• HOMEPAGE
• CESTOVÁNÍ
• SEMINÁRKY
• AKCIE

CESTOVÁNÍ

SEMINÁRKY

AKCIE

   

Francouzská Guyana

Týden ve Francouzské Guyaně byl ve znamení roadtripu a projetí většiny asfaltových cest země, vymetení všech značených turistických okruhů, dechů historie trestaneckých kolonií i evropské budoucnosti vesmírného dobývání ve víceméně opuštěném kosmodromu v Kourou.

Kolem Paramariba

Další dny kolem Paramariba na kole či na loďce, než se konečně získalo jedno razítko do pasu a mohlo se vypadnout k hranicím Francouzské Guyany.

Surinam

Přelétávám konečně do první Guyány, té Holandské, což je dnes Surinam. Hlavním jeho hotspotem je dřevěné bílé hlavní město Paramaribo, které je sice fajn, ale těch 8 dní byrokratického "vězení" tam bylo přece jen zbytečně moc.

Trinidadské vody

Druhá část Trinidadu byla hlavně koupání na nejrůznějších pustých místech v moři, jezerech i pod vodopády spojených jedním perfektním roadtripem přes hory a venkov.

Trinidad bez Tobaga

Během cesty jsem výjimečně psal deníček i v průběhu, tak je to asi ukecanější než obvykle a i jen předúvod z Trinidadu udělá dvě strany. Ale on ten Trinidad byl možná to nejlepší z cesty. Ehm...

Tři Guyány

Začínám po delší době deníček z, po ještě delší době, klasické batůžkářské cestě. Poslední končila úderem covidu na severu Kolumbie před 4 lety. A teď začínám jen o fous vedle. I když i tato cesta bude mít dost bonusů a odboček. Pro začátek nějaké úvodní výkecky...

...Stány

Letenky po tisícovce od Pegasusu konečně po 10 letech zaplácly jeden dávný rest v Kyrgyzstánu, o který jsem přišel zlomeným kotníkem týden před odletem. Místo hor byly ale hlavní misí uzbecká města Hedvábné stezky. Za ty roky se jak Uzbekistán, tak Tadžikistán staly pohodové a levné země bez byrokratických víz (ale s různě uzavřenými hranicemi kvůli věčnému mlácení se Stánů mezi sebou). Tak tady zatím landlist vybarvil své 147 políčko.

Guyany

Poprvé od covidu došlo na klasickou zimní cestu, která projela poslední nenavštívené pevninské americké státy, což byly všechny tři Guyany - francouzská, anglická a holandská AKA Surinam. Nejsou to zrovna turistické hity. A není divu. Nejzajímavější z cesty byly vlastně tradiční letenkové bonusy - Trinidad bez Tobaga cestou tam a zpět týden na Floridě s krátkým cruisem(ehm) na Bahamy. Zní to strašně, ale ono je v podstatě to nejlevnější ubytování v Miami. Je z toho i deníček, tak možná se dostane i sem.

Dakar a Gorée

Z jednoho čedokářského týdne tady udělat 3 stránky a nemálo fotek... No, ale tak proč ne... určitě lepší než drátem do oka, respektive českým listosincem do všedních dní. Tak ještě trocha kajaku a okolí Dakaru (dále...)

Safari a Atlantic trail

Ale i na čedokařině se dá vyfotit něco víc než bufet, bazén a pláž. A z těchto dní byla trocha zvěře na safari a slušný pobřežní trek přes místní vesnice a rezervace(...)

Čedokář v Senegalu

And now for something completely different… Pocovidové letecké rozjezdy byly velmi zvolné, ale utéci do tepla o hnusný listopad to už chtělo, aspoň trošku, kamkoliv… Zájezdy jsou leckdy levnější než samotné letenky, tak proč ne. Zkusit se má všechno, tak se vkročilo poprvé do pobočky cestovní kanceláře...

Přechod Madeiry

Covidový absťák zamazává další resty. Jedním z nich byl v dubnu přechod Madeiry, kde se na pár kilometrech dá projít několik vegetačních pásem a přitom nenastoupat výškový metr díky cestám podél vodních kanálků. Ale už při první návštěvě před 10 lety jsem ty levady chtěl spojit od východu k západu ostrova, což už pár výškových metrů přihodí. Sice to není vedené jako nějaký dálkový trek, ale zkombinovat se to dá perfektně, i když to prakticky nikdo jiný než Češi nechodí. Týden na to stačí a letenky díky lastminutovkám s čedokem vychází přímo z Prahy/Brna pod 4 tisíce i s báglem. Oproti klasice jsou tam dvě změny - nepoužívaná tunelová varianta podél levady Norte (schůdné to bylo a nahoře celý den lilo) a protáhnutí na nejzápadnější mys Madeiry místo obvyklého cíle v Porto Moniz (nebo nedejbože začátku). Mapka tady a nakonec aspoň fotoreport na facebooku.

Dánská pevnina

Cesta z Faer se protáhla na týden postupným očmucháváním dánského pobřeží a barevných měst na Jutském poloostrově. A ta Kodaň s pannou a hradem se nakonec nechala na příští víkend. A tím jest konečně hotov první pocovidový cestopisek.

Upršené traily

Poslední dva faerské dny už byly propršené dost, ale na jeden kopcový výlez za ostrovníma panoramatama nad Klaksvíkem a jeden trek na ostrově Vagar za útesy Dunnesdrangar a k jezeru Sorvagsvatn to stačilo.

Bahrajn F1, Kuvajt a Saudská Arábie

Repete cesty za formulkami, kterou covid před 3 lety zamázl 3 dny před odletem. Jen z jednoho týdne byly tři a přihodila se otevíraná Saudská Arábie a moderna abudhabského Emirátu. Foto na IG

Severovýchodní ostrovy

Na zlatý hřeb Faer stačil jeden den. Stačí, aby svítilo slunce, do toho zrovna týden zamluvený přelet ostrovů, trek přes nejzapadlejší ostrov, plavba lodí, autostop a nejlegendárnější sunsetové místo celých ostrovů i s puffíkama.

Nejjižnější ostrov Suduroy

Po deštivém treku ze Saksúnu se přeplouvá na nejjižnější ostrov Suduroy, ještě opuštěnější, ještě divočejší - prostě esence Faer.

Ostrovy Eysteroy a Vagar

Cesty mezi kapkami deště na vedlejších ostrovech, dřevěné baráky a kostely, divoké útesy, vodopády, ovce... prostě další tři faerské dny.

Hlavní ostrovy Faer

První dny na Faerech mají dost okecávacích informací, tak třeba se to někomu bude hodit. Hlavní papuchalčí mise byla splněna už druhý den, tak teď je dost času na louky, útesy, kostely, vodopády a kaňony.

Cestopis z Faerských ostrovů

Konečně jsem se dokopal k cestospisku z Faer. Začínáme zvolna úvodem a krátkou cestou k trajektu. Žádná jiná větší cesta už letos nebyla, tak není kam spěchat. Nicméně ono to letos stejně na 200 výletních dní dalo i v teritoriu exmonarchie, což je taky důvod proč se na to tady nějak kašle.

Faerské ostrovy autem

První větší polockdownová cesta vedla na Faerské ostrovy autem rovnou od baráku. Furt je ještě záhodno se obejít bez letišť. Je to sice trochu z ruky do dánského přístavu Hirtshals, lodí pak přes 30 hodin, ale ty dva týdny v mlze a pršavu na Faerech za to stojí. Najezdil jsem tam přes 1200 kilometrů. Pak ještě týden v pevninském Dánsku, které zatím z evropských zemí bylo nejméně pokryté. No, bude časem po dlouhé době spisek. Pár zelených fotek zatím na instagramu.

5. etapa Moravia Crest Trailu

Malý zázrak... další minicestospisek. Z paměti se pokusilo vylovit pár řádku z podzimní 3denní etapy obcházení Moravy po hranicích. Díky smrti komárů se mohlo vyrazit do jejich království v Moravské Amazonii a pak přidat pár epesních valtickolednických baráků.

Burza a dividendy v 2021

Akcie se rychle oklepaly z covidového zásahu. Česká burza vzrostla za rok 2021 o 40 procent a překonala výjimečně prakticky všechny ostatní trhy. Dividendy se vzpamatovávají pomaleji. Česká burza vystavila tradičně několik úmrtních listů. Pegas dokázal, že akciový středověk u nás stále neskončil, a byl vyvlastněn za směšnou částku... trochu z akcií

Přes Wittenberg a Míšeň až k soutoku

Po odpočinkových dvou dnech, což v Ayssanově podání znamená pouhých 120 km denně a prohlédnout 4 Unescosajty, se poslední den natáhnul 223kilometrovou etapou rovnou až domů k soutoku. Poslední (a první) letošní cestopis je tak fertig.

333km do Magdeburgu

Severní Německo zrovna úplně nevypálí zrak ani čočky objektivu, tak se v té sytě zelené rovině s lagunami mezi kroutícím se Labem ujelo prvních 333 kilometrů docela rychle za 2 dny.

Na kole do Hamburku

Vedle Korutan jediná letošní zahraniční cesta vedla do Hamburku k moři. A z něj pak domů 800 kiloemtrů na kole, což je ta nejméně pravděpodobná varianta u mě. Ale i tohle se nakonec dá dát. A aspoň tu bude pár nových řádek - díl 1. úvodní výkecky a cesta do a po Hamburku ještě tradičnějším způsobem.

Korutany

První, a možná i poslední, letošní cesta za kopečky vedla "až" do Rakouska. Původně to měla být sice jen víkendovka na ferratách v Raxu, ale když už mě kvůli tomu premiérově prošťouchli mozek, trochu se to natáhlo. Snad každá rakouská země má svoji kartičku, ze které lze za pár eur zdárně vyždímat místní turistické hotspoty a lanovky zvláště. Takže tentokrát zasněžené třítisícovky se dobývaly o něco rychleji;-) Občas nějaká fotka z toho spadla na instáč.

Moravia Crest Trail

Aspoň nějaká novinka. Za časů korony se rozjel aspoň Moravia Crest Trail - po hraničních hřebenech a hraničních řekách Moravy. Západní čtvrtina už byla fertig díky BCT a druhá čtvrtina od Orlice k Ostravě je předmětem tohoto článku.

BCT - centrální Krušky

Aktualizace nečekaně váznou, nové vzdálenější cesty už jen tak nepřibudou, tak byl aspoň čas na řádnou a opravnou etapu Bohemia Crest Trailu v centrálním Krušnohoří.

Cestopis G.E.K. 2020

Jednašedesátý cestospisek z posledních předkoronáčových dnů po Galapágách, Ekvádoru a Kolumbii je fertig i s obrázky, odkazy, sčotem a mapičkou...

Národní park Tayrona

Závěrečné dny jihoamerické cesty. Zdánlivě rájové destinace plážového národního parku Tayrona umí totiž taky pěkně provětrat nožky. Ale noc na pláži v hamace, předincká opuštěná vesnice, pralesy... no a pak už jen domů do zavirované Evropy.

Cartagena

Koloniální ohradbené město přetékající uloupeným zlatem na břehu Karibiku - toť Cartagena a poslední baráková štace na trase.

Medellínsko

Další kolumbijská štace je kolem Medellínu - trocha velkoměsta, barevná vesnice nad ním a přehrada s óbršutrem Piedra del Peňol.

Palmové údolí Cocora

Roztomiloučké horské městečko Salento a zelené údolí Cocora s legendárními kolumbijskými megapalmami na úbočí národního parku Los Nevados... další "povinná" a perfektní kolumbijská zastávka.

Do Kolumbie

Konečně jsem se dokvrdlal do Kolumbie, kterou musím přejet z jihu až na úplný sever ke Karibiku. Ale první zastávka u kostela, druhá v městě plném starých koloniálních baráků, takže klasika...

Trhy v Otavalu

Nejkratší kapitola vůbec... ale je to zjevně na dlouho poslední mimoevropský cestopis, tak se to nějak musí natáhnout. Navíc je to z největší amerického trhu, které má někdo tak rád (já teda né) a je tam i hodně zvířátek (i když to úplný wildlife nebude).

Quito a "Střed světa"

Baráky, kostely a muzea... klasická "zábava" hlavních měst. Ekvádorské Quito k tomu přidává čtyřtisícové hory kolem a turistický echtkýč Mitad del Mundo na údajném rovníku.

Sopka Cotopaxi

Nejikoničtějším záběrem ekvádorské pevniny je kužel sopky Cotopaxi se zasněženou špičkou. Tak to jsem sice neviděl, ale někde v mlze to tam bylo. Tohle bude kraťoučký.

Quilotoa trek

Quilotoa loop a 3denní Quilotoa trek zavedou nožky k zatopené sopečné kaldeře Quilotoa s jezerem Quilotoa ve 4kilometrové výšce zelenou horskou krajinou.

Na okraj Amazonky

Konečně se posunu trochu na sever a na okraj Amazonky do echt turistického města Baňos na avenidě Vodopádů pod aktivní pětitisícovou sopkou, na hraně kaňonu přítoku Maraňonu a nad termálními prameny.

NP Cajas

Výpady z Cuency vedly hlavně do čtyřtisícových plání And plné jezer v národním parku Cajas a ztraceného a neviditleného ztraceného světa u Girónu.

Na ekvádorskou pevninu

Přelétám na jih ekvádorské pevniny, odkud bych se měl následujících 40 dni posouvat na úplný sever Jižní Ameriky. Začínám v Cuence, kde strávím v historii mých cest rekordní počet dní nocí.

Ostrov San Cristóbal

Třetím a posledním galapážským ostrovem pro mě byl San Cristóbal. Tohle už bylo totálně prozewleno, tak už byly jen další pláže a zvířátka v okolí jediného městečka ostrova po dvě dny před odletem na jihoamerickou pevninu.

Ostrov Isabela

Největší z galapážských ostrovů je Isabela s jediným městečkem, kde jižní písečné pobřeží mají pod palcem želvy a střed a nedostupný sever aktivní vulkány a černá láva.

Cestopis z Galapág

Další cestopis začíná rovnou v srdci zvířecího ráje na legendrním ekvádorském souostroví Galapágy, kam se zaletělo letos v lednu na 10 dní.

Bohemia Crest Trail / Cesta kolem Čech

Cestopis možná nejdelší, ale z té nejbližší krajiny, je už tímto kompletně dokončen. Nakonec to dalo 17 etap na kolečku po nejkrásnějších horských hřebenech Čech. A už se začal i Moravia Crest Trail, kde hend první etapa překonala všechny mé české rekordy (6 dní a 175 km). A příště se otevře nový cestopis z trochu vzdálenější končiny - letošní cestě po Ekvádoru a Kolumbii.

BCT - Třeboňsko

Poslední etapa Cesty kolem Čech, kopce a hřebeny vystřídaly rybníky a po 53 dnech se podruhé zjevil Landštejn, kde se obě trasy po 1333 kilometrech zase spojily.

Kanadský roadtrip

Poslední dny, fotky a kilometry v Britské Kolumbii od sněhových polí po břeh Pacifiku s bonusovou zastávkou v Montrealu a Paříži... a další mikrospisek je komplet.

BCT - Novohradské hory

Předposlední etapa z Vyššího Brodu se dotkla nejjižnějšího bodu republiky, přes trasu dávné koněspřežky a čerstvou krví zbroceného Rakouska došla na nejvyšší vrchol českých Novohradských hor a pustinou podzimních barev dorazila přes Dobrou Vodu až do Nových Hradů.

Národní park Jasper

Po Icefield Parkway do druhého národního parku Jasper s jeho smaragdovými a zrcadlovými jezery - trochu sněžných treků, ledovce, vodopády s kaňony i čerstvý letní sníh...

Přechod Šumavy

Spisky z českých luhů jsou teď asi praktičtější než ty z Kanady či Kolumbie, tak je tu další díl Cesty kolem Čech - 5denní přechod zelené Šumavy.

BCT - Všerubská vrchovina

Jen krátká dvoudenní minietapa spojující Český les se Šumavou přes roztroušené kopečky Všerubské vrchoviny.

Přechod Českého lesa

Konečně pořádnější hraniční etapa, která odškrtla z Cesty kolem Čech přes 140 kilometrů přechodem celého pohoří Český les.

BCT - Západní Krušné hory

Poslední část hraničního přechodu Krušných hor už proběhl řádně a pěšky z Horní Blatné do Chebu.

Národní park Banff

První z dvojice nejslavnějších kanadských národních parků - Banff a treky kolem jeho ledových smaragdových jezer a zasněžených vrcholů.

BCT - Centrální Krušky na kole

Etapa centrální částí Krušných hor byl omyl, ale když už jsem to tehdy naškrábal... Součástí okruhu to je, ale v nejbližší době si to projdu ještě poctivě.

Rocky Mountains

Spíš přejezdové dny mezi americkým Yellowstonem a kanadským Banffem v podhůří Skalistých hor s nepřístupnými národními parky a nekonečnými prériemi.

NP Yellowstone & Grand Teton

Nejlepší z cesty po kanadských národních aprcích byly ty dva americké. Sice byly plné turistů, ale byly i plné zvířat. V Kanadě snad nebyl ani čipmunk. Né, tam to taky bylo fajn, ale tahle kapitola byla o té náhradní americké zastávce.

Dividendy v roce 2019

Dividendový přehled přeživších firem na české burze za loňský rok.

BCT - Východní Krušky v zimě

(Bohužel) jediná zimní etapa BCT vyšla na začátek dlouhých Krušných hor z Telnice do Nové Vsi v záplavě sněhu, slunce a bělomodře.

BCT - Labské pískovce

První minietapa západní etapy byl ve znamení mlhy a mraků, takže fotky podle toho vypadají. Ale tak furt lepší přejít CHKO Labské pískovce resp. Děčínskou vrchovinu než strávit pozdní listopad zalezlý doma.

Kanada & USA

Tenhle roadtrip ani spisek mít neměl, ale karanténa je dlouhá, tak aspoň takový vzpomínkový rychloprůvodce s fotkami. Prostě pohodový jarní jednoměsíční roadtrip v dodávce severozápadem USA a Kanadou. Začíná se pařížským bonusem a rozjezdem podél hranice.

Přechod Vysočiny

Poslední etapa východní trasy Bohemia Crest Trailu až do půlcíle na Landštejně postavila do cesty 167 kilometrů přechodu Vysočiny českomoravského pomezí.

Kolumbie, Ekvádor & Galapágy

Letošní zimní cesta se vrátila do Jižní Ameriky, kterou tak ve třech etapách spojila za pět měsíců z Ohňové země až k severním břehům Karibiku. Bonusem se tentokrát staly Galapágy, které ale byly nevhodně hned na začátku, čímž se člověk akorát rozzewlil. Tak se tu vybarvil landlist na číslo 126, a tím máme asi pro letošek z cestovních novinek fertig.

Islandský spisek

Záverečné řádky Islandského spisku s vodopády a ledovci z velikonočního víkendu.

BCT - Orlický z Haničky do Poličky

Další čtyřdenní etapa Bohemia Crest Trailu opouští polské hranice s Orlickými horami a stáčí se na jihozápad po hranicích Čech a Moravy, čímž otevírá i první kilometry Moravia Crest Trailu.

Východní fjordy Islandu

Jižním islandským pobřežím podél ledovců a vodopádů přes národní park Skaftafell až k zasněženým východním fjordům.

Islandská velikonoční víkendovka

Další krátký spisek z prodlouženého roadtripového víkendu na Islandu. Literární dílo z toho moc nebude, protože tohle jsem vycucal po skoro dovu letech jen z mapy. Prostě pár fotek a řádek o tom, jak příjemně zabít velikonoční svátky za pár korun. Díl první je ze Zlatého trojúhelníku.

Ománský spisek

Poslední stránka s dalšími ománskými hrady a ománský rychlospisek, v tomhle případě spíš jen změť odkazů na Foxův web, jest komplet.

Hory a pouště Ománu

V útrobách Ománu kromě klasických písečných pouští s velbloudy je i vysokohorské třítisícové pásmo s několika túrami. A samozřejmě další hrady. Ty tenhle další krátký díl v názvu nemají jen proto, že příště jich bude ještě víc.

Oázy a pláže

Asi nikde na cestách jsem neměl tolik různorodých cachtacích spotů (a hradů) jako tady v Ománu, takže tyhle tři dny jsou hlavně o nich.

Mobilní věk webu

Web v duchu udržování moderních trendů v čase T + 15 let vstoupil do mobilního věku, takže už by z toho nemusela bolet očka i na těch všech ohrabávadlách. Velké díky Tomášovi Mičkovi za popasování se i s tímto retrem.

Ománský Maskat

Po roce konečně pokračování spisku z desetidenního roadtripu po Ománu. Tentokrát bude proložen řadou odkazů na fotočlánky jednotlivých míst od spolucestujícího Foxe a jeho webu gigaplaces.com

Kyjev

Třetím městem na trase byl Kyjev, a když krachnul Černobyl, zbylo z toho jen potácení se mezi pravoslavnými chrámy a paneláky.

Astana / Nursultan

První ze dvou částí spisku se věnuje čtyřem podzimním promrzlým dnům v hlavním městě Kazachstánu. Dříve Akmolinsk, Celinograd, Akmola, Astana a od letoška Nur Sultan.

Cestopis z Astany a Kyjeva

Skromný začátek jednoho mikrospisku z desetidenního podzimního výletu po třech východoevropských metropolích.

Cestopis Bambudas

BAngladéš, Meghálaj, BUtán, DArjeeling, Sikkim... a Dillí a Norimberk. Cestopis z letošní hlavní cesty dostal úvod i úvodní informační stránku a je tímhle komplet.

Monastic trek a sikkimské gigasochy

Poslední část sikkimské cesty z pěších cest po zapadlé vysočině k posvatným místům království, které nyní vylepšují 50metrovými plechovými obludami. A někdy příště ještě dodělat ten úvod.

Dzongri trek z Yuksomu

Nejvýstavnější indický trek pod jejich jedinou osmitisícovku Kanchendžengu z vesnice Yuksom se smrskl do tří dnů, ale pohledy v Himálajích z 4500 metrů už konečně nějaké ty horské parametry dostávají.

Brenta Trail

Zářijové fotky z jedné z nejkrásnějších přechodových ferrat Bochetta na třídenním treku italskou Brentou prsknuty na facebook.

Hlavní město Sikkimu

Přejíždím na pár týdnů do bývalého vysokohorského buddhistického království Sikkim, který bohužel obsadila před 40 lety Indie a stále je z něj přístupná svobodně jen jižní část osídlená převážně Indy a Nepálci. I tak je to proti Indii jiný (a lepší) svět. Ostatně jako všude na horách.

Singalila Ridge Trek

První horská pětidenní procházka za výhledy na osmitisícovky vedla na nepálskou hranici po Singalila Ridge Treku, nejlepším (=víceméně jediném) treku v okolí Darjeelingu. Je to sice nejvyšší místo Bengálska, ale maximum zůstává jen na 3600 mnm, což při vymrzlých březnových nocí dokáže nahodit himálajskou atmosféru.

Darjeeling

Všichni odletěli a já tu v Indii zůstávám se zlámaninou sám. Darjeeling na poflakování zní sice skvěle, ale z legendy už zbylo jen jméno. I tak jsem tu zkejsl na více než týden.

Západní Bhútán

Po týdenním přejezdu Bhútánů z východu na západ do údolí Para se konečně dostáváme na zlatý hřeb celého království, na Tygří hnízdo.

Střední Bhútán

Další tři himálajské dny s přejezdem přes zasněžená čtyřtisícová sedla a odlehlá údolí centrálního Bhútánu.

Atény

Posledním chybějícím evropským hlavním městem byly Atény, tak z něj aspoň pár fotek a řádek a další spisek z týdenního tripu je fertig.

Východní Bhútán

Pustými údolími vjíždíme do tajemného království Bhútánu za prvními vesnicemi, chrámy a pevnostmi a za prvními problémy. Průvodci jsou fakt mor.

Řecké Santorini

Rychlospisek z jednoho listopadového výletu do Atén, který se trochu protáhl na možná nejkrásnější řecký ostrov.

Živé kořenové mosty Meghálaje

Z krátkého povinného přesunu mezi Bangladéšem a Bhútánem byl nakonec možná nejlepší (mini)trek z celé cesty v zelených údolích s avatarovskými mosty. A hlavně bez debilních průvodců.

InstaSlovinsko

Slovinsko je s devadesáti procestovanými dny mojí suverénně nejnavštěvovanější zemí (před Itálií a Malajsií) a přesto z něj v cestopisech není ani řádek. Tak aspoň výběr fotek z těch nejzajímavějších míst aktuálně prskám na instagram.

Plavba do Dháky

Z jihu přeplouváme legendární vodní trasou do pulzujícího hlavního města Dháky s dvaceti milióny obyvatel a půlmiliónem rikšáků spících po ulicích. Pak už jen vraždícím autobusem mezi čajové plantáže ve Sreemangalu a vlakem pomalu na indickou hranici.

Bangladéš

Hlavním cílem letošní zimní dvouměsíční cesty byl Bhútán. Ale v jeho okolí je mnohem více zajímavých a hlavně levnějších a také ještě méně turisticky navštěvovaných státečků. To nejvíce splňuje Bangladéš, v jehož jižních džungloidních útrobách tahle cesta i cestopis z něj začíná.

BCT - z Broumovských stěn do Orliček

Člověk si zas trajdá potřicáté ve Slovinsku, tady to vázne a nějak se namnožily dotazy na další spisky z exotických destinací, kde se vraždí lid na turistických stezkách. Tak tu jednu máme... pokračování Bohemia Crest Trailu, který tentokrát zasáhne Kladskou zkratkou hlouběji do Polska.

Cestopis z Ázerbájdžánu

Posledními dvěma dny strávených v Baku a Budapešti v jejich nejslavnějších stavbách se dorazil tenhle krátký týdenní cestospisek. Ten další bude týdnů obsahovat osm.

Bambudas

Indie se buď nenávidí nebo miluje. Vždycky jsem se řadil spíš do první skupiny, takže logicky rekordní dobu v jedné zemi na cestě jsem strávil právě v ní. I když tahle dvouměsíční cesta vznikla hlavně kvůli Bhútánu, na který bylo vyměřeno 9 dní a kvůli Nepálu, kde se strávily dny dva. Člověk míní, kotník mění... PS: Zkratka bude rozvedena v dalších spiskových měsících.

Ázerbájdžánská Gabala

Druhou kavkazskou rychlozastávkou bylo už vysloveně prázdninové a letovisko Gabala, kam se zajíždí i na lyžovačku a lanovkou alespoň na chvíli se člověk i teď dostal na vršky hor.

Pattaya

Už jen taková tranzitní bangkokcká dorážka bornejského bonusu v městě Rusáků a šlapek a další cestopis je fertig.

Kavkazské Sheki

Necelý týden, ani listopadový čas, ani ázerbajdžánská byrokracie poznání Kavkazu v této zemi moc nenahrává, tak alespoň pod hory takhle z útrob městeček na jeho mlžném úpatí.

NP Bako

Návrat do nejznámějšího národního parku Sarawaku - do poloostrovního Baka za endemickými nosatými a břichatými opicemi Proboscis (Kahau nosatý) a další masožravě rostlinnou i zvířecí havětí.

Broumovsko

Další třídenní etapa Bohemia Crest Trailu vyšla v reálu na den a čtvrt, ale než ji spláchlo derecho, vedla po hřebenech s bunkry a vyhlídkami přes pusté lesy a doly do nejkrásnějších skalních měst.

Baku

Hlavní město Ázerbájdžánu Baku má hezké ohradbené Staré Město, výstavní sovětské bulváry, nové skleněné mrakodrapy a v okolí pár dalších míst stojících za mírný okuk.

Národní parky Sarawaku

Po zlatém hřebu ve fakírské fošně národních parků Sarawaku v Mulu mi zbylo pár zrezlých béčkových hřebíků v okolí Kuchingu, kde ale i tam lze zakopnout o orangutany a zbytky bornejské džungle.

Omán 2018

A ještě jeden cestopis z roku 2018 rovnou odpálíme, ať je tu co doplňovat. Tentokrát jest to report z roadtripu pouštním Ománem mezi dunami, horami, hradami a oázami. Vlastně to byl nakonec stát, kde jsem nejvíckrát skočil do rozličných vodních hladin.

Ázerbajdžán 2018

Start dalšího cestopisu z nedávného týdenního výletu na euroasijskou hranici do ropného státečku na břehu Kaspiku a pod štíty Kavkazu.

Retrobalkány

Před 17 lety se vyrazilo na pořádnou cestu kolem Balkánu. Nakonec z ní zbyl jenom albánsko-černohorský segment a další části se kompletovaly ve 4 následných cestách. A úplně poslední aténský střípek se přidal až minulý měsíc. Tak se všech pět starých cestopisů upravilo, zkrátilo a s drobným 15letým zpožděním je už celý web dodělán v normálním kódování. A stejně jsem pořádně nevlezl ani do těch balkánských hor. Aneb: Rumunsko-Moldávie-Podněsteří 2009, Č.Hora-Kosovo 2011, Makedonie-Kosovo 2007, Bulharsko-Istanbul 2006, Albánie-Č.Hora 2001.

Miras.cz na Instagramu

Brutálně horká novinka... jednou tenhle web drží krok s dobou s ani ne 10letým zpožděním. Žádný kvanta písmenek a jednodušší a častější aktualizace i v průběhu cest. A v příštím roce půjdou zajímavými místy... Na začátek se vystačí s letošní sbírkou cest světem a z každého trajdacího dne se zkusí najít nějaká ta fotka.

BCT - Krkonoše

Královská etapa přes nejvyšší české hory se Sněžkou, se spaním na horských chatách a babněletním sluncem zpunktovala prvních 10 dní od Hřenska s pouhými 199 kilometry dálkovými a 6 kilometry výškovými. Tohle musím příště stáhnout pod sedm dní a v jednom kuse.

Borneo 2018

Návrat na malajské Borneo, za největší jeskyně světa, za orangutany, za nosatými opicemi, za Pepou, za chřestýšovci, za vymazlenými národními parky, za indickými plackami... prostě jedna taková drobná 2týdenní zajížďka cestou z Ománu.

Retropis z Borneo a Filipín

Úpravy dalšího starého cestopisu z asijských ostrovů nejsou zas tak náhodné. Další nový cestopis z letoška se totiž záměrně vrací na tehdejší bornejská místa a luxuje jedno zbylé.

Santorini a Atény

Na prodloužení babího léta za pár korun se hodí i blízké Atény, které zůstaly i posledním nenavštíveným evropským hlavním městem. A když už Řecko, tka i s tím nejkýčovitějším a nejtypičtějším ostrov - Santorini. Fotogalerie je zatím na facebooku

Bohemia Crest Trail - Jizerské hory

Třetí etapa Bohemia Crest Trailu se dostává na dlouhý a krásných hřeben prázdných Jizerských hor v ideálním zářijovém čase plném zlatavých podzimních barev se spaním na divoko. A bonus jizerského hřebenu jest, že jsou to desítky kilometrů s minimálním převýšením.

Mauricius

Z Réunionu se přeletělo zpátky na ostrov Mauricius, stan se vyměnil za hotel a tisícové deštivé hory za bílé písčité pláže. A tím je další cestopis fertig.

Bohemia Crest Trail - Lužické hory

Další etapa Bohemia Crest Trailu je přechodová hřebenovka Lužickými horami. Počasí sice tradičně podzimně nevlídné, ale tahle část je aspoň příhodně za barákem. A vedla i k světově unikátní události - prvovýstupu na nejvyšší horu nějakého pohoří.

Ázerbajdžán

Další z podzimních cest, která zaručí že v Čechách bude místo tradičních plískanic nádherné babí léto i v listopadu, vedla za Kavkaz do Ázerbajdžánu, docela příjemná a levná země, kam konečně zjednodušili víza a začali létat lowcosty. Fotogalerie je zatím na facebooku

Autem po Réunionu

Turistický elán vyprchal a síly se napnuly k získání auta a k vcelku základní poznávačce celého ostrova během posledních dvou vánočních dnů.

Kanárské ostrovy

Bangladéš, KLDR, Kongo... ne, nejnečekanější cestou je 4*allinclusive na Lanzarote. Zkusit se holt musí všechno. A příště Cruise po Karibiku... :-) No, to fakt radši ten Bangladéš. Ale ony ty ostrovy jsou krajinně taky parádní. Na dalším ostrově Fuerteventuře už se bydlelo normálněji v surfvile a na nejzajímavější Gran Canarii zbyla tradiční roadtripovka. Cestopis z toho bude těžko, ale aspoň fotogalerie by mohla.

Bucketlist nr. 3

Réunionem s Mauriciem se zalepila poslední díra v druhém cestovním waitlistu, tak je tu další nová a třetí verze s dvacítkou plánovaných cest, menších i větších, těch za rohem i těch trochu dál.

Cirque de Mafate

Kroužení po stezkách severní části nejodlehlejší zborcené kaldery Mafate. Aneb jak jedna kravina dokáže provařit trekové plány, kor když se k tomu přidá narůstající lemrovitost s každým vyšláplým výškovým metrem.

Sopka Piton de Fournaise

První a čtyřdenní část treku po GR2 na jižní části Réunionu na, do, kolem a ze sopky Piton de Fournaise.

Réunion & Mauricius

Startuje další cestospisek, tentokráte z krvežíznivé nebezpečné Afriky. Poslední nepřekškrtnuté místo ve waitlistu s písmenky poskládanými do titulku tohoto odstavce padlo na sklonku roku 2017. Hlavní cíl - vícedenní trek po džungloidních kalderách a aktivní sopce.

50. cestopis - Bohemia Crest Trail

Další cestopis z moc krásné krajiny se bude psát hodně dlouho. I samotná cesta zatím neskončila. 12. září 2016 jsem si vymyslel vyrazit na trek pohraničím Čech, které je naštěstí většinou tvořeno prázdnými horskými hřebeny. Celkem to může vydat asi na 1300 kilometrů a 50 dní. To najednou nemám, ale tuhle cestu kolem Čech nazvanou po americkém bratříčku honosně Bohemia Crest Trail si budu užívat postupně na etapy po tři roky. Po úvodních vykeckách se začíná Českým Švýcarskem a západními Lužičkami.

Retropis z páté Asie

Na ten chystaný padesátý cestopis jsem vybral tu nejméně čekanou destinaci tady. Jenže z něj zatím nemám ani čárku, tak pokračujeme v novinkách tam, kde nějaké čárky jen vyškrtávám a přerovnávám -> pátá asijská cesta tehdy vedla přes Myanmar a Indonésii.

Retropis z třetí Asie

Opravy a písmenkové i stránkové úspory zasáhly třetí asijskou cestu a pěknou štreku z Hong Kongu přes Čínu, Vietnam, Kambodžu na thajské ostrovy, malajské džungle a formule 1 a plus moskevský bonus. Alias týdenní novinka za každou cenu, ale je to teď určitě hezčí a uspořádanější;-)

Cienfuegos a Havana

Z Trinidadu se pokračuje do téměř sousedního Cienfuegos, aka Paříže Karibiku. A pak už jen návrat do Havany na poslední ratejny starého města. Ideální to výlet ta Kuba... A tím končí 49. cestopis.

Dividendy v 2018

Jedinou světlou věcí pražské burzy jsou dividendy. A o tom, jak si vedly za minulý rok, více v roční aktualizaci dividendových výnosů. A protože si většinoví vlastníci hned tří firem vzpomněli, že když se daří, tak se s nikým dělit nebudou, dividendových titulů zase ubylo.

Cestopis z Kuby

Kubánský cestopis už má dokonce i úvod a první stránku z Havany a úvodními výkecky. Taky i útratový součet. Ta Kuba fakt není drahá. I s letenkou z Mnichova 13 a půl tisíce za 2 týdny, 3 dny na pláži a 4 koloniální města.

Trinidad

Perla Karibiku plná starých baráků, kostelů a šutrů, na obzoru kopce a 15kilometrové karibské pláže, kde se mrzne až po 20 minutách... Prostě dalších pár řádek a fotek z Kuby.

Viňales

Začíná nový cestopis, z únorové cesty po západní Kubě. Tohle nebyla nejobjevnější cesta a vymetlo se během dvou týdnů jen druhé až páté nejturističtější místo Kuby - starý baráky, starý auta, nějaká pláž a rumy. První stránka začíná v druhé části cesty - v přírodou zalitém Viňales.

Retro: Ze Singapuru na Angkor Wat

Úprava tentokrát dopadla na 15 let starý spisek z první cesty do Jihovýchodní Asie. Njn, psací začátky. Hrůza. A fotky taky hrůza. Doba filmů fotodřevákům nenahrávala. Příště už bude Kuba 2018.

Kanada & USA

Poslední štace letošní zimní cestovní sezóny, která se trochu natáhla do 21. června, byl měsíc na druhém americkokanadském roadtripu. Tentokrát to byl okruh z Vancouveru (zpáteční letenky za 3.5 tisíce). Původně cílem byla Aljaška, díky renonců autopůjčoven se skončilo o 6000 kilometrů vedle v Yellowstonu a z něj podél hřebenu hor až do Jasperu. Tím máme z této sezóny na čekačce 7 cestopisů. To už nikdy nestihnu...

Kompletní cestopis z Ria do Limy

Po roce konečně dopsány poslední stránky jihoamerického 50denního cestopisu od Atlantiku k Pacifiku, z Ria do Limy, po největších hotspotech kontinentu. A příhodil se i bonus cestou zpátky, který zahrnul Madrid a Mallorcu.

Salar de Uyuni

Jinou planetu přináší Altiplano se zasněženými sopkami a různobarevnými lagunami spolu s největší solnou pánví Salar de Uyuni. Tři dny v jeepu na více než tisícikilometrovém okruhu v téměř pětitisícimetrové výšce patří ke zlatému hřebu celé Bolívie, né-li celé Jižní Ameriky.

Island, Omán a Borneo

Duben se trošku protáhl podivnou směskou různorodých cest, do kterých jsem byl výjimečně uvrtán zcela nevinně. Album z Islandu je aspoň ve facebookové fotogalerii, Omán zpunktoval, aniž bych mu do toho jakkoliv kecal(!), Freefox, který už jím tapetuje svůj web gigaplaces.com a o Borneu, kam jsem se po letech vrátil za mínusovou cenu letenky, už tady bylo dost písmenek.

La Paz a okolí

Druhé hlavní bolívijské hlavní město za moc sice nestojí, ale v okolí se dá čas zabít ledasjakými ptákovinami od ledovcových výstupů na šestitisícovky po džungloidní jízdy a treky...

Jezero Titicaca

Legendární bolívijsko-peruánké jezero Titicaca a nedobrovolný relax kolem něho.

Planina Nazca a oáza Huacachina

Cesta dorazila do svého finále (na rozdíl od cestopisu), kdy se už jen cestou do Limy vymetly bestovky - let nad planinou Nazca, sandboarding v dunách nad oázou Huacachina a dva tučňáci na Galapágách pro socky.

Incká říše

Další incká nálož plná dokonalých šutrů naskládaných do teras je z Posvátného údolí, z něhož se do nejstaršího města Jižní Ameriky Cuzca poskakuje po šestnácti rozvalinách, které leckdy svoji velikostí a dokonalostí strčí Machu do nůše.

Letenkový dodatek k přednášce

Letenkový aktualizovaný dodatek pro rok 2018 k dnešnímu Kolem světa na facebooku. Aneb kolik a kudy vyšly letenky kolem zeměplacky.

Machu Picchu

Další kapitola cesty z Ria do Limy je trochu monotématicky jen nejslavnějším rozvalinám Jižní Ameriky a další a další opěvky by tu byly... prostě jen Machu Picchu.

Přednáška z Cesty kolem světa

Moje přednášková premiéra (a derniéra) jednoho ze zdejších cestopisů se bude konat o víkendu na tradičním cestovatelském festivalu Kolem světa, který se koná 10. - 11. března 2018, tentokrát na výstavišti v Praze Letňanech.

Kuba 2018

I třináctá desítka do landlistu může začít něčím tak turisticky zásadním a profláklým jako je Kuba. Tak někdy za rok bude možná cestopis;-)

Karneval v Rio de Janeiro

18 let poté... přistávám na stejném místě o stejný předvečer nejslavnějšího světového mejdanu v Rio de Janeiro. A k tomu obhlídka všech těch klasických monumentů.

Retrospis: Střední Amerika

V retru tu máme skok o 12 let zpátky, kdy se projela za měsíc kontinentální střední Amerika z Mexika do Panam\. Vlastně první pořádný sběr čárek do landlistu. Nicméně furt lepší jet odněkud někam, než nějaká kolečka s návratem na letiště příletu. Tentokrát se spisek opravil a přeházel dost zásadně. I počet stránek klesl o třetinu a nějak by to mohlo dávat větší smysl. Ale nebojte, furt sloh a text zůstal dostatečně trapný na vhled do dávných časů.

Stříbrné doly Potosí

Sláva nejbohatšího města světa, které svými stříbrnými doly dokázala naprosto rozvrátit evrospkou ekonomiku už dávno zvadla, ale oči ještě něco z jeho exlesku vyškrábnou.

Fotogalerie z Reunionu na FCB

Cestopis z poslední cesty po Reunionu a Mauriciu tu bude za hodně dlouho, tak trochu zrychlíme alespoň to nejzajímavější - fotogalerie z treků po Reunionu. K tomu ale premiérové zapojíme ďábelskou knížku. Ta je umí dělat jednodušeji. Jinými slovy miras.cz po 10 letech objevil facebook, kam čas od času přibude fotogalerie z cest umožnující navíc nějakou tu digitální interakci.

Azyl v Sucre

Na oficiální hlavní bolivijské město Sucre bylo více času než bylo zdrávo. Po kostelních střechách Bílého města tam, kam jsem tu patřil. Na hřbitovy. Ať už mašinek, lidí nebo dinosaurů.

Busem do Bolívie

Dvacetihodinovkou v bolivijském rozvrzaném buse do nížinných útrob kolem Santa Cruz, kde je ještě hůř než v Paraguayi, tak rychle zdrhnout do hor a za prvními indiánskými vykopávkami s kondory a vodopády.

Retrospis: Maroko a Ibérie

Další opravený a o pár fotek doplněný cestopis se vrací o 11 let zpátky na první dotek s africkou půdou v marockém Marrakeshi, odkud jsme se pak po zemi postupně probojovávali zpátky do Evropy.

Reunion & Mauricius

V posledních týdnech roku se ještě stačil vymlátit poslední z šestnácti řádek cestovního waitlistu. Tentokrát do lidožravých krvelačných afrických států. Dva malé sousední ostrovy, které nemohou být rozdílnější. Jeden na treky a obědy žraloků na sopečných útesech a druhý na koupání v Indiku a šnorchlování na korálových útesech. Zrovna se nečekalo, že tímhle místo tak deseti let bude proškrtávání trvat jen roky čtyři. A do té nenápadné seznamky se přihlásila i jednou jedna bloncka. A přežila! I když... No, bude brzy nový waitlist. Nové destinace, nové šance...

Encarnacion & Asuncion

Města Paraguaye jsou posledními klidnými a čistými městy na cestě. Ty města má celkem tři, tak není problém je prolézt všechny. A po tomhle už je jen denní trmácení busem do nitra horské Bolívie.

Paraguay

Mezi perly Brazílie a Bolívie je nicota Paraguaye. A moc krásná nicota, klid, německý pořádek a pohoda dávných dob. Z památek v Unesco to má jen jeden zářez, aby se neřeklo a země jim platila poplatky. Ale o památky v Paraguayi nejde.

Retrospis: Malta

Vzpomněl jsem si, že jsem ještě nedoopravil ty cestopisy. Aktualizace tentokrát dorazila na spisek z Malty z roku 2005. Snížilo se v něm množství textu o 4.8 %, takže z toho zmizelo spousta "takže" a fotek naopak přibylo o 54.2 %. Asi;-)

Vodopády Iguacu

Nejkrásnějšími vodopády na světě začneme další cestopis, který tentokrát bude o něco delší - dvouměsíční cestu skrz Jižní Ameriku přes jejínejvětší perly z Rio de Janeira do peruánské Limy.

Cestopis z Běloruska

Cestopis v rekordním čase a výjimečně hned kompletní je z Běloruska. On teda trval jen 4 dny a z toho dva byly utrpením v autobuse. Ale ten zbytek v nejuklízovanějším státě Evropy byly fajn. A autobusový zájezd se slávistickými fanoušky na fotbal by se tu moc nečekal.

Cestopis Karibik 2015

Dva roky od odletu je tu kompletní cestopis (mimochodem už celkem 45.) ze skoků po karibských ostrovech Guadeloupe, Dominika, Svatá Lucie a Martinik. Od Ameriky tu ale dlouhý odpočinek nebude. Příští velký cestopis bude z letošní cesty z Rio de Janeira do Limy.

Nálet na Guadeloupe

A naposled tady máme první díl karibského cestopisu a první dny na ostrově a francouzském departementu Guadeloupe. A do příštího týdne ke druhému výročí cesty to bude komplet.

Guadeloupe II

Tři dny na Guadeloupu a tři největší karibské klasiky - džungle s vodopády, kouřící sopky a samozřejmě bílé pláže s palmami.

Ostrov Martinik

Posledním z ostrovů karibského hopon-hopoffíku byl francouzský Martinik. I když na něj zbyly jen dva dny s autem. O bílých plážích to zase moc nebylo, ale zeleně a modře tam bylo furt dost.

Svatá Lucie

Jednou stránkou se tu vyřídí celý stát. Sice menší než náš okres, ale pár bonusů proti nim to má. Něco jako džungle, sopky, moře a pláže, kde létají manga do huby. No jo... další perlou na korálech Malých Antil je Svatá Lucie.

Dominika II.

Útroby karibského ostrova Dominika s vodopády a vařícími jezery... přejezd ostrova na pusté pláž u Marigotu... a vyhlídkový přelet přes Antiguu na další ostrovy a státy.

Dominika

Rozjezd nového karibského cestopisu se trochu protáhl, tak skočíme rovnou do jeho prostředku s ošuntělejším tropickým rájem na Dominice. Ale stejně se zde na plážích bylo tak na tři hodiny a v horách přes tři dny.

Bělorusko

Nová, byť krátká, cesta mně zavedla pod bedlivý zrak báťušky Lenina shlížejícího na pár zbloudilých cizinů po vycíděných betonových prostranstvích běloruského Minsku a Borisova.

Dividendy v roce 2017

V roce 2017 spadly významně dividendy dvou hlavních českých stálic u ČEZu ze 40 na 33 korun a u Komerční banky z 62 na 40. Zbytek společností naštěstí dividendy už jen zvyšoval. Třeba Erste banka rovnou na dvojnásobek a Unipetrol o půlku. Ještě zajímavější byl příchod nové dividendové akcie - Moneta banky ...více

Cestopis z kanárské La Palmy

Cestospisek z 12 prosincových dnů na ostrově La Palma je kompletní. Má jen 4 stránky a dost fotek... Příště spisky z dalších ostrovů - v Karibiku.

Ruta de los Volcanos

Po kaldeře se GR131 pustí mezi krátery a sopečné pouště. Když je něco vidět, je na co koukat. Já mám hezky fotky různých mlh a mraků. Ale celá túra i maják na nejjížnějším bodě ostrova dobyta, pak už jen šrumunk Santa Cruzu, ježíšek v Easyjetu a dom.

Túra GR131

Nejlepší túrou po La Palmě je týdenní GR131, začínající na pláži, rychle stoupající na nejvyšší bod ostrova Roque de los Muchachos (2426 mnm), dál obkroužit celou kalderu a dál pokračovat po sopečném hřebeni.

Kaldera Taburiente

Celý ostrov La Palma je vlastně vrchol sopky s 2 kilometry hlubokým a 15 kilometrů širokým kráterem Taburiente. A v něm džungle, hory, řeky, vodopády a MY.

Kanárský ostrov La Palma

Premiérově se do deníků začínají zapisovat profláklé Kanárské ostrovy s neprofláklým a nejstrmějším ostrovem na světě jménem La Palma, kam se vyrazilo letos v zimě. Hlavním cílem byly vícedenní túry, tak přirozeně začínáme dny na zadku v autě.

Autour de France

Dojel se dost prodloužený roadtrip po zbylých částech staré dobré Francie (od Provence a Monaka s Velkou cenou F1 přes Carcassonne, viadukt Millau, Pyreneje, Carnac, Mount Saint Michel a voloďovací pláže dne D), která je pro nezávislé autocestování s chrápáním v autě nejen tolerantní, ale i připravená. Jen to takhle mimo prázdniny využívají jen důchodci v obřích bilých pomalých campervanech. Kromě Bordeaux jsem celý měsíc neviděl mladé osoby. A postel. A teplou vodu...

Cestopis z Egypta

I Egypt jde v pohodě procetovat nezávisle přes pouště, moře a nejklasičtější starověké památky... pokud tam jste v roce 2010. Naštěstí doba se vrací. Experimenty s demokracií pro Araby nepatřily k nejlepším nápadům a vše je alespoň zde snad opět v moci a bezpečí vojenské diktatury... Návrat egyptského cestospisu s většími fotkami do zdejší sbírky (nějak se na něj kdysi zapomnělo).

Cestopis Írán 2016

Chvíli to trvalo, ale cestopis z Íránu po pěti nejnavštěvovanějších (zde stále relativní pojem) městech je tímto kompletní i s mapičkou, úvodními výkecky a s fotkami ve větším množstvím než malém.

Teheránské poklady a bitvy

Zpátky do Teheránu za jeho poklady z drahokamů i z cihel, zmrzlými horami s čajovnami, odrátovanou americkou ambasádou s malůvkami, kobercovými nálety v bazaru a další bitvou s taxikářem. poslední díl íránského spisku

Město básníků a vyžírků

V jižních skalách se kromě ruin dávné Persepole ukrývá i dvoumilionový Shiraz - město básníků, růží, slavíků, kdysi i vína, ale člověk tu spíše narazí na jiná lokální špecifiká. A nebo na billboardy s Patem a Matem... A tentokrát docela málo výkecků a více fotek. pokračování íránského spisku

Zimní cesta

Zimní cesta přidala 3 nové (a 2 staré) země s tradičním bolívijskou-peruánským gringo trailem, který byl dlouhé roky největším a v zásadě i posledním cestovatelským restem - Machu Picchu, Nazca, Salar Uyuni, sjezd Death Road, Potosí, Posvaté údolí Inků, Titicaca s plovoucími a Slunečnými ostrovy... A to se natáhlo přes celý kontinent skrz Paraguay na nejkrásnější vodopády světa Iguassu a vše zakončit tam, kde cestování před 18 lety začalo - na karnevalu v Rio de Janeiru. Přihodil se i výškový rekord v čerstvém sněhu (Chacaltaya s 5381 mnm), ale to v Bolívii není žádný výkon. Cestopis někdy taky bude (ale až po Íránu a asi i Egyptu).

Pouště Yazdu

Vlakem do útrob pouštního Yazdu za vyznavači Zarathuštry, do podzemních vodovodů, pod větrné věže, mezi křivolaké uličky mediny, na střechy bazarů... prostě pokračování íránského spisku.

Íránský Esfahan

Další íránská etapa vedla přes horské vesničky do Esfahanu s jeho elegantní architekturou, neméně elegantními holkami, velkolepým náměstím Imáma, tisíciletými modrými mešitami a dlouhými obloukovými mosty přes řeku Zayandeh.

Rio2Lima

Dvouměsíční jihoamerická zimní cesta vymetla poslední hlavní cestovatelské resty a vše, co mě někdy napadlo, že bych chtěl vidět, je tímto splněno. Tak teď do míst, které mě nenapadla, že bych mohl někdy vidět.

RetroVenezuela

Opravné retro jde tentokrát 15 let zpátky na rychloprůlet kousku severu Jižní Ameriky, kdy Venezuelu plundroval jen Hugo. Sice se tehdy taky rozpadala, ekonomická krize, puče, přepadení a hyperinflace, ale proti autobusákovi Madurovi to byl téměř ráj. A jde taky o jeden ze dvou spisků nepsaných mojí rukou. Čili by to nemělo být horší než obvykle.

Fondliga

Ani za loňský rok fondoví investoři příliš nezaplesali. Peněžní trh spíše v záporu, dluhopisy sotva nad nulou, takže víc než Babišových šest se dalo vydělat aspoň na několika akciových trzích (na českém samozřejmě né), které se po lednovém masakru dostaly do plusu.

RetroKypr

Další retro opravný cestopis po dvanácti letech je z Kypru. Další z pohodových ostrovů na prodloužení léta a další z těch, kam se navzdory plánům asi ještě pár dekád nedostanu.

Cestopis ze Skotska

Cestopis ze Skotska je už kompletní, přidán úvod, pár fotek a navigace.

Dividendy v roce 2016

Konečně přišel dobrý dividendový rok, kdy většina titulů na české burze výplaty akcionářům zvyšovaly. Jedinou výjimkou byl... Proti půlprocentům na spořácích akcie nabízí výnos až 10 % (Moneta 10 %, ČEZ 8 %, Telefonica 8 %, Philip Morris 7 %, ČS 6 %, KB 5 %, Pegas 4.2 %).

Wales

Týden ve Walesu s cestou domů skládající se z prvního nabytého dne - nejmenší britská katedrála, nejmenší britský kostel, nejtypičtější waleský hrad, světově nejdelší název města a budoucí nejvyšší hora Malé Velké Británie. Pak se potkalo Mundo, s ním zas přišly deštivé mraky a nevidělo se v zásadě už nic.

16 let webu

Dnešní narozeniny webu jsou už šestnácté, což je na přežití osobních stránek dělaných jen v poznámkovém bloku slušný výkon. K výročí se připravují někdy významné změny. A i když chodíme proti proudu, kupodivu i zde nějaké nepatrné jsou.
Skončila sekce personal, ze které jsem stejně poslední roky toho už dost smazal.
Doplnil se archiv poslední verze webu, která již příští rok oslaví 10 let. To už by byla výzva ke změně. Ale né na mě.
Obsadil jsem dávno ztracenou původní adresu webu miras.wz.cz, kde se před 16 lety začínalo. Ale tam nic nebude. I když teď jsem tam jedno vzpomínkové retro prsknul.
Chystají se nové cestopisy - Skotsko, Írán, La Palma, Karibik a Egypt

5.000.000 návštěv

3. ledna 2017 zavítala na tento web již pětimilióntá návštěva. I za minulý rok jich sem přišlo přes další třetinu miliónu.

Poslední skotské míle

Gotické šutry na hradech a hrabstvích už zase nabyly směrem k jihu na intenzitě. Ayssan zmizel letadlem z Glasgowa, aby se odpočat s úsměvem na rtech mohl nechat spolknout korporátem a já zbyl zanechán napospas průletu Anglií a týdnu ve Walesu.

Isle of Skye

Za nejskotčtější Skotsko je považován ostrov Skye, kam se všechna ta skotskázelená zaoblená krásná pustina, kopce, jezera, déšť, bažiny a útesy vměstnala na malém území a propletla se řadou stezek, na které není už čas.

Provence

Opravné retro dorazilo na cestospisek z Provence. A ukazuje se hlavní zádrhel těhle drobných rekonstrukcí. Člověk si uvědomí, co všechno neviděl. Kromě desítek míst tehdy utekla asi o týden Velká cena F1 v MOnaku, tak jsem koupil lístky a přesně po 10 letech si dám rekonstrukci i celé cesty. Jen místo stopu a stanu v klidu vlastním "campervanem". Jenže tímhle stylem rekonstrukce budou pokračovat 10 let.

Higlands

Kličkování po nejsevernějším a nejopuštěnějším kusu Skotska, kam se už nedostaly moc ani hradní šutry, ani stromy. Ale kupodivu sem dorazilo slunce a proměnilo místy pobřeží a pláže do zjevu téměř karibského (samozřejmě pokud nevystrčíte nos z auta).

Lochnesska, hrady a Ben Nevis

Střed Skotska nabídne hlavní hotspoty - Castle Trail s desítkami menších hradů, nejvyšší britskou horu Ben Nevis s průvody na mlžný vrchol a samozřejmě jezero Loch Ness s její věrnou obyvatelkou Nessie.

Skotské Lowlands

Autem se přehoupneme do skotské nížiny a začíná velká tour po (hlavně gotických) šutrech v různých stádiích rozpadu. I když ten rozpad zde v nížině není zatím tak velký. A navíc někde přibývají i nová kochuchtivá ocelová monstra.

Úroky na spořících účtech

Aktualizace jedné z nejzbytečnějších tabulek - přehledu úročení spořících účtů. Zase to popadalo napříč bankovním spektrem, ale hezky se vyklubala AirBank, která překonala veškeré hvězdičky a fígle -čních bank a sundala úroky za nulu. Nicméně kromě Fia nad 100 miliónů zatím nikdo ještě záporný úrok nemá, takže vlastně dobrý, když se ještě pár korun bez podmínek dá zúročit půlprocentem.