• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

SEMINÁRKY

13. Tržní selhání a úloha vlády

Hlavní funkce vlády. Zásahy do dílčích trhů (do finální produkce, do trhu práce). Externality (neoptimální a podoptimální množství statku, optimum znečistění, Coaseho teorém, regulace externalit), asymetrické informace, veřejné statky.

Hlavní funkce vlády

1) Vytváření právního rámce tržní ekonomiky - činnost legislativní
2) Stanovení makroekonomické stabilizační politiky - činnost regulační
3) Ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost - činnost alokační
4) Zavádění programů, které ovlivňují rozdělování důchodu - činnost redistribuční

Podmínka výkonu je, aby stát byl vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí.

Vytváření právního rámce
vláda určuje pravidla ekonomické hry, které se zúčastňují domácnosti, firmy a vlády. Obsahují definice vlastnictví, zákony pro uzavírání smluv a upravují způsob vzájemného chování jednotlivých subjektů společnosti.

Makroekonomická stabilizace
snaha vyhladit hospodářský cyklus, předcházet chronické nezaměstnanosti, ekonomické stagnaci a rychlé cenové inflaci. Využívají monetární a fiskální politiku.

Alokace
vláda asistuje při žádoucí alokaci zdrojů. Trh není nikdy naprosto dokonalý (různé pohledy laissez-faire vs. centrálně plánovaná ekonomika). Tržní selhání mohou iniciovat aktivitu vlády:
a) zhroucení dokonalé konkurence - když monopoly a oligopoly brzdí soupeření, vláda může aplikovat protimonopolní politiku nebo regulaci.
b) existence významných externalit - např. přílišné znečišťování ovzduší nebo příliš málo investic do vědy a techniky
c) Diskriminace na trzích práce - jsou-li některé skupiny diskriminovány, vláda může zakročit a postavit diskriminace mimo zákon

Přerozdělování důchodů
nejrozvinutější společnosti uznávají jako normu určité potlačování bídy a hladu části obyvatelstva. Proto je určitá část důchodů přerozdělována (daněmi a transferovými platbami či úlevami) mezi určitými částmi obyvatelstva.

Zásahy vlády do ekonomického systému nejsou také dokonalé, dochází k vládnímu selhání:
1) Důsledky mnoha státních zásahů jsou komplikované a obtížně předvídatelné, navíc zde existuje problém časového zpoždění zásahu státu
2) Vláda má pouze omezenou moc tyto důsledky kontrolovat
3) Ti, kteří vytvářejí právní rámec státních zásahů, mají pouze omezenou kontrolu nad její realizací v praxi
4) Ne všichni zvolení zástupci sledují čistě veřejně prospěšné cíle.

Zásahy do dílčích trhů (do finální produkce, do trhu práce)

Důvody proč zasahovat do trhů vycházejí z tržních selhání
1) monopolní síla
2) externality
3) veřejné statky
4) nedokonalé informace

Externality

Externalita neboli efekt přelévání, nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje vedlejší externí efekty, které přinášejí svou činností jiným subjektům bez peněžní kompenzace buď užitek (bezplatné výhody), nebo naopak škodu a újmu.

Rozlišujeme:
Kladné externality (vnější úspory) - Část výnosů nebo nákladů jde tak mimo trh, což ovlivňuje efektivnost. Tedy když činnost jednoho ekonomického subjektu přináší prospěch jinému, přičemž jej tento nemusí hradit. Jejich původce tak není plně odměňován za individuální přínos k blahobytu společnosti. (Příkladem může být pěstování včel za účelem získávání medu a vosku. Včely opilují stromy sadařů v blízkosti úlů, čímž zvyšují výnosy ovoce. Sadaři za tento efekt neplatí nic majiteli včelstev a včelař nezískává plný výnos ze své činnosti. Efektivita pěstování ovoce se tak zvyšuje, naopak efektivita pěstování včel je nižší, než by byla při poskytování peněžní kompenzace včelařům ze strany sadařů.)

Záporné externality (vnější záporné úspory) - když činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jinému, které mu nejsou hrazeny. Příkladem negativní externality může být znečisťování ovzduší automobily. Výfukové plyny mohou působit závažné škody na životním prostředí, za které provozovatelé automobilové dopravy neplatí postiženým subjektům. S podobnými negativními efekty se setkáváme u většiny výrobních činností i při konečné spotřebě.

Problematika externalit a její řešení

Jakým způsobem ovlivňovat externality:
Přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět, že nedochází k externalitám při výrobě a alokace statků bude efektivní - Coaseho teorém (říká, že každou externalitu lze odbourat bez ohledu na to, kdo bude nakonec odškodňován). Vymezení vlastnických práv umožňuje definovat původce externalit i subjekty, na které externality působí.

Zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí na výrobu, pokut, poplatků, daní za znečištění, apod.

Zdanění záporných externalit - jako řešení se nabízí stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům. Zavedením daně se zvýší mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů.

Řešení dopadů negativních externalit závisí na nákladech vyjednávání. Nízké náklady umožňují, aby původci externalit byli přinuceni hradit náklady s externalitami spojené. Za těchto předpokladů lze dosáhnout stavu, kdy nedochází k negativním externalitám vzniklým při určité činnosti. Efektivnost z hlediska přínosů pro kolektivní blahobyt se zvýší. Možnost kompenzace při nízkých transakčních nákladech na řešení negativních externalit popsal americký ekonom Ronald Coase (1910). Poskytnutá kompenzace pokryje ztrátu způsobenou externalitami a zároveň zvýší náklady pro původce. Zvýšení nákladů se promítne do zvýšení cen produkce, což omezí poptávku po ní, a tím omezí příslušnou činnost a rozsah negativních efektů.

V případě pozitivních externalit je situace opačná, jelikož jejich původci produkují příliš málo při nízkých cenách. Řešením mohou být veřejné dotace (státní, komunální) poskytovatelům pozitivních externalit. Dotace sníží mezní náklady poskytovatelům, čímž umožní zvýšení výroby a tím rozsahu pozitivních externalit. Problémem je zjištění velikosti zvýšení mezního užitku plynoucího z pozitivní externality a následně správné výše dotace. Otázkou je rovněž určení zdrojů pro poskytování dotací. Pokud je zřejmý příjemce externího užitku, měl by dotaci nebo subvenci hradit. Pokud nelze určit přínosy pro jednotlivé subjekty, přejde úhrada dotace obvykle na veřejné zdroje.

Externality a efektivnost

Externality tedy v každém případě vedou k takovému rozsahu výroby, který není optimální. V případě negativních externalit bude rozsah produkce neoptimální, protože do nákladů výroby nejsou zahrnuty škody a újmy, které negativní externality působí resp. společenské náklady na jejich odstranění.

V případě pozitivních externalit bude výroba suboptimální, jelikož část výnosů nebo užitků získávají subjekty, které se na produkci nepodílejí. V obou případech jsou nutné zásahy státu nebo místních samospráv, aby rozsah výroby nebo činnosti byl optimální.

Na levém grafu je znázorněn trh elektřiny s dvěma křivkami mezních nákladů. Spodní křivka MCP vyjadřuje nižší náklady elektrárenské firmy, zatímco horní křivka MCS vyjadřuje celkové společenské náklady, včetně nákladů jiných subjektů zatížených negativními externalitami (exhalace, emise atd.). Elektrárna tak přenáší část nákladů na postižené subjekty. Bylo vyrobeno množství QP za cenu PP, což je větší množství při nižší ceně, než kdyby byly zahrnuty všechny náklady. Jestliže by byly zahrnuty všechny náklady, vyrobené množství QS by bylo nižší a cena PS vyšší, tj. včetně společenských nákladů plynoucích z negativních externalit.

Na pravém grafu jsou znázorněny mezní náklady firmy produkující pozitivní externality spolu s dvěma křivkami mezních užitků. Nižší křivka MUP je soukromý prospěch firmy, vyšší křivka MUS vyjadřuje celkový společenský užitek jako součet všech užitků. Tomu odpovídají též dvě ceny produkce - nižší cena PP bez zahrnutí ocenění pozitivních externalit a vyšší cena PS zahrnující ocenění pozitivních externalit.

Graf 1: Externality a neefektivnost

Jelikož firmy produkující pozitivní externality si nemohou naúčtovat celkový prospěch plynoucí z jejich výroby, mají zájem na nižším rozsahu výroby. Rovněž ocenění produkce nevyjadřuje celkový společenský prospěch (MUS) plynoucí z produkce. Řešením by mohly být státní subvence pro výrobky spojené s pozitivními externalitami.

Asymetrické informace

Při rozhodování ekonomických subjektů hrají důležitou roli informace týkající se výroby, cen, vlastností výrobků, tržních faktorů i mimotržních činitelů. Nedostatek znalostí zvyšuje nejistotu při rozhodování stejně jako možnost nahodilých rizik nebo příležitostí. Často se však setkáváme se situací, že jedna strana tržního vztahu má více informací než druhá strana a tehdy hovoříme o asymetrických informacích.

Asymetrické informace vznikají jednak v důsledku utajení informací, jednak v důsledku utajení činností. V případě utajení informací - jedna strana směnného vztahu ví o výrobku nebo službě více než druhá strana. V případě utajení činností - takové činnosti, které nemohou být druhou stranou pozorovatelné bez dodatečných nákladů.

V daných souvislostech se setkáváme buď s morálním hazardem, nebo s nepříznivým výběrem.
V případě morálního hazardu se jedná o činnost, kdy jedna strana tržního vztahu maximalizuje svůj užitek na úkor ostatních účastníků. K takovým situacím dochází například při vztahu "pán a zmocněnec" - někdo si najme jinou osobu pro plnění úkolů, které ovlivňují jeho blahobyt. Vlastníci firmy si například najímají placené manažery, kteří přebírají rozhodování ve firmě a mohou tak činit na úkor vlastníků.
Nepříznivý výběr je spojen se skutečností, že na reálném trhu nemohou kupující často rozeznat kvalitu produktu, dokud jej nezakoupí a nějaký čas používají. Riziko, že při příležitostných koupích zaplatí kupující vyšší cenu, než odpovídá meznímu užitku statku, vede k orientaci kupujících na levné statky a k vytlačování kvalitního zboží z trhu.

Veřejné statky

Veřejné statky
komodita nebo služba vyskytující se tam, kde trh není schopen uspokojit společenskou poptávku po určitých statcích nebo službách. Příkladem mohou být mosty, veřejné komunikace, veřejné osvětlení, národní obrana, policie atd. Má nerivalitní spotřebu, spotřeba jednou osobou nesnižuje dostupnost statku nebo služby komukoli jinému.

Vlastnosti veřejných statků:
1) nezmenšitelnost - ať tento statek spotřebovává kdokoli, nemá jeho spotřeba žádný vliv na to, jaké množství statku mohou spotřebovávat ostatní
2) nevylučitelnost - není možné, nebo je příliš nákladné vyloučit neplatící spotřebitele ze spotřeby tohoto statku

Čisté veřejné statky - obě vlastnosti jsou výrazné
Kolektivní veřejné statky - jsou pouze nezmenšitelné

Pokud je užívání veřejného statku nebo služby spojeno s určitým poplatkem, který však nepokrývá mezní náklady na jeho pořízení nebo užití, jedná se o statek smíšený.

Nezmenšitelnost a nevylučitelnost veřejného statku vede k tendenci ekonomických subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni - tato skutečnost je někdy označována jako problém černého pasažéra. Pokud se podaří některému ze subjektů vyhnout se platbě za veřejný statek a přitom ho spotřebovávat, jeho užitek se výrazně zvýší. To vede k silné tendenci neplacení a přesouvání plateb na jiné subjekty. Odmítne-li platit veřejný statek více subjektů, nejsou soustředěny prostředky na jejich nákup, mizí poptávka po nich, jejich výrobci je přestanou nabízet a přesunou své zdroje do jiných výrob. Musí zde vystupovat subjekt, který donutí spotřebitele veřejných statků podílet se na úhradě vzniklých nákladů:
- centrální státní orgány (z daní jsou poskytovány prostředky např. na obranu)
- orgány místní správy (z místních poplatků může být hrazena např. výstavba veřejné osvětlení)

Zdroje příjmů - daně, vláda musí najít příjmy, z nichž by platila veřejné statky a programy přerozdělení důchodů, odčerpáváním těchto zdrojů jednotlivým spotřebitelům a firmám snižují státní orgány jejich příjmy, a tak i poptávku na těch trzích, kde tyto mikroekonomické subjekty nakupovaly.

Veřejný sektor (public sector) - část ekonomiky která se nachází ve veřejném a nikoli soukromém vlastnictví. Veřejný sektor je tedy vymezen s ohledem na charakter vlastnictví.

Graf 2: Optimální množství veřejného statku

Na zobrazeném případě je tržní poptávková křivka po veřejném statku Dt získána vertikálním součtem individuálních poptávkových křivek D1 a D2, čímž je získána křivka mezního užitku obou individuálních poptávek pro každou úroveň výstupu. Za optimální množství veřejného statku považujeme takovou úroveň jeho výroby, při níž se tržní křivka poptávky protíná s nabídkovou křivkou resp. křivkou mezních nákladů. Optimum nastává tehdy, jestliže oba spotřebitelé jsou ochotni zaplatit společně a dohromady za dodatečnou jednotku statku částku přesně pokrývající náklady na poskytnutí této dodatečné jednotky statku. Veřejný statek je tak poskytován efektivně pouze tehdy, když se mezní užitek statku rovná mezním nákladům na jeho poskytnutí.