• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE
• 

SEMINÁRKY

Mikroekonomie I
0. Úvod do ekonomie

(Jenom pár pojmů bez grafů na rozjezd.) Předmět a metoda ekonomie. Co je to ekonomie, ekonomická vzácnost, dělba práce, peníze, využití ekonomie. Konkurence, typy, dokonalá a nedokonalá konkurence.

---

Předmět a metoda ekonomie.

Ekonomie je společenská věda, která se zabývá hospodařením s omezenými zdroji. Vědy můžeme obecně dělit na vědy společenské - logické a vědy matematické. Ekonomie je vědou logickou, ale jelikož pojednává o kvantitách je zároveň vědou matematickou. Společenská větev ekonomické teorie je věda o chování lidí ve společenské výrobě. Společenskou výrobou rozumíme hospodářský proces, který se skládá ze čtyř sfér - vlastní výroby - rozdělování - směny - spotřeby.

1) matematická větev (formálně - logický charakter)
 - možnost matematického důkazu
 - co nelze dokázat matematicky, nelze dokázat vůbec
2) společenská větev
 - odmítá matematiku v ekonomické teorii
 - ekonomie je věda o chování lidí ve společenské výrobě (nelze nasměrovat do vzorců). Společenskou výrobou rozumíme hospodářský proces, který se skládá ze čtyř sfér: vlastní výroba, rozdělování, směna , spotřeba.

Působení ekonomie na život společnosti

Kromě členění ekonomie na větev společenskou a na větev matematickou můžeme rozlišovat pozitivní ekonomii a normativní ekonomii. Pozitivní ekonomie zkoumá ekonomickou realitu jako takovou a hledá zákonitosti jejího fungování. Pozitivní ekonomie nezahrnuje hodnotící soudy. Normativní ekonomie skutečnost hodnotí a konstruuje modely dokonalejšího ekonomického systému, čímž hraje aktivní roli ve vývoji organizace společenské výroby.

1) pozitivní ekonomie
 - přijímá ekonomickou realitu jako takovou
 - cílem je realitu popisovat a hledat v ní zákonitosti (fungování)
 - ekonomický systém dokáže fungovat sám (avšak drobné zásahy nevylučují)
2) normativní ekonomie
 - zkoumání skutečnosti
 - konstruuje předobrazy dokonalejšího ekonomického systému

Mikroekonomie vs. makroekonomie

Ekonomická teorie se obvykle dělí na mikroekonomii a makroekonomii. Mikroekonomie zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů - jednotlivců, domácností a firem. Makroekonomie se zabývá hospodářstvím jako celkem a je východiskem hospodářské politiky. Zabývá se měřením celkového produktu společnosti, definuje nebo měří národohospodářské agregáty např.: inflaci, nezaměstnanost, zahraniční obchod, základní ukazatele a vztahy v reprodukci společenské výroby.

1) Mikroekonomie
 - zkoumá chování dílčích ekonomických subjektů - jednotlivců, domácností a firem
 - používá pohled jednotlivých ekonomických subjektů
2) Makroekonomie
 - zkoumá celé hospodářství jako celek
 - dívá se na ekonomii z pohledu státu (hospodářská politika)
 - zabývá se měřením celkového produktu společnosti, definuje nebo měří národohospodářské agregáty (inflaci, nezaměstnanost, zahraniční obchod, vztahy v reprodukci společenské výroby, atd.

Předmět ekonomické teorie

- zkoumání pohnutky lidí
- co vede jednotlivé subjekty k jejich chování
- proč uspokojují své potřeby
- analyzuje způsoby, jakými dochází k uspokojování potřeb
- vysvětluje ochotu lidí něco vyrábět
- zkoumá nesoulad mezi potřebami a zdroji

Výroba

 - proces přeměny přírodních zdrojů v ekonomické statky
 - některé statky jsou volně dostupné (viz. volný statek)

Výrobní faktory

Druhy výrobních faktorů

1) půda
 - je produktem přírody a není volným statkem
 - pozemková renta je důchod plynoucí z půdy (pronajímání)
 - přírodní zdroje - nerosty, drahé kovy atd. (omezené množství)
2) práce
 - lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje v užitečné statky
 - výsledkem použití pracovních sil je mzda
 - efektivita práce
3) kapitál
 - výsledek předchozí výroby
 - může mít hmotný nebo nehmotný charakter
 - výsledkem použití kapitálu je zisk nebo úrok

Technologie
 - zvláštní forma kapitálu
 - nemá podobu hmotných statků (myšlenka, originální řešení výrobního postupu atd.)

Výnosy z výrobního faktoru

 - použití výrobních faktorů za účelem získání požadovaného cíle (zisku, výhod atd.)
 - efektivnost výroby (jak rychle přináší zisk) - kvantitativní vztah mezi vstupem a výstupem
výnosy z výrobního faktoru = výstup (objem vyrobených užitečných statků vs. vstup (objem použitých výrobních faktorů)

Zákon klesajících výnosů
platí za předpokladu, že výstup roste vlivem růstu objemu jediného výrobního faktoru a objem dalších používaných výrobních faktorů se nemění.

Alternativní použití výrobních faktorů
Výrobní faktory mají alternativní použití. Můžeme vyrábět cokoliv, ale ne vše najednou (omezenost výrobních faktorů)

Výnosy z rozsahu

K jakým změnám dochází v produkci, pokud objem všech výrobních faktorů roste rovnoměrně.
1) rostoucí výnos z rozsahu
pokud růst objemu použitých výrobních faktorů vede k vyššímu tempu růstu výnosů z nich
2) konstantní výnos z rozsahu
pokud výnos z výrobních faktorů roste proporcionálně s růstem rozsahu jejich zapojení do výroby
3) klesající výnos z rozsahu
pokud růst výnosů z výrobních faktorů je nižší než růst těchto faktorů

Konkurence

Obr. 1: Schéma konkurence

Tržní konkurence
střetávání různých zájmů různých subjektů trhu
Konkurence napříč trhem
střetávání nabídky a poptávky, tj. konkurence mezi nabídkou a poptávkou.

Konkurence mezi nabídkou a poptávkou
Výrobci chtějí prodat to, co vyrobili s co nejvyšším ziskem. Spotřebitelé chtějí v co nejvyšší možné míře uspokojit své potřeby nákupem zboží za co nejnižší cenu. Rovnovážný stav (cena) je tedy určitý kompromis mezi nabídkou a poptávkou (pro nabídku je to cena nízká, pro poptávku vysoká - ovšem chtějí-li plnit svoje potřeby musí se obě strany tomuto bodu přiblížit).

Konkurence na straně poptávky
Střet zájmů jednotlivých spotřebitelů vstupujících na trh. Každý spotřebitel chce nakoupit co nejvíce zboží co nejlevněji, třeba i na úkor ostatních spotřebitelů. Význam této konkurence roste zejména, je-li poptávka vyšší než nabídka. Pak konkurence mezi spotřebiteli vede k růstu ceny.

Konkurence na straně nabídky
Každý výrobce přichází na trh se snahou prodat co největší množství svých výrobků za co nejvýhodnějších podmínek, které mu umožní maximalizovat jeho zisk. Dalším cílem může být oslabování pozic svých konkurentů (zlepšit svůj podíl na trhu). Je významná v případě, když je nabídka menší než poptávka. Dále ji rozlišujeme na cenovou či necenovou a dokonalou či nedokonalou.

1) Cenová konkurence
spočívá v dobrovolném snižování ceny zboží ze strany výrobců. Výrobci zlevňují, aniž by je k tomu nutil přebytek nabídky, ale dělají to se snahou ovládnout trh a zničit konkurenty.
2) Necenová konkurence
různé metody (kvalita, reklama, obalová technika, poskytování slev, apod.)
V praxi dochází ke kombinaci cenová a necenové konkurence.

Z hlediska podmínek, jaké mají výrobci na trhu, se rozlišuje
1) Dokonalá konkurence
je abstrakcí ekonomické teorie (v praxi téměř neexistuje). Základním předpokladem jsou naprosto rovné podmínky pro všechny její účastníky. Mnoho výrobců vyrábí zcela homogenní produkci. Jedinou formou konkurence je zde minimalizace zbytečných nákladů ve výrobě. Dokonalá konkurence tedy bezprostředně zainteresovává výrobce na vyhledávání úspor. Na dokonale konkurenčním trhu jsou náklady na výrobu minimální. (viz otázky 5 a 6)
2) Nedokonalá konkurence
monopolní konkurence, oligopol a monopol (viz otázky 7 a 8)

Situace v nedokonalé konkurenci
Monopolistická konkurence - jde o trh jednoho výrobku s mnoha výrobci, s volným vstupem na trh, produkt je ovšem diferencovaný. Mizí anonymita výrobců a ceny různých typů se mohou lišit. V boji o zákazníka se prosazují cenové i necenové konkurence.
Oligopol
na trhu jen několik výrobců se značnou ekonomickou silou bránící vstupu dalších výrobců na trh. Ceny jsou vyšší, mají možnost omezovat nabídku. Konkurence mezi výrobci je hlavně necenová.
Monopol
jediný výrobce určitého výrobku s absolutní mocí nad spotřebitelem. Růst cen je limitován koupěschopností spotřebitelů. Likvidace konkurence na straně nabídky a ochromení působení tržního mechanismu. Nutná regulace státem.

---