• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

SEMINÁRKY

6. Peníze a monetární politika

Komponenty nabídky peněz

Podstata a funkce peněz
Peníze jsou všeobecný prostředek směny - cokoliv, co slouží jako běžně přijímaný prostředek směny či placení - všeobecný ekvivalent.

Vývoj peněz
1) Komoditní peníze - ) peníze jako prostředek směny se historicky nejdříve objevily ve formě komodit (dobytek, olej, víno, měď, železo, atd.). Dnes bývá směna statků označována jako barterová směna (probíhá někdy i dnes, když není dostatek vhodných peněžních prostředků a oběma stranám vyhovuje druhý statek).
2) Papírové peníze - hlavní důvod byl možnost koupit cokoliv a za své služby (komodity) obdržet peníze a dále možnost uchovat hodnotu pro pozdější nákup byly významnými faktory jejich vzniku.
3) Bankovní peníze - moderní forma peněz ve fiktivní fyzické formě

Peníze dělíme na pravé a nepravé
1. Pravými penězi rozumíme kovové peníze - plnohodnotné - zlaté a stříbrné.
1a. Neplnohodnotné peníze jsou opotřebené mince, kde váha kovu neodpovídá nominální hodnotě.
2. Nepravé peníze jsou papírové peníze, které členíme na bankovky a státovky. Papírové peníze jsou toliko symboly plnohodnotných peněz a nemají hodnotu.
2a. Státovky mají nucený oběh, jelikož občané jsou nuceni je přijímat a jimi platit. 2b. Bankovky mají povahu úvěrových peněz a jsou obvykle vydávány emisní bankou proti směnkám a zástavám. 2c. Bankovní peníze jsou bezhotovostní peníze ve formě zápisů na bankovních účtech a používají se pro bezhotovostní platební styk.

Peněžní agregáty - složky nabídky peněz
Pro řízení peněžního oběhu jsou vymezeny tzv. peněžní agregáty.

V USA: M1 = mince a papírové peníze v oběhu, šekové účty
M2 = M1 + termínovaná depozita do určité výše
M3 = M2 + velká termínovaná depozita 
L = M3 + určité cenné papíry, zejména státní obligace a krátkodobé pokladniční poukázky

V ČR: M1 = oběživo + vklady na viděnou
M2 = M1 + terminované korunové vklady + depozitní směnky + ostatní dluhopisy + vklady v cizí měně
L - M2 + státní pokladniční poukázky + peníze ČNB

Poptávka po penězích a motivy jejich držby

Poptávka po penězích je představována množstvím peněz v držbě jednotlivých ekonomických subjektů (domácností, podniků, vlády)

Motivy držby peněz vychází z peněžních funkcí:
1) prostředek směny (medium of exchange) - peníze zprostředkovávají koupě a prodeje zboží
2) zúčtovací jednotka (unit of account) - peníze slouží k vyjádření cen směňovaných zboží, k vyjádření pohledávek a závazků
3) uchovatel hodnoty (store of value) - peníze jsou drženy jako jedna z forem majetku

Hlavním motivem, proč člověk drží peníze v hotovosti a ztrácí tak úrok, je možnost disponovat těmito penězi (preference likvidity)

Druhy poptávky po penězích
1) Transakční poptávka (transaction demand) - vyplývá z funkce peněz jako prostředku směny - jednotlivé subjekty potřebují peníze na běžné nákupy výrobků a služeb, podniky na úhradu svých nákladů.
2) Majetková poptávka (asset demand) - vyplývá z funkce uchovatele hodnoty. Znamená, že ekonomické subjekty drží určitou část svého majetku v podobě peněz jako vysoce likvidní formy majetku. Formy struktury jsou různé a působí na ní celá řada faktorů (výnos, splatnost, riziko, atd.). Úspory => investice.

Úrok je nákladem na držbu peněz - budou-li úrokové sazby vysoké, je držba peněz nákladná, jelikož znamená ztrátu úroku, které by přinesly.

Graf 6-1: Poptávka po penězích

Posun křivky je způsoben:
- změnou reálného produktu (Q)
- změnou cenové hladiny (P)
Rostou-li tyto veličiny roste poptávka po penězích, klesají-li klesá poptávka po penězích.

Posun po křivce je způsoben: - klesá-li úroková míra, roste poptávka po penězích.

Rovnováha na peněžním trhu

Kvantitativní teorie peněz je vyjádřena Fisherovou rovnicí směny.

Fisherova rovnice směny: Q * P = M * V
M = ( Q * P ) / V
V = ( Q * P ) / M
P = ( M * V ) / Q
HDP nomin. = Q * P kde Q je reálný HDP a P je cenová hladina

Množství peněz v oběhu M závisí na velikosti nominálního HDP děleného rychlostí oběhu peněz V.
Pokud množství peněz v oběhu roste stejně rychle jako nominální HDP / V, je cenová hladina stabilní.

Bankovní sektor a nabídka peněz

Nabídka peněz je dána tvorbu peněz. Nabídka papírových peněz a mincí jsou záležitostí státu a centrální banky. Hlavní součástí peněžní masy (množství peněz v oběhu) jsou však depozitní (bankovní) peníze.

Bankovní soustava
Nejčastější model v tržních ekonomikách je dvouokruhové bankovnictví, které tvoří:
1) Centrální (cedulová) banka
2) Obchodní banky (univerzální, realitní, investiční - podle druhu systému, někdy jedna licence, někdy oddělené různé typy bank)

Jak banky tvoří peníze?
Banky akumulují vklady - pasiva. Z nich čerpají zdroje pro své aktivní obchody (stranou zůstává určité procento rezerv). Tyto vynaložené peníze opět použije někdo jiný a pro třetí osobu to jsou opět příjmy, které si mohou uložit u banky. Toto dále cyklicky pokračuje. Teoreticky dochází až ke snížení úložky na nulu vlivem jejícho snížení vždy o procento povinných rezerv. Takto bychom mohli popsat proces multiplikované expanze bankovních depozit.

Mezi přírůstkem depozitních peněz D a přírůstkem rezerv R platí vztah:

1 / r se nazývá multiplikátor nabídky peněz
Přírůstek depozit je násobkem 1 / r přírůstku rezerv o jednotku.

Tento proces je jen modelový, v praxi bývá omezen okolnostmi:
1) Část peněz uniká do oběhu mimo bankovní soustavu. Ne všechny peníze se do banky vracejí v podobě depozit.
2) Banky mohou udržovat bankovní rezervy nad stanovenou povinnou minimální výší.
3) Banky mohou překročit objem dopozit při poskytování úvěrů až vícenásobně.

Graf 6-2: Tvorba peněz

Oběživo spolu s rezervami v centrální bance bývají označovány za peněžní základnu neboli "mocné peníze". Na jejich změně závisí i vývoj nabídky peněz.

Zobrazení nabídky peněz
Křivka nabídky bývá interpretována jako málo citlivá na výši úrokové sazby, nebo jen zcela necitlivá vůči této veličině.

Graf 6-3: Nabídka peněz

Změna nabídky peněz je způsobená změnou monetární politiky centrální banky. Při uskutečňování expanzivní monetární politiky je stimulována tvorba peněz (posun doprava), při restriktivní měnové politice naopak.

Peněžní trh
1) Trh peněz - trh krátkodobých peněz - transakční poptávka
2) Trh kapitálu - trh dlouhodobých peněz - majetková poptávka

Při protnutí nabídky a poptávky dochází k určení tržní úrokové sazby při určitém množství peněz, což se označuje jako - rovnovážná úroková sazba

Graf 6-4: Změna rovnováhy na peněžním trhu

a) Dojde-li k růstu cenové hladiny, vzroste potřeba držby peněz, vzroste poptávka po penězích, a tím i úroková sazba.
b) b) Snížením úrokové sazby centrální banky dochází ke stimulaci nabídky peněz (politika levných peněz - expanzivní politika).

Centrální banka, cíle a nástroje její monetární politiky

Centrální banka je ve většině zemí státní, ale je nezávislá na státu. Má specifické cíle a funkce.

Cíle centrální banky
Základním cílem je péče o zdravý měnový vývoj (stabilitu měny), který můžeme chápat ve dvou rovinách:
1) vnitřní stabilita měny - stabilita cen v tuzemské měně a její úroveň (vyjadřována mírou inflace)
2) vnější stabilita měny - vývoj měnového kurzu dané měny k zahraničním měnám.

Konečnými cíli jsou plynulý hospodářský růst a plná zaměstnanost.
Bezprostřední (zprostředkující) cíle měnové politiky jsou:
- optimální nabídka peněz (správné množství peněz)
- optimální úrokové sazby (přiměřené).

Funkce centrální banky
1) emise hotovostního oběživa - jediná banka, která má oprávnění emitovat 
2) banka pro ostatní banky - slouží ostatním bankám v systému (vklady, půjčky, clearing, rezervy) - banka bank
3) provádění měnové politiky - expanzivní, restriktivní nebo neutrální politika pomocí nástrojů přímých (netržních) a nepřímých (tržních)
4) funkce banky státu (vlády) - vede účty státního rozpočtu, vystupuje jako agent státu na finančním trhu při emisi, spravuje státní dluh, spravuje měnové rezervy, je poradcem vlády v měnových otázkách
5) uděluje a odebírá bankovní licence, vykonává bankovní dozor, provádí bankovní regulace - stanovuje podmínky pro chod bankovnictví
6) zastupuje zemi v mezinárodních finančních a měnových institucích

Nástroje monetární politiky CB
1) Nepřímé nástroje měnové politiky (operace na volném trhu, povinné rezervy, diskontní sazba)
2) Přímé nástroje měnové politiky (úvěrové limity, kontingenty, další administrativní nástroje)

Ad nepřímé:
1) Diskontní sazba - sazba, za kterou centrální banka půjčuje bankám některé úvěry (zvýšení diskontní sazby znamená zvýšení úrokové sazby a pokles čerpaných úvěrů).
2) Úvěry centrální banky - úvěry, které centrální banka poskytuje bankám. Liší se technikou poskytování, splatností, úrokovou sazbou a účelem (zvýšení objemu poskytnutých úvěrů = zvýšení likvidních rezerv bank)
3) Operace na peněžním (volném) trhu - spočívají v obchodech s cennými papíry mezi centrální bankou a obchodními bankami. Jejich dopad je jako u úvěrů (nákup cenných papírů od bank = zvýšení likviditních rezerv banky)
4) Povinné minimální rezervy - prostředky, které banky musí udržovat jako svůj neúročený vklad u centrální banky. Jejich výše je bankám stanovena v relaci k objemu primárních vkladů (zvýšení sazby povinných rezerv = nutnost k danému objemu vkladů držet vyšší objem rezerv; snížení objemu poskytovaných úvěrů = zvýšení povinně drženého objemu prostředků u CB při nezměněném množství vkladů)
5) Konverze a swapy cizích měn - nákup a prodej cizích měn za měnu tuzemskou, termínovaný prodej za předem stanovený měnový kurz

Ad přímé:
1) Pravidla likvidity - závazné relace mezi určitými položkami pasiv a aktiv banky
2) Úvěrové kontingenty a úrokové limity - úvěrové kontingenty předepisují v absolutním vyjádření maximální objem úvěrů. Úrokové limity předepisují maximální úrokové sazby z úvěrů.

Fungování monetární politiky při regulaci agregátní poptávky

Hlavními úkoly monetární politiky při regulaci agregátní poptávky jsou politika antiinflační a politika anticyklická. Jde o keynesiánský přístup sledující vyrovnanost hospodářského růstu a snížení cyklické nezaměstnanosti. Zprostředkujícími nástroji měnové politiky jsou v tomto případě úrokové sazby, operace na volném peněžním trhu a stanovení minimálních povinných rezerv.

Existuje těsná vazba mezi politikou antiinflační a anticyklickou:
- změna rovnováhy peněžního trhu se promítá do vývoje celkových plánovaných výdajů (agr. poptávky)
- změna agregátní poptávky v interakci s agregátní nabídkou vede ke změně zaměstnanosti a produktu, cenové hladiny a vnější ekonomické pozice

První stupeň tohoto procesu je nazýván keynesiánským (též monetárním) mechanismem. Ten je možno rozdělit do tří kroků:
1) Centrální banka mění svými nástroji nabídku peněz. Expanzivní politikou se rozumí, když tempo růstu nabídky peněz je vyšší než tempo růstu poptávky po penězích. Restriktivní politikou se rozumí, když nabídka peněz roste pomaleji, než roste poptávka po penězích. Účinnost změny nabídky peněz je závislá na tom, jak citlivá bude poptávka po penězích na úrokovou sazbu (při nízké citlivosti vyžaduje velkou změnu úrokové sazby).
2) Na změnu úrokové sazby reagují především výdaje citlivé na úrokovou sazbu, zejména soukromé investiční výdaje (při vysoké citlivosti dojde k výrazné změně celkových výdajů).
3) Růst investičních a spotřebních výdajů znamená růst agregátní poptávky, což vyvolá multiplikační efekt.

Soudobý monetarismus

Zatímco keynesiánci považují za hlavní národohospodářské zlo nezaměstnanost, monetaristé označují za hlavní zlo inflaci.

Za zakladatele monetarismu je označován Milton Friedman, profesor Chicagské university. Svými spisy The Quantity Theory of Money (1956) a A Monetary History of the United States 1867-1960 definoval základní premisy monetaristické teorie:
1) Poruchy monetárního sektoru jsou hlavním zdrojem nestability ekonomiky.
2) Změny agregátního peněžního důchodu jsou způsobeny v prvé řadě změnami peněžní zásoby.

Vznik monetarismu byl reakcí na trvalou inflaci a trvalou nezaměstnanost v řadě vyspělých tržních ekonomik (zejména v USA v 60. letech). Keynesiánská revoluce za poválečných let byla vystřídána monetaristickou revolucí. Za východisko monetaristické teorie lze považovat jednoduchou kvantitativní teorii peněz. Změny peněžní zásoby mají v dlouhém období jen minimální vliv na velikost reálného výstupu a na zaměstnanost, ale mají vliv na velikost nominálních veličin. Zvyšování peněžní zásoby vede k inflaci, ale má jen malý vliv na dlouhodobou nezaměstnanost. Správné množství peněz v oběhu je hlavním předpokladem nízké míry inflace a plné zaměstnanosti. Jestliže se inflace zrychlí, je nutné omezit zaměstnanost. Monetarismus má těsný vztah k teorii racionálních očekávání a kloní se proto k minimalizaci státních zásahů v měnové sféře (požadavek stability úrokové míry a míry povinných rezerv).