1) Vytváření právního rámce tržní ekonomiky - činnost legislativní
2) Stanoven makroekonomické stabilizační politik. - činnost regulační
3) Ovlivňování alokace zdrojů s cílem zvýšit ekonomickou efektivnost - činnost
alokační
4) Zavádění programů, které ovlivňují rozdělování důchodu - činnost
redistribuční
Podmínka výkonu je, aby stát byl vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí
Vytváření právního rámce
vláda určuje pravidla ekonomické hry, které se zúčastňují domácnosti, firmy a vlády. Obsahují definice vlastnictví, zákony pro uzavírání smluv a upravují způsob vzájemného chování jednotlivých subjektů společnosti.
Makroekonomická stabilizace
snaha vyhladit hospodářský cyklus, předcházet chronické nezaměstnanosti, ekonomické stagnaci a rychlé cenové inflaci. Využívají monetární a fiskální politiku.
Alokace
vláda asistuje při žádoucí alokaci zdrojů. Trh není nikdy naprosto dokonalý (různé pohledy laissez-faire či centrálně plánovaná ekonomika. Tržní selhání mohou iniciovat aktivitu vlády:
a) zhroucení dokonalé konkurence
když monopoly a oligopoly brzdí soupeření, vláda může aplikovat protimonopolní politiku nebo regulaci.
b) existence významných externalit
např. přílišné znečišťování ovzduší nebo příliš málo investic do vědy a techniky
c) Diskriminace na trzích práce.
Jsou-li některé skupiny diskriminovány, vláda může zakročit a postavit diskriminace mimo zákon
Přerozdělování důchodů
nejrozvinutější společnosti uznávají jako normu určité potlačování bídy a hladu části obyvatelstva. Proto je určitá část důchodů přerozdělována (daněmi a transferovými platbami či úlevami) mezi určitými částmi obyvatelstva.
Zásahy vlády do ekonomického systému nejsou také dokonalé, dochází k vládnímu selhání:
1) Důsledky mnoha státních zásahů jsou komplikované a obtížně předvídatelné, navíc zde existuje problém časového zpoždění zásahu státu
2) Vláda má pouze omezenou moc tyto důsledky kontrolovat
3) Ti kteří vytvářejí právní rámec státních zásahů, mají pouze omezenou kontrolu nad její realizací v praxi
4) Ne všichni zvolení zástupci sledují čistě veřejně prospěšné cíle.
Důvody proč zasahovat do trhů vycházejí z tržních selhání
1) monopolní síla
2) externality
3) veřejné statky
4) nedokonalé informace
Zásahy do trhů vyplývají z jednotlivých funkcí vládních činností.
Legislativně - ovlivňuje právní možnosti podniků a pro trh práce určuje závazná pravidla
Alokačně - odstraňuje monopolní snahy a diskriminační trendy na trhu práce
Regulačně - reguluje hospodářský cyklus a zamezuje chronické nezaměstnanosti
Redistribučně - V ziskových oblastech nabírá prostředky a zmírňuje sociální dopady slabších vrstev.
Externality, neboli efekt přelévání, nastává tehdy, když výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům. Náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniž by ti kteří náklady způsobili, či příjmy získali, za ně platili.
Druhy:
1) Kladné externality (vnější úspory)
když činnost jednoho ekonomického subjektu přináší prospěch jinému, přičemž jej tento nemusí hradit (např. pořídím si hlídací kameru k domu, hlídá ale i sousedovi pozemky a souseda to nic nestálo)
2) Záporné externality (vnější záporné úspory)
když činnost jednoho subjektu přináší náklady subjektu jinému, které mu nejsou hrazeny. (např. vypouštění chemických odpadů do potoka)
Jakým způsobem ovlivňovat externality:
1) Přesné vymezení vlastnických práv doprovázené nízkými náklady na jejich prosazování. Za těchto předpokladů můžeme dospět, že nedochází k externalitám při výrobě a alokace statků bude efektivní - Coaseho teorém.
2) Zavádění sankcí vůči subjektům, jejichž činnost je zdrojem záporných externalit. Sankce mohou mít podobu licencí na výrobu, pokut, poplatků, daní za znečištění, apod.
3) Zdanění záporných externalit - jako řešení se nabízí stanovit daň, která svou velikostí odpovídá externím mezním nákladům. Zavedením daně se zvýší mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů.
Na trhu se nabízí Q1 výrobků za cenu P1 (firma přihlíží pouze ke svým mezním nákladům a nikoliv k mezním externím nákladům). Daň odpovídá externím mezním nákladům a zvýší mezní náklady na úroveň společenských mezních nákladů (posun křivky mezních nákladů doleva nahoru o výši externích mezních nákladů EMC, takže křivky mezních nákladů MC a společenských mezních nákladů SMC splynou). Výsledek je, že na trhu bude nabízet Qe výrobků za cenu Pe (efektivní výstup).
V případě kladných externalit je situace opačná (vlivem státní dotace). Nastává problém jak určit velikost dotace - aby odpovídal plně externí užitečnosti (náklady příliš velké). Nutné volit určitou optimální výši nákladů. Další problém je Kdo má dotaci hradit - pokud je zřejmý příjemce externality pak by měl platit on. Většinou není zřejmý a platí státní orgány.
Veřejní statky
komodita nebo služba s definiční vlastností, že pokud je nabízena jedné osobě, stává se dostupnou všem ostatním jednotlivcům bez vynaložení dodatečných nákladů. Má nerivalitní spotřebu, spotřeba jednou osobou nesnižuje dostupnost statku nebo služby komukoli jinému.
Jsou to ekonomické aktivity, nesoucí společnosti užitek, které není možné efektivně ponechat soukromému sektoru.
Vlastnosti veřejných statků:
1) nezmenšitelnost
ať tento statek spotřebovává kdokoli, nemá jeho spotřeba žádný vliv na to, jaké množství statku mohou spotřebovávat ostatní
2) nevylučitelnost
buď není vůbec možné nebo je neuvěřitelně nákladné neplatící spotřebitele ze spotřeby tohoto statku vyloučit.
3) nerivalita
spotřeba jedním jednotlivcem nesnižuje nabídku tohoto statku ostatním jednotlivcům.
Čisté veřejné statky - obě vlastnosti jsou výrazné
Kolektivní veřejné statky - jsou pouze nezmenšitelné
Nezmenšitelnost a nevylučitelnost VS vede k tendenci ekonom. subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni - tato skutečnost je někdy označována jako problém černého pasažéra. Pokud se podaří některému ze subjektů vyhnout se platbě za VS a přitom ho spotřebovávat, jeho užitek se výrazně zvýší to vede k silné tendenci neplacení a přesouvání plateb na jiné subjekty. Odmítne-li platit VS více subjektů nejsou soustředěny prostředky na jejich nákup, mizí poptávka po nich, jejich výrobci je přestanou nabízet a přesunou své zdroje do jiných výrob.
Musí zde vystupovat subjekt, který donutí spotřebitele VS podílet se na úhradě vzniklých nákladů:
1) centrální státní orgány (z daní jsou poskytovány prostředky např. na obranu)
2) orgány místní správy (z místních poplatků může být hrazena např. výstavba veřejné osvětlení)
Zdroje příjmů - daně
vláda musí najít příjmy, z nichž by platila VS a programy přerozdělení důchodů, odčerpáváním těchto zdrojů jednotlivým spotřebitelům a firmám snižují stát. orgány jejich příjmy, a tak i poptávku na těch trzích , kde tyto mikroekonomické subjekty nakupovaly.
Veřejný sektor (public sector)
část ekonomiky která se nachází ve veřejném a nikoli soukromém vlastnictví. Veřejný sektor je tedy vymezen s ohledem na charakter vlastnictví.