• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

SEMINÁRKY

10. Nezaměstnanost

Měření nezaměstnanosti

Základní skupiny, které je třeba rozlišovat:
1) Zaměstnaní - obyvatelstvo, které má placené zaměstnání, nebo sebezaměstnání (včetně osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání)
2) Nezaměstnaní - nemají placená zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají a jsou ochotni během určité doby nastoupit. Jde o osoby schopné a ochotné pracovat.
= ekonomicky aktivní obyvatelstvo - pracovní síla dané země
3) ostatní - studenti, penzisté, invalidé, ženy v domácnosti - pokud nesplňují podmínky předchozích skupin.
= ekonomicky neaktivní obyvatelstvo

Pro účely měření se tedy využívá:
a) absolutní vyjádření počtu nezaměstnaných (0,5 mil.)
b) míry nezaměstnanosti jako procentního podílu nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu

Některé teorie namítají, že toto měření nevystihuje určité skupiny (minimálně tyto):
a) pracovníci s nuceným zkráceným pracovním úvazkem
b) osoby, vyloučené z pracovní síly, jako odrazené pracovníky. Přestali práci hledat, nevěří, že ji ještě najdou.
c) dále bychom mohli uvést i pracovníky, kteří se rekvalifikují, případně osoby, které práci našli, ale nastoupí až později (vůle zaměstnavatele).

V některých vyspělých zemích se počítají různé odvozené míry od míry nezaměstnanosti. Např. v USA míry U1-U7, které se pokouší vystihnout vždy určitý problém nezaměstnanosti (dlouhodobost, zkrácené úvazky, atd.)

Typy nezaměstnanosti

Základní typy nezaměstnanosti jsou frikční, strukturální a cyklická:

1) Frikční nezaměstnanost 
vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi oblastmi a pracovními místy nebo v průběhu jednotlivých stádií životního cyklu. Dokonce, i kdyby se ekonomika nacházela ve stavu plné zaměstnanosti, byla by zde vždy určitá fluktuace - lidé, kteří hledají zaměstnání po absolvování školy, nebo se stěhují do jiného města, ženy se mohou vracet do práce poté, co měly děti. Protože frikčně nezaměstnaní pracovníci často přecházejí z jedné práce do druhé, nebo shánějí lepší zaměstnání, má se obvykle za to, že jsou nezaměstnaní "dobrovolně".

2) Strukturální nezaměstnanost
se objevuje tam, kde je nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovnících. Nesoulad může vzniknout proto, že se poptávka po určitém druhu práce zvyšuje, zatímco poptávka po jiném druhu se snižuje, a nabídka se ani v jednom případě nepřizpůsobuje dostatečně rychle. Díky tomu se často setkáváme s nerovnováhami u jednotlivých povolání nebo oblastí, protože určité sektory se rozvíjejí, zatímco jiné upadají. Např. těžební oblasti, kde jsou převážně pracovníci školení pro důlní činnost, která je pro jiné obory nepoužitelná.

3) Cyklická nezaměstnanost
O cyklické nezaměstnanosti hovoříme, je-li celková poptávka po práci cyklicky snížená. Jestliže se celkové výdaje a produkt snižují, celková nezaměstnanost se zvyšuje, avšak v tzv. cyklických odvětvích více. Tento stav nastává zejména v obdobích hospodářské recese nebo krize (sestupná fáze hospodářského cyklu), pracovníci jsou obvykle propouštěni bez nároku na návrat.

Rozlišujeme dále nezaměstnanost krátkodobou (6 měs.) a dlouhodobou (více než 6 měs.).

Existuje rovněž skrytá nezaměstnanost v podobě osob, které se neucházejí o práci, protože ztratily naději na možnost zaměstnání získat. Tyto osoby nejsou zahrnuty do statistiky nezaměstnanosti. Specifickým typem nezaměstnanosti je zemědělské přelidnění v rozvojových zemích, které je způsobeno nedostatkem pracovních příležitostí v nezemědělských odvětvích.

Ekonomické a sociální důsledky nezaměstnanosti

Nezaměstnanost se uvádí jako jeden z ústředních problémů soudobého kapitalismu. Když je nezaměstnanost vysoká, dochází ke snížení důchodů společnosti a zvýšeným sociálním výdajům. Během takových období ekonomické obtíže rovněž ovlivňují emoce lidí a rodinný život. Uvádí se dvě základní sféry dopadu: ekonomická a sociální.

1) Ekonomický dopad
vysoká nezaměstnanost je spojena s nevyužíváním zdrojů, protože během krizí, kdy je nezaměstnanost vysoká, nevytváří ekonomika tolik produktů a služeb, kolik je schopna. Ztráty, ke kterým dochází v obdobích vysoké nezaměstnanosti, jsou největším mrháním zdroji v soudobé ekonomice (snížení výroby, snížení životní úrovně). Většinou jde hlavně o cyklickou nezaměstnanost. To vyjadřuje Okunův zákon.

Okunův zákon říká, že na každá 2 %, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1 %.

2) Sociální dopad
týká se hlavně dlouhodobé nedobrovolné nezaměstnanosti, která přináší lidské sociální a psychologické škody. Je dokázáno, že nezaměstnanost vede ke zhoršení fyzického i psychického zdraví postižených osob, vede k vyššímu výskytu srdečních chorob, alkoholismu a sebevražd.

Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost.

Dobrovolná nezaměstnanost
takto se někdy označuje frikční nezaměstnanost. Jde tedy jen o pohyb obyvatelstva mezi různými zaměstnáními. Jedná se o nezaměstnanost způsobenou dobrovolným ukončením jednoho zaměstnání a prodlevou nástupu do jiného. Tato nezaměstnanost je vyjádřena modelem pracovního trhu při pružných mzdách. Tento jev může být rovněž spojován s existencí sociální záchranné sítě. Ve státech s vyspělými sociálními systémy vzniká " nová zahálčivá třída" v důsledku možnosti žít ze sociálních podpor.

Nedobrovolná nezaměstnanost
se definuje jako cyklická nezaměstnanost, která je podmíněna nepružností mezd směrem dolů, při této nezaměstnanosti neexistují volná pracovní místa. Vzniká důsledkem nepřizpůsobení mezd nové situaci na trhu práce.

Přirozená míra nezaměstnanosti a tendence k jejímu zvyšování

Přirozená míra nezaměstnanosti - v každém období určité procento zaměstnaných ztrácí zaměstnání a určité procento nezaměstnaných nalézá práci (čistá změna v počtu zaměstnaných a změna v počtu nezaměstnaných) Lze vyjádřit:

Z toho vyplývá:
a) vyšší míra ztráty pracovních příležitostí zvyšuje přirozenou míru nezaměstnanosti
b) vyšší míra nových pracovních příležitostí naopak snižuje přirozenou míru nezaměstnanosti

Tendence ke zvyšování nezaměstnanosti
Přirozená míra nezaměstnanosti má tendenci při plné zaměstnanosti k neustálému růstu (trend posledních let).

Uvádějí se tři příčiny
1) Demografické změny - souvisí s demografickou strukturou ekonomicky aktivního obyvatelstva a s rostoucí ekonomickou aktivitou dospívající mládeže, příslušníků menšin a žen (tyto skupiny mají větší tendenci k nezaměstnanosti)
2) Vládní politika - vyšší nezaměstnanost je výsledkem větších sociálních jistot vytvořených vládou - menší snaha získat zaměstnání a nižší zájem o hůře placenou práci
3) Strukturální změny - dochází k vzestupné tendenci strukturální nezaměstnanosti. Ekonomika se rychle mění, zatímco pracovníci reagují na tyto změny mnohem pomaleji.

Politika snižování nezaměstnanosti

Jsou používány vládní zásahy dvojího typu - aktivní a pasivní politika zaměstnanosti
Pasivní politika - zmírňuje dopad nezaměstnanosti vyplácením dávek v nezaměstnanosti
Aktivní politika - snaha snížit nezaměstnanost politikou vysoké zaměstnanosti.

1) Snižování nezaměstnanosti probíhá v rámci proticyklické politiky stimulací růstu zaměstnanosti a produktu. Jde tedy o snižování cyklické nezaměstnanosti. Opatřeními zde jsou expanzivní kroky fiskální a měnové politiky přispívající k tvorbě nových pracovních míst. Dále přímá opatření (spol. účelná pracovní místa, veřejně prospěšné práce).

2. Dále jde o udržování vysoké zaměstnanosti cestou snižování přirozené míry nezaměstnanosti. Jde např. o zlepšování informací o volných pracovních místech, financovaná rekvalifikace, či migrace za prací.

Phillipsova křivka, setrvačná inflace

Phillipsova křivka je substituční teorie inflace. Zkoumá vztah inflace (změn cenové hladiny) a míry nezaměstnanosti. Koncem 50. a začátkem 60. let se radikálně změnil způsob, jakým ekonomové analyzovali inflaci. Phillipsova křivka vzešla z průkopnické studie ekonoma A. W. Phillipse z Nového Zélandu. Studoval údaje o nezaměstnanosti a nominálních mzdách ve Spojeném Království za více než sto let.

Krátkodobá Phillipsova křivka
Předpokládá, že se nemění setrvačná míra inflace. Pokud zůstává vliv setrvačné inflace neutrální, vyjadřuje Phillipsova křivka inverzní vztah mezi inflací a nezaměstnaností.

Posun krátkodobé Phillipsovy křivky - zvýší-li se setrvačná míra inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka vzhůru. Při poklesu setrvané inflace se křivka posune dolů.

Dlouhodobá Phillipsova křivka

1) V bodě A je míra nezaměstnanosti na přirozené úrovni. Skutečná i setrvačná míra inflace jsou stabilní.
2) Expanzivní politikou snížíme míru nezaměstnanosti pod její přirozenou míru za cenu zvýšení míry skutečné inflace. Posune se tedy po krátkodobé křivce z A do B.
3) Zvýšení skutečné míry inflace vyvolá růst setrvačné inflace. Dojde k posunu křivky vzhůru.
4) Pokud by stát udržoval nezaměstnanosti pod přirozenou mírou, křivka by se neustále posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala.
5) Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své přirozené míře, avšak při vyšší inflaci.

Závěry Phillipsovy křivky:
a) snaha vlády udržovat nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci
b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezaměstnanost vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace.
c) snížit setrvačnou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru

Nejlepší stabilizační politikou vlády je udržování míry nezaměstnanosti na její přirozené míře při nízké úrovni setrvačné inflace.

Vláda může snížit míru setrvané inflace za cenu:
1) Dočasného zvýšení nezaměstnanosti nad její přirozenou míru - skutečný produkt je nižší než potenciální. Ztráta produktu představuje náklady snížení míry inflace - náklady desinflace.
2) Stát může snížit míru setrvačné inflace důchodovou politikou. Působí na firmy a odbory, aby dobrovolně nebo na základě donucení omezily tempo růstu cen a mezd. Dopad je, že pružnost cen a mezd je narušena, trh neposkytuje zcela správné informace, kam je nejvhodnější alokovat výrobní faktory, efektivnost ekonomiky se snižuje.