• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

SEMINÁRKY

12. Úloha vlády v ekonomice - makroekonomické problémy

---

Makroekonomická politika

Makroekonomická (hospodářská) politika státu - souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality.

Cíle makroekonomické politiky

1. Vysoká a rostoucí úroveň reálného produktu, optimální růst
2. Vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost, vytváření vhodných pracovních příležitostí s vysokou odměnou pro ty, kteří chtějí pracovat; plná zaměstnanost
3. Stabilní nebo mírně se zvyšující cenová hladina s cenami a mzdami stanovenými na volných trzích; stabilita cenové hladiny
4. Zahraniční ekonomické vztahy, které se vyznačují stabilním měnovým kurzem a vývozy víceméně vyrovnávajícími dovozy; vyrovnaná bilance VEV.

ad1. Produkt

Velikost produktu (ekonomická síla) a ekonomická úroveň je základní měřítko hospodářské úspěšnosti země, udává schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb.

Rozlišujeme:
Hrubý národní produkt (HNP, GNP) 
vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které byly vyrobeny národními firmami za rok.
Nominální HNP (GNP)
měřený produkt v běžných čili skutečných tržních cenách
Reálný HNP (GNP)
soubor konstantních či neměnných cen
Potenciální HNP (GNP)
prahová úroveň výstupů makroekonomiky. Dlouhodobě roste (v posledních 50 letech cca 3 % ročně)

Při zkoumání produktu se zjistilo, že v rostoucí ekonomice probíhají hospodářské cykly.

ad2. Vysoká zaměstnanost, nízká nezaměstnanost

Lidé chtějí mít možnost nacházet výhodná, dobře placená zaměstnání a nacházet je snadno. Ekonomové uvádějí 5 % nezaměstnanost za daň fungující tržní ekonomice. Přirozená míra nezaměstnanosti => plná zaměstnanost

ad3. Stabilní ceny

Cenová stabilita znamená, že se celková cenová hladina ani rychle nezvyšuje, ani nesnižuje. Při nestabilní cenová hladině se ceny rychle mění, hospodářské dohody se deformují, cenový systém postupně ztrácí na svém významu.
Udržení volných trhů, ceny a množství by měly být v co největší míře určovány tržními silami - nabídkou a poptávkou (umožňuje efektivně alokovat zdroje).

Vyjadřujeme:
Index spotřebitelských cen (CPI), index cen výrobců - měří výdaje na pevně stanovený koš statků.
Míra inflace - index růstu nebo poklesu cenové hladiny (většinou za rok).

ad4. Zahraniční hospodářské vztahy (VEV)

Význam tohoto cíle roste, jak se jednotlivé země úžeji propojují mezinárodním obchodem a financemi.

Výsledem obchodu se zahraničím - tedy rozdíl vývozu a dovozu označujeme jako saldo zahraničně obchodní bilance. Snaha každé země je o přebytek na straně vývozu či alespoň vyrovnání.

Další sledovanou veličinou jsou měnové kurzy - představují cenu vlastní měny vyjádřenou v měnách jiných zemí. Když se kurz zvyšuje, vývozy se stávají dražšími (stoupají) a dovozy levnějšími (klesají). Naopak když se kurz snižuje, stoupají dovozy a klesají vývozy.

Nástroje makroekonomické politiky:

1) Fiskální politika spočívá ve stanovení míry zdanění a úrovně výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti. Jsou možnosti ovlivňování (typy - neutrální, expanzivní, restriktivní):
a) z hlediska výdajů - podílí se na tvorbě HNP, stanovuje rozsah veřejného a soukromého sektoru
b) z hlediska příjmů (daně) - daně omezují důchody obyvatelstva, napomáhají stanovovat ceny, s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích, a tím ovlivňují jejich motivace a chování.

2) Monetární politika - zahrnuje regulaci peněz, úvěru a bankovní soustavy země její centrální bankou. Zrychluje či zpomaluje růst nabídky peněz, snižuje nebo zvyšuje úrokové sazby a povzbuzuje nebo omezuje investice a působí na výši státního dluhu. Typy neutrální, expanzivní, restriktivní.

3) 3. Ekonomické vztahy - zahraniční hospodářská politika (VEV)
Dvě kategorie vztahů:
a) ovlivňování obchodu prostřednictvím přímých opatření obchodní politiky (cla, kvóty - omezení či stimulace vývozu a dovozu).
b) regulace měnového kurzu
opatření specificky zaměřené na zahraniční sektor. Je mnoho systémů, jak regulovat své trhy měn - volné kurzy či pevné, míry intervencí národních bank apod.

4) Důchodová politika - mzdová a cenová politika - souhrn opatření vlády, která usilují o zmírnění inflace pomocí přímých kroků, ať již slovním přesvědčováním, nebo zákonnými regulačními opatřeními, zahrnujícími mzdy a ceny. V posledních letech se již opouští pro nedůvěru v tuto metodu

Cíle a nástroje v makroekonomii

hlavní cíle	nejdůležitější nástroje
Produkt: Vysoká úroveň Rychlé tempo růstu	Fiskální politika: Vládní výdaje (keynes.) Optimalizace míry zdanění (ekonomie strany nabídky - Lafferova křivka)
Zaměstnanost: Vysoká úroveň Nízká nezaměstnanost	Monetární politika: Regulace nabídky peněz Monetar. stanovení úrokové sazby; povinná míra rezerv; operace na peněžním trhu
Stabilita cenové úrovně  v podmínkách volných trhů	Důchodové politiky: Od dobrovolných mzdových a cenových směrnic až po povinnou regulaci; expanzivní a restriktivní
Bilance se zahraničím: Rovnováha Im a Ex	Ekonomie vnějších ekonomických vztahů: Obchodní politika intervence do měnových kurzů, cla, kvóty, podpora vývozu

Vztah vlády a centrální banky

Stát si vyhrazuje činnost regulovat oběh peněz v zemi prostřednictvím centrální (národní) banky. Centrální banka - využívá nástrojů měnové politiky k ovlivňování ekonomiky.

Jsou dva modely systému napojení centrální banky na vládu:
1. Nezávislá - centrální banka je nezávislá na vládě, nepodléhá jejím nařízením, rozhoduje se samostatně (ČR)
2. Závislá - centrální banka podléhá vládě

Guvernér centrální banky má právo účastnit se zasedání vlády. Většinou probíhá konzultace kroků centrální banky s vládou.

---

Diskuze o významu a účincích monetární a fiskální politiky

1) Ekonomie hlavního proudu - neokeynesiánská ekonomie 

(syntéza původní keynesovské makroekonomie s neoklasickou mikroekonomií). Stala se převažujícím směrem ve vývoji makroekonomie po druhé světové válce. Zejména v 50. a 60. letech byla hospodářská politika založena na keynesovské makroekonomii ve většině vyspělých tržních ekonomik spojována  s nízkou úrovní nezaměstnanosti a vysokou dynamikou, aniž vedla k vysoké míře inflace. V 70. letech neúčinnost nástrojů při potlačování inflace. Důsledkem růstu přerozdělování (fiskálně) se rozbujela byrokracie, a tím bylo nahrazeno po krizi v 70. letech neokeynesiánství neokonzervativní teorií. V současné době opět neokeynesíanská ekonomie posiluje své postavení.

2) Monetarismus (neoklasická makroekonomie)

Za hlavní zlo považuje inflaci - sledovat skrze množství peněz. Vychází z představy, že trhy disponují dostatečnými samoregulačními silami, které jsou schopny navracet tržní ekonomiku bez výraznějších negativních dopadů do stavu rovnováhy. Státní zásahy mají povahu destabilizujících šoků. Za zakladatele se považuje Milton Friedman. Navrací se k tradičním názorům zpřed 30. let, proto neokonzervativní ekonomie. Hlavním nástrojem jsou operace na volném trhu.

3) Ekonomie strany nabídky

Jedna z částí neoklasického monetaristického přístupu. Hlavním představitelem je Arthur Laffer. Hlavním nástrojem je míra zdanění.

Diskuze: monetární politika
regulace nabídky peněz a úrokových měr?

1. Má centrální banka regulovat nabídku peněz?

monetaristé tvrdí, že ANO, protože dle nich lze předpovědět přesný vývoj rychlosti oběhu peněz dlouhodobě, i přibližně krátkodobě, což umožní centrální bance působit na hospodářství změnami v nabídce peněz
keynesiánci tvrdí, že nelze dostatečně přesně určit vývoj rychlosti oběhu peněz, kromě toho dle nich stabilizace množství peněz v hospodářství vyvolá kolísání úrokových měr a nejistotu v rozhodování o investicích

2. Má centrální banka regulovat úrokové míry?

monetaristé vidí v regulaci úrokových měr destabilizující prvek, protože pokud centrální banka udržuje neměnné úrokové míry, musí zvyšovat svou nabídku peněz v době rozmachu a snižovate v době recese. Výsledkem jsou větší výkyvy v hospodářském cyklu.
keynesiánci tvrdí ANO. Regulace úrokových měr omezuje výkyvy v investičních rozhodnutích, a tím stabilizuje vývoj celého hospodářství.
ekonomie hlavního proudu (neokeynesiánci) - kompromis, uznávají negativní i pozitivní rysy regulace úrokovými měrami i peněžní nabídkou. Podle neokeynesiánců není vhodné se zaměřit pouze na jeden z možných regulativních přístupů, protože po určité době převáží jeho nedostatky. Výhodnější je střídavě působit podle aktuální potřeby na jednu z obou veličin a udržet vývoj obou veličin v mezích přijatelných pro stabilní vývoj ekonomiky.

Diskuze: fiskální politika
diskrétní opatření nebo vestavěné stabilizátory?

1. Diskrétní opatření:

monetaristé se k těmto opatřením staví negativně ze dvou důvodů:
a) časté změny diskrétních opatření (daně, struktura vládních výdajů) vytvářejí nestabilní prostředí, na které musí firmy a spotřebitelé reagovat, což může vést k nestabilitě celé ekonomiky.
b) stát může provádět stabilizační politiku pouze na základě prognóz o vývoji ekonomiky, ale nejsme schopni takovéto prognózy na dostatečné úrovni vypracovat.
keynesiánci vychází z nepružnosti cen na některých trzích (výrobních faktorů), a tudíž samoregulační schopnosti trhu neodstraňují rychle poruchy, stát na tyto poruchy musí reagovat účinnými diskrétními opatřeními

2. Vestavěné stabilizátory:
monetaristé - vycházejí z pružnosti cen a z rychlé reakce trhu na poruchy. Vestavěné stabilizátory urychlují reakci trhu, nemění však podmínky na trhu, a tak nezvyšují ekonomickou nestabilitu.
keynesiánci - tvrdí, že vestavěné stabilizátory nemusí být natolik účinné, aby pomohly trhu odstranit poruchy bez využití diskrétních opatření
keynesiánci i monetaristé se shodují v tom, že vestavěné stabilizátory působí pouze v podmínkách stability cen.
ekonomie hlavního proudu - kompromis. Neokeynesiánci neodmítají ani vestavěné stabilizátory ani záměrná opatření. Pokud se výrazně odchyluje agregátní poptávka od nabídky, doporučují použít silných diskrétních opatření, při méně výrazném rozdílu mezi agr. nabídkou a poptávkou je vhodnější přenechat poruchy samoregulačnímu mechanismu trhu a chod ekonomiky doladit vestavěnými stabilizátory.

Diskuze: Monetární nebo fiskální politika?

Faktory posuzování - časová zpoždění:
1) informační zpoždění - mezi potřebou (vznikem poruchy) a zásahem (státu)
2) politické časové zpoždění - délka projednávání o opatřeních
3) reakční doba - přizpůsobování firem a spotřebitelů státnímu opatření

monetaristé - dávají přednost monetární politice, poukazují na délku politických časových zpoždění
keynesiánci - kladou důraz na fiskální politiku, upozorňují na opožděnou reakci firem na monetární politiku
neokeynesiánci - přiznávají, že politická časová zpoždění jsou větší u fiskální politiky a reakce firem a spotřebitelů přichází později u monetární politiky.

Kombinace fiskální a monetární politiky - monetárně fiskální kombinace/mix

Týká se rozsahu, v jaké je monetární a fiskální politika expanzivní nebo restriktivní. Kombinace je důležitá proto, že stejné úrovně produktu může být dosaženo různými kombinacemi monetární a fiskální politiky.

Při určování optimální monetární a fiskální politiky musíme posoudit dva problémy: 
1) určit přiměřenou úroveň agregátní poptávky 
2) najít nejlepší kombinace fiskální a monetární politiky

Kombinace fiskální a monetární politiky lze používat nejen k ovlivňování úrovně GDP, ale i jeho složení. V praxi se kombinace vyvinula směrem k velmi uvolněné fiskální a restriktivní monetární politice, což je jistý recept na nízký podíl investic na GDP a na pomalý růst potenciálního produktu.

---