• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

SEMINÁRKY

2. Agregátní nabídka a poptávka

Faktory určující agregátní poptávku (AD)

Agregátní poptávka (AD) - je celkové neboli agregátní množství produktu, které bude při dané úrovni cen dobrovolně nakoupeno. AD jsou celkové výdaje ve všech výrobních sektorech na spotřebu, na soukromé investice, na vládní nákupy statků a služeb a čisté vývozy.

Determinanty určující křivku agregátní poptávky:
1) Spotřeba (C)
je primárně určena osobním disponibilním důchodem (osobní důchod po zaplacení daní) a bohatstvím spotřebitelů. Roste-li cenová hladina, klesá i spotřeba, protože klesá reálný důchod i bohatství.
2) Investice (I)
jsou určeny následujícími faktory: výše produktu, kapitálové náklady (určené daňovou politikou, úrokovými sazbami apod.) a budoucí očekávání investorů. Výši investic nejvíce ovlivňuje monetární politika.
3) Vládní výdaje na statky a služby (G)
jejich výše je určena pouze rozhodnutími vlády o výdajích.
4) Čisté vývozy (X)
jsou určeny rozdílem výše vývozů a výše dovozů. Mezi hlavní faktory, které ovlivňují čisté vývozy patří domácí důchod a produkt, poměr domácích k zahraničním cenám a měnový kurs dané země.

Graf 2-1: Agregátní poptávka

Faktory ovlivňující AD a jejich dopad na AD

faktory hospodářské politiky:
1) monetární politika
zvýšení nabídky peněz snižuje úrokovou sazbu a uvolňuje úvěrové podmínky, což má za následek vyšší úroveň investic a spotřeby statků dlouhodobého užití.
2) fiskální politika
vyšší výdaje na nákup statků a služeb přímo zvyšují celkové výdaje a snížení daní má za následek zvýšení disponibilního důchodu a tím i zvýšení výdajů na spotřebu.

vnější faktory:
1) očekávání a podnikatelská důvěra
vyšší důvěra způsobuje, že podniky očekávají vyšší zisky, a tím zvyšují investice.
2) zahraniční poptávka
hospodářská konjunktura v zahraničí vede k růstu čistých vývozů a naopak krize v zahraničí vede k poklesu vývozů.
3) hodnoty aktiv
zvyšování hodnoty aktiv vede k růstu bohatství některých spotřebitelů, a tím i k růstu jejich spotřeby. Toto zvýšení mže také vést ke snížení kapitálových nákladů, a tím ke zvýšení investic.
4) demografické změny
vyšší počet obyvatelstva zvyšuje spotřebu i poptávku po investicích.

Faktory určující agregátní nabídku (AS)

Agregátní nabídka (AS) - je celkový národní produkt, který podniky vyrobí a prodají v průběhu určitého období. Křivka AS ukazuje výši reálného produktu, které bude dosaženo při kterékoli možné cenové hladině.

AS závisí na dvou odlišných skupinách faktorů a to na: (při optimálním využití výrobních faktorů)
1) na potenciálním produktu
potenciální GDP představuje dlouhodobě udržitelnou kapacitu ekonomiky neboli produkt při plné zaměstnanosti. Dochází ke dvěma efektům:
a) při vzrůstu potenciálního produktu dochází k posunu celé křivky AS doprava
b) vyšší výrobní náklady při nezměněném potencionálním produktu posunují křivku AS vzhůru.

Graf 2-2: Posuny agregátní nabídky

AS(LR) je agregátní nabídka dlouhodobá (potenciální produkt - PP)
AS(SR) je agregátní nabídka krátkodobá (skutečný produkt).

2) na chování mezd a cen
kkřivka AS pod potenciálním produktem je poměrně plochá proto, že ceny a mzdy jsou nepružné, je-li GDP nižší než potenciální produkt. Naopak je-li GDP vyšší než potenciální produkt, začnou ceny a mzdy rychle růst a křivka AS nad potenciálním produktem se stáčí prudce nahoru. Tento efekt je zapříčiněn tím, že v krátkém období je nabídka některých nákladových položek nepružná (např. mzdy, nájem budov, pozemků apod.).

Agregátní nabídka v krátkém období 

Křivka AS v krátkém období roste jen mírně, a to do okamžiku kdy protne potenciální produkt. Po překročení potenciálního produkt pak roste strmě. Stoupající je proto, že v krátkém období jsou firmy ochotny zvýšit úroveň svého výstupu jako reakci na vyšší cenovou hladinu tedy úroveň agregátní nabídky se zvyšuje dokud jsou firmy ochotny nabízet stále více výstupů, jestliže mohou s růstem výstupu zvyšovat také své ceny. Tento fakt je zapříčiněn tím, že v krátkém období mají firmy náklady, které jsou nepružné (např. výše mezd je s odbory smluvena na určitou dobu dopředu a tak firmy nemohou reagovat na situaci na trhu ihned, ale se zpožděním).

Agregátní nabídka v dlouhém období 

V dlouhém období již firmy nemají nepružné (strnulé) náklady a mohou reagovat na situaci na trhu (díky dostatku času se všechny náklady přizpůsobí). Proto je křivka agregátní nabídky v dlouhém období svislá a kopíruje křivku potenciálního produktu.

Graf 2-3: Agregátní nabídka

Ekonomická rovnováha a nerovnováha

Rovnováha nebo nerovnováha ekonomiky je určena vzájemným působením agregátní nabídky a poptávky. Celková makroekonomická rovnováha určující agregátní cenu i produkt je dosažena tam, kde se křivky agregátní nabídky a agregátní poptávky protínají.

Graf 2-4: Ekonomická rovnováha

V bodě E leží makroekonomická rovnováha: určuje celkovou cenovou hladinu (P) a výši produktu (Q), který firmy vyrábějí a prodávají a kupující je při dané ceně kupují.

AD = Y + NPI
AD = C + I + G + X

Srovnání přístupu keynesiánců, klasiků a hlavního proudu ekonomie

Přístup hlavního proudu ekonomie
makroekonomové hlavního proudu předpokládají, že křivka agregátní nabídky je v krátkém období jen mírně rostoucí, avšak v dlouhém období se mění na svislou přímku. Tito ekonomové poukazují na to, že smlouvy (např. mzdové, nájemné) jsou uzavírány na dlouhou dobu a že přizpůsobení očekávání je pomalé. Na tomto základě argumentují, že v krátkém období nemá růst agregátní nabídky výrazné inflační účinky. Inflace se zrychlí, jestliže agregátní nabídka přesáhne úroveň potenciálního produktu.

Přístup klasiků
klasikové tvrdí, že mzdy i ceny jsou dostatečně pružné, a proto krátkodobé účinky agregátní nabídky prakticky žádné. Klasičtí makroekonomové proto tvrdí, že ekonomika pracuje vždy při plné zaměstnanosti či na úrovni potenciálního produktu. Z toho vyplývá, že produkt nereaguje na změny poptávky, ale na změny nabídky. A nabídka je z hlediska klasiků svislá. HDP se vždy nachází na úrovni potenciálního produktu, a proto neexistují ztráty z nevyužitých zdrojů. Tento přístup nereflektuje cyklické výkyvy AS.

Graf 2-5: Přístup klasické ekonomie

Přístup keynesiánců
keynesiánci tvrdí, že mzdy i ceny jsou nepružné či strnulé, takže svislá klasická AS křivka se musí nahradit mírně rostoucí či dokonce vodorovnou AS křivkou. Z toho plyne, že produkt roste se zvyšováním agregátní poptávky tak dlouho, dokud jsou k dispozici nevyužité zdroje. Keynesiánci se proto zaměřují na ovlivňování křivky AD, a to zejména monetární a fiskální politikou. 

Graf 2-6: Přístup keynesiánské ekonomie

Účinky makroekonomické politiky v modelu AD - AS:
expanzivní a restriktivní politika

Fiskální politika

FP je hlavní nástroj vlády pro regulaci makroekonomického vývoje. Jde o vládní nákupy statků a služeb, výdaje na transferové platby, určení výše a druhů daní a poplatků. Vláda se snaží svými fiskálními opatřeními o ovlivňování agregátní poptávky.

Varianty fiskální politiky:
1) expanzivní fiskální politika
vláda se svými opatřeními (jako je zvýšení nákupů statků a služeb, transferových výdajů nebo snížení daní) snaží o posun AD křivky doprava. Účinek expanzivní fiskální politiky je rozdílný v závislosti na využití výrobních faktorů. Při nedostatečném využití výrobních kapacit se rovnovážný bod posune pouze do blízkosti potenciálního produktu bez inflačních účinků. Naopak při plném využití výrobních faktorů se rovnovážný bod posune za potenciální produkt, čímž výrazně vzroste cenová hladina.

Graf 2-7: Expanzivní fiskální politika

2) restriktivní fiskální politika
vláda se restriktivními opatřeními snaží o posun AD křivky dolů a doleva.

3) neutrální fiskální a monetární politika
nezasahování do makroekonomického vývoje.

Monetární politika 

Nástroj hospodářské politiky centrální banky. Centrální banka používá opatření, jako jsou regulace nabídky peněz, úrokových sazeb a úvěrových podmínek. Mezi nástroje monetární politiky patří především operace na volném peněžním trhu, povinné minimální rezervy, diskontní sazba, úvěrové limity apod. Centrální banka se snaží nástroji monetární politiky o posun křivky AS.

Existují tak dvě varianty monetární politiky a to:
1) expanzivní monetární politika
centrální banka např. zvýší nabídku peněz v oběhu, to má za následek pokles úrokové sazby a růst investic.
2) restriktivní monetární politika
centrální banka sníží nabídku peněz v oběhu, čímž zvýší úrokovou sazbu, což omezí investování.