklady disinflace.
2) Stát může snížit míru setrvačné inflace důchodovou politikou. Působí na firmy a odbory, aby dobrovolně nebo na základě donucení omezily tempo růstu cen a mezd. Dopad je že pružnost cen a mezd je narušena, trh neposkytuje zcela správné informace, kam je nejvhodnější alokovat výrobní faktory, efektivnost ekonomiky se snižuje.